Corpus Christi

Je to něco mezi Zoufalství a naděje a Spielbergovým Chyť mě, když to dokážeš. Je to typicky polské včetně vodky a zároveň univerzální příběh. Je to myšlenkově provokující drama. O tom co to vykoupení vlastně je. Film má také co říct o náboženství a odpuštění. Je to film o vyprázdnění víry . Víry jako substituce alkoholu. Hlavní hrdina tím, že se na chvíli stane falešným farářem, problematizuje hranici mezi falešností a opravdovostí víry. Nápodoba Krista a jeho cesty musí být úplná, nejen symbolická, tak jako není jen symbolická takzvaná transsubstanciace oplatky, chleba a vína v tělo a krev Páně. Jak něčím pevným vyplnit prázdnotu existenciální nudy, když se člověk bojí nasadit sama sebe naplno, včetně tělesné schrány? Jak najít věčnost, když se bojíme objevování času ve světě nudy? To, že víra bolí jako kdysi tělo Krista, předvádí režisér Komasa bez patosu. Je v tom takřka bezohledný, přesto jeho film sugestivně vtahuje, až mámí. (21.11.2020)

Klasické westernové schéma o cizinci v zapomenutém městečku, tentokrát ale se skutečně plnotučným scénářem, který sází před hrdinu jednu výzvu za druhou a nám je jasné, že to každou chvíli rupne, takže si společně s ním užíváme raději každý moment jeho divadýlka, který nám byl dopřán. Ta nepravděpodobná zápletka by se jinak mohla docela dobře zhroutit i nehledě na vynikající kameru a režii (brutální Noerovský konec dokazuje, jak eklektický režisér Komasa je), kdyby to ale nemělo tak bezvýhradné a zajímavé herce. Zejména protagonista, prazvláštní mutant mezi Pattinsonem, Kristen Stewart a Cillianem Murphym, je jedna z nejzajímavějších tváří, co jsem za dlouhou dobu viděl a ponechává v sobě až do konce spoustu nevyřčeného a tajemného, jakkoli sledujeme celý film jeho optikou. Bude to skvělý bondovský padouch. (23.12.2020)

Boże Ciało (2019) bych doporučil všem, kteří zapomněli, že podstatou křesťanství je odpuštění - v jeho zakladatelském aktu totiž Bůh v podobě Syna obětí nejvyšší vykoupil všechny naše hříchy. Režisér Jan Komasa přichází s bolavým, leč pro tápající (ve smyslu kladoucím si otázky typu: Jak žít? Jakou úlohu může hrát v mém životě Bůh?) důležitým filmem ukazujícím, jak obtížným může odpouštění být (že je to v podstatě nejtěžší, úkol, který si libovolný člověk může naložit na svá bedra), ale že člověk, resp. společenství, jež tohoto odpuštění není schopno, jež se zajíká potlačovaným smutkem a zlobou, pomalu uhnívá, jinými slovy přichází o schopnost rozlišit mezi dobrým a zlým - a věřte, že se jakékoliv komunitě nic horšího stát nemůže! Bartosz Bielenia v roli Daniela excelentní. 85 % [dafilms] (16.09.2023)

Precizně vysoustružené drama kluka z pasťáku, který se vydává za kněze, mě celou dobu udržovalo v napětí a zájmu o (nejen) hlavní postavu. Bartosz Bielenia si ve filmu vyzkoušel snad všechny možné polohy, a přesto to působilo, že hrál jedinou postavu. Scénář se nesnaží jít proti církvi jako několik jiných polských filmů z poslední doby, spíš jen využívá institut církve a post kněze ke studii jediné postavy. Vlastně jsem od toho ani moc nečekal, o to lépe jsem byl překvapen. (09.10.2020)

Film ktorý hovori vela aj vtedy, keď sa nehovori... aj vďaka prirodzenosti Bartosza Bielenia, ktorý uz len drobnou mimikou vyjadri vsetko co sa deje v jeho vnutri. Film o "vsetkom a nicom specialnom", prirodzene ludsky, citlivy, hlboky, hladivy, desivy a znicujuci...a poriadne podprahovy... Silne, archetypalne - ako to kurwa do pierdole ti poliaci robia!?! :) (24.11.2020)