Rad nešťastných príhod

Řada nešťastných událostí je z mého pohledu slušný nástřel na čtyři hvězdičky, bohužel Brad Silberling neměl vždy úplně pevnou ruku a jeho fantazijní počin inspirovaný knihami Lemony Snicketa nakonec balancuje přesně na hranici dělící tří a čtyřhvězdičkový zážitek. Pokud by měl název filmu vystihovat jeho scénáristické kvality, dopuročoval bych jej překřít na "Řadu ne vždy šťastně podaných příhod" - v průběhu filmu se mění akorát dějiště a převlek hraběte Olafa, jinak vidíme jen sérii čtyř epizodek s permutovanou dějovou náplní. Režijně se jedná o průměr, výtvarná stylizace odkazuje k Burtonovi, je však výrazně chudší, kýčovitější a velmi okatě digitální. Ještě víc zamrzí absence emocí a nepříliš putavé postavy. Ale nebudu se tvářit, že se mi Řada nešťastných příhod nelíbila, když je opak pravdou. Herci jsou slušní, včetně těch dětských (Emily Browning má moc pěkný kukuč ;-) ) a několik podařených scének ruku v ruce s dobrým vypravěčským over-voicem drží film spolehlivě nad vodou. Pokud si dětské filmy udrží alespoň kvalitu tohoto dílka, případného rodičovství a s ním spojených návštěv dětsých filmových představení se vůbec nebojím. (02.11.2007)

Začalo to docela nenápadně, nejdřív jsem si myslela, že takový film není nic pro mě… ale s poměrně velkým zpožděním jsem udělala zkoušku a ta dopadla navýsost dobře. Zamilovala jsem si celý svět Lemony Snicketa a druhou polovinu loňského roku jsem věnovala shánění celé knižní Řady nešťastných příhod. Při čtení prvních čtyř knih jsem si film pouštěla ke kontrole stále znovu a znovu, aby mé zážitky byly komplexní… :) Nyní jsem u desátého dílu a nabývá to na objemu, takže poslední čtyři knihy budou totéž, jako prvních osm. Jsem netrpělivá a zároveň nadšená z každé další stránky a jenom lituju toho, že filmů nebude víc. Nebo rovnou, že autoři nesáhli po adaptaci natočené rovnou pro televizi a následně pro DVD. Totiž taková Esmé by musela být něčím neodolatelným, s tou svou láskou pro všechno, co právě letí :) Nebo trojčata a další pikantérie, které se do filmu nevešly. Takhle to vypadá, jako by celou Řadou sirotci jen trpěli u dalších a dalších opatrovníků, ale čtenáři vědí, že je to celé jenom začátek. Jim Carrey byl dobrým hrabětem Olafem, ale ne nedostižným, jinak by si pokračování musel prosadit. Filmu nevytýkám nic, koncept spojení prvních tří útlých knih a jejich následné spojení do jednoho rámcového vyprávění, to je dobré. Fungovalo by to tak i u dalšími dobrodružstvími Baudelarových velice dobře. Ohavná pila by se dala zkrátit jako pobyt u strýčka Montyho, Prufrockova přípravka by si dala záležet na uvedení trojčat na scénu a pak ty nekonečné záběry ve výtahové šachtě... No krásné by to bylo, i ty dalekohledy by se tam pro lepší pořádek vešly. V podstatě je jen škoda, že tetička Joe nebyla obsazena někým mladším a že nebyla ani krátká návštěva kina po celém dni v teráriu. Nedá se nic dělat, Řadě jsem propadla a až to celé dočtu, zbývá jen všechny doplňující knihy nakoupit v originále, protože český vydavatel se k celému fenoménu postavil dost macešsky. (03.02.2009)

Hlaným plusom filmu je jednoznačne jeho výtvarna stránka. Štylizované viktoriánske kulisy ako keby z oka vypadli z románov od E.A.Poea (ktorému je vo filme zdaný aj hold - menom postavy bankára) alebo Julesa Verna. Lemony snicket je obrazovou poetikou veľmi blízky "burtonovským" bizarným svetom s početnými intertextuálnymi narážkami na iné diela (napr. nástup strýka Olafa na scénu je krásnym holdom Browningovmu Draculovi, resp. jeho predstaviteľovi Belu Lugosimu, a rovnako sa dočkáme odkazu aj na ďalšieho skvelého herca nemej éry - Lona Chaneyho), lenže žiaľ bez "burtonovho" zmyslu tieto krásne príbehy aj pútavo rozprávať. Ako celok film nedrží pokope a rozpadá sa na epizódky, z ktorých niektoré sú veľmi vydarené, niektoré menej. Zbytočnú rozdrobenosť paradoxne podtrhuje aj výborný Jim Carrey, keď častokrát kradne celé scény pre seba. Z týchto sekvenciií je potom cítiť, že vo filme nie sú preto, aby podporili a pohli ďalej príbehom, ale naopak, dejové odbočky tu slúžia čisto iba pre Carreyho "one-man-show" kreáciu. Výsledkom je film, ktorý vás dokáže zabaviť v detailoch, ale celkovo mu chýba vnútorna iskra. (21.02.2005)

Na filmu se najde hodně pozitiv: především je nutné vyzdvihnout skvěle stylizovanou (ano, jistě - burtonovskou) výpravu, které jakoby byl podřízen celý způsob vyprávění. Výborné jsou herecké výkony - hlavně bych vyzdvihl obě děti (ty větší) a pak třeba ještě skvělou Meryl Streep. Jim Carrey mě po chvíli tím přehráváním spíš už štval. Mně se docela líbila i hudba Thomase Newmana, i když je pravda, že předvádí to, co v posledních letech všude jinde. No a kde je problém filmu? Ačkoli jsou mnohé scény skvěle vygradovány (zvláště scény zachraňovací), velice brzy jsou měl pocit, že se dívám pořád na to stejné. To co uvidíme v prvních asi dvaceti minutách je pak znovu variováno s jinými postavami a v jiném prostředí. Především toto způsobilo, že jsem se po nějaké chvíli docela slušně nudil. (06.07.2005)

Skvělý, Jim Carrey je tady vážně výtečný. Ksindl, jakým je tenhle jeho hrabě Olaf, se vážně jen tak nevidí. Tedy nevidí se především dnes - v (nejen) crazy komediích šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých let bychom přece jenom pár jemu podobných "dobráků" určitě našli. Pochvala patří ale i Bradu Silberlingovi, protože film senzačně ubíhá, nenudí a i perfektně vypadá, kouzelní byli také představitelé všech tří dětí, nezklamala ani Meryl Strep.... No a štěk Dustina Hoffmana, to už byl takový bonbónek. Čtyři a kousek, smál jsem se od začátku do konce. (25.12.2010)