Divoká banda

[2006] Jakkoli byl Sam Peckinpah výrazně starší než ostatní progresivní američtí tvůrci šedesátých let, v pomyslné neúctě k tradicím zašel mnohem dál než mladíci kolem něj. Hrdinové Divoké bandy jsou amorální zabijáci, děti se baví mučením zvířat, násilnou smrtí zemřou desítky lidí... Zároveň však film nelze obvinit ze samoúčelnosti či glorifikace násilí, na to je příliš promyšlený a nejednoznačný. Jeho jízlivost totiž tkví hlavně v ironii, s níž demytizuje westernový žánr, jehož zároveň využívá jako paralely k právě probíhající válce ve Vietnamu. Podobně jako ve svých prvních filmech i zde Peckinpah stírá hranici mezi dobrem a zlem. I člověk, který je skupině „anti-hrdinů“ v patách, k nim ve skutečnosti morálně patří a pouze si vykupuje svobodu ___ Titulní postavy mají ve své morální nejednoznačnosti daleko i do psychologizovaných westernových antihrdinů padesátých let (počítaje v to i Waynova Ethana ze Stopařů nebo Stewartovy rozhárané muže s divokou minulostí v Mannových filmech). Jde o chladnokrevně vraždící divoké chlapíky, kteří se od jiných padouchů liší víceméně jen loajalitou k sobě samým a uznáváním jakéhosi kodexu cti. Divák přitom není manipulován do pozice hodnotového souhlasu, ale nevyhne se tomu, aby s nimi sympatizoval, přestože zabíjejí, kradou a bijí ženy. V souvislostech doby vzniku přitom stojí za pozornost, že jejich jednání je podmíněno lidsky (prostě chtějí peníze), nikoliv ideologicky (neskrývají své činy za boj o lepší společnost). Zároveň jde o tragické peckinpahovské postavy na cestě, které nikdy nenajdou klid a domov, po kterém vlastně touží. ___ Divoká banda nestaví pouze na zpochybnění hodnotových hledisek, motivu ztraceného přátelství a tragických hrdinech, kteří najdou naplnění života paradoxně ve vlastní smrti. Z filmařského hlediska jde především o snímek s propracovaným rytmem, který pravidelně zrychluje a zpomaluje (a to i v rámci jednotlivých scén - zejména v závěrečném masakru). Film není přehlcován klimaxy, naopak na ně diváka nechá čekat s vědomím, že přijdou. V Divoké bandě jsou čtyři takové scény, přičemž všechny jsou jinak vystupňované a pracují s různým typem práce s časem: úvodní přestřelka, pád mostu, přepadení vlaku a závěrečný masakr s dlouhou expozicí. Každá z nich by mohla být samostatným vyvrcholením filmu... ___ Porovnávání jednotlivých vrcholných scén mezi sebou (např. debaty typu, zda je více fascinující vlaková loupež, nebo závěrečný masakr s hromadou mrtvých) ale většinou nevede k uspokojivým závěrům. Divoká banda je zkrátka fascinující celá... A stejně jako s jen lehce znatelnou melancholií tematizuje konec Divokého západu a začátek moderního věku (ve filmu se objevuje automobil), i ona je vlastně koncem jedné westernové éry a začátkem nové. Éry smutnější, syrovější, drsnější, násilnější, mnohoznačnější, ale zároveň melancholičtější, na jejímž konci stojí Eastwoodovi Nesmiřitelní. (08.05.2019)

Jak přistoupit k takto pojatému a netradičnímu westernu? Divoká banda není klasický western, odehrává se v době, kdy divoký západ již nebyl tím divokým západem, z něhož jsme toho tolik viděli, ale jedinou spojkou mezi těmito dvěma světy zůstala skupina desperátů, kteří tak trochu představují konec i začátek staré a nové éry dějin a tak i staré kolty vyměňují za modernější zbraně. Postupem času si divákovy sympatie získali všichni a scény kolem přepadení vlaku mají westernovou a klasičtější atmosféru. Všechno však směřuje k závěrečnému masakru, který je ovšem tak masakrální, že jsem takový neočekával a po celý film jsem si myslel, že to dopadne tak trochu jinak. Divoká banda mi hodně připomínala svou atmosférou Butche Cassidyho a Sundance Kida. Snímek Sama Peckinpaha ohodnotím slušnými 4* a vyzdvihl bych realističnost a syrovost některých scén. Přesto svůj komentář zakončím poněkud provokativně a to zvoláním "Vivat klasický americký western, vivat Sergio Leone a jeho spaghetti!" Historická nepřesnost: Ve filmu je použit těžký kulomet Browning M1917, který v době, kdy se příběh odehrává (tj. rok 1913), nebyl ještě vynalezený. Stalo se tak až roku 1917. (12.02.2012)

Konečně dobrý western. Je trochu netradiční, že je film zasazený do začátku 20. století. To ale vůbec nevadí, spíš naopak. William Holden vede partu odpadlíků, která si jako jeden ze svých úkolů zvolí přepadnout vlak plný zbraní. Vše se ale samozřejmě zkomplikuje. Ve filmu je dost drsná na intenzivní akce na svou dobu. Krví se nešetří. Akorát závěrečná scéna už mi přišla trochu přehnaná. Jsem zvědavý, pokud se bude točit remake. "Tihle chlapci už začínají páchnout." (04.05.2019)

Peckinpahův výpravný a velkolepý majstrštyk (dějem částečně parafrázující příběh Pata Garretta a Billyho Kida, jenž Peckinpah o pár let později také skvěle zfilmoval), který vás chytne hned úvodním masakrem (ten finální už spadá do sféry vrcholného diváckého prožitku) a pustí až při závěrečných titulcích. Drsné, špinavé, nekompromisní, morálně velmi nejednoznačné, hodně realistické a hlavně sugestivní. Jeden z nejlepších westernů všech dob. 90 % (18.04.2008)

Přestřelky jsou na svoji dobu skutečně okouzlující. Děj se mi zdá docela komplikovaný a vzhledem k tomu, že jsem místy usínal, jsem se v něm brutálně ztrácel. Pravděpodobně jsem film ani nepochopil a bohužel nemám sebemenší chuť jej vidět znovu. Odnesl jsem si z něj pouze fakt, že ty nejhnusnější kurvy jsou v Mexiku. Muži té doby museli být skutečně velmi zoufalí, nebo v neustálém alkoholickém opojení. Pravděpodobně obojí. Přestřelek je ve filmu sice hned několik, ale většinu pasáže ovládlo nekonečné žvanění. Lepší 1*. (19.01.2013)