Bonnie a Clyde

Gangsterka bez romantizujících tendencí, inspirovaná o dvacet let starší "Gun Crazy" . Kdo čeká sdílení nějakých větších sympatií k ústřední dvojici, ten se dočkat vůbec nemusí. Jakoby se do natáčení "Butche a Sundance" připletl Sam Peckinpah. Miluju ten letmý pohled Bonnie v závěrečné scéně, který řekne úplně vše. (27.11.2006)

Outlaw westernová gangster-romance posazená na jihozápad kolem Krize, na kterou jsem čuměl s hubou dokořán a nechápal, že jsem to už dávno neviděl. Je to jedna velká střelená jízda před zákonem, která předznamenává ujetý šaškárny Johna Waterse, nebo modernější klasiky typu NATURAL BORN KILLERS, DEVIL’s REJECTS, Tarantina (půjčování odtud bylo jistě dost). Nevybavím si, kdy bych viděl tak intenzivní mix rebélie, svobody a lacinýho násilí už tak brzy jako právě zde. Herce nezapomenete a korunku nasazuje rozverná banjo muzika, jo, bezesporu Americana kultovka až navěky. Docela přesně shrnuto slovy Rogera Eberta: "Years from now it is quite possible that Bonnie and Clyde will be seen as the definitive film of the 1960s, showing with sadness, humor and unforgiving detail what one society had come to." [Noir Film Fest 2020] (30.03.2017)

V roce 1967 byli Bonnie & Clyde nejbrutálnějším filmem všech dob. Zejména závěrečná scéna divákům doslova vyrážela dech svou (do těch časů nikde jinde nespatřenou) důslednou krvavostí. Právě ona je důvodem, proč byl tehdy film promítán i na některých horrorových festivalech. Tento dodnes kontroverzní, místy zřetelně levicový snímek, patří nejen k zásadním dílům gangsterského žánru, ale také k důležitým milníkům v dějinách kinematografie. Mohl být natočen právě díky své době, která tak přála revolučním počinům zejména v oblasti umění. Konec 60. let je (co se týče jeho nejvýznamějších filmů) zcela ve znamení vzpoury proti zažitým konvencím. Tato rebelie s sebou přináší mj. úplně nový pohled na ztvárnění filmového násilí. (Dále viz Easy Rider, Night of the Living Dead nebo Wild Bunch). [Dodatek (duben 2011): Nedávno jsem to viděl asi podesáté, a dojem byl opět vynikající. O kolika filmech starších čtyřiceti let můžeme říct, že působí dojmem, jako by byly natočeny včera? Samozřejmě za předpokladu, že by ještě včera vznikaly tak dobré filmy.] (18.01.2006)

Studiový systém se za oceánem začal chtě nechtě rozpadat, mladí rebelové hledali inspiraci v Evropě a chtěli točit tak trochu jiné filmy. Látka o svérázných bankovních lupičích takové parametry splňovala. Napětí tu nepramení ze samotných loupeží, ale z vyobrazení vztahu nejen dvou milenců, ale i dalších vedlejších postav. Z Bonnie a Clydea jsou záhy nejen štvanci, ale díky rostoucí publicitě také hrdinové. Zobrazování násilí, romantická bezstarostnost, pocity deziluze, postavy vykreslené jako naivní hvězdy stříbrného plátna, vykořeněnost generace květinových dětí, prvky protestu a velmi jistá režie Arthura Penna dělají z téhle klasiky stále svěží záležitost. Faye Dunaway neuvěřitelně sexy, zuřivá a střihově dokonalá finální střelba je na opakované zhlédnutí!! (18.11.2013)

Dohromady koupili 81 kulek, jejich kára (Ford V-8) zhruba 217.__ Bláhově jsem si myslel, že v 60. letech mohla být nejakčnější scéna (či nejkontroverznější) ta, kde hlavní postava zapálí auto či žena neuvaří svým dětem pravidelnou dávku přesnídávek (čest Silvii Plathové, která šoupla hlavu do trouby). Nějak jsem si nedokázal představit film, který by zvedl puritánské američany ze židlí. Bonnie a Clyde to dokázali a nejen-že zvedli zaprděné konzervativce, ale i mě, což považuji za mamutí klad. Příběh o dvojici, která kradla pro radost a následně si uvědomila, že chtějí mít vlastní akvárko, vlastní balkón, je nejvděčnějším tématem pro lidi, kteří si chtějí užívat. Užívat v mezích. Ta dvojka nebyla nijak výrazná ve svém chování, ale jejich naivní a do jisté míry dětinský uvažování jim zaslepilo mysl, což je nakonec dokopalo k činům, které by se i v dnešní době daly považovat za "ulítlý". Moc se mi líbila ta atmosféra bezstarostnosti. Takový to: "Hele, támhle stojí auto, šlohneme ho, abychom si zvedli adrenalin.", je prostě lahůdka a pochybuju, že se dožiju podobné. Arthur Penn se vykašlal na konvence, natočil to tak, jak chtěl a já jsem šťastnej, což dokazuje i to, že jsem si po konci filmu musel zatančit po bytě (což je docela paradox vzhledem k tomu, jak to dopadlo :D) Fíííha!!!! (30.05.2009)