Kráľovstvo

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

Občas to svojou miestami až surreálnou, hĺbkovou znepokojivosťou pripomenulo začiatok Bergmanových Lesných jahôd, inokedy výstupy duchov evokovali Karneval duší. Cez dramaticky nervnú hudbu je počuť prvé tóny Dogmy 95. Čo je však najdôležitejšie - Trier vytvoril svet ešte kúsavejší a pálčivejší, než v Dogville. Svet absurdný, nepochopiteľný, cynicky humorný, znepokojivý, chaotický, zvrátený, nehostinný, zamotaný.... Kráľovstvo je miesto, po ktorého chodbách chodíme každodenne všetci. (04.05.2016)

Málokterý seriál si zaslouží označení psycho tak moc jako Riget. 1)  K dílu mám ambivalentní vztah. Na jedné straně mě seriál chvilkami silně bavil - morbidní humor mi vyhovoval a mile absurdní situace jsem si vychutnával. Na druhé straně jsem se vždy musel nutit k tomu, abych další díl zhlédl. Do té pochmurné atmosféry se mi prostě znovu a znovu chtělo stále méně a méně. Druhá řada skončila tak napůl. Několik týdnů mi trvalo, než jsem se odhodlal ke sledování řady třetí. Jakmile se ukázaly známé tvůrčí postupy a současně bylo zřejmé, že se vlastně nic nevyřešilo, jen jsme o pár desítek let dál, koukli jsme doma s partnerem na sebe a shodli se, že nás toto zábavné a současně depresivní prostředí nadále nezajímá. Seriál jsem smazal z paměti s ulehčením, že mi "povinnost" sledovat další díly odpadla._____ 2)  Svůj pocit bych vyjádřil jednou až pěti hvězdičkami, jak kdy. Většinou nejzajímavější to bylo někde uprostřed dílu. Co vidím, mě baví a jsem i trochu napnutý, s čím zase tvůrce přijde. Pak relativně dlouhá epizoda skončí (slušel by jim kratší čas) a já si oddechnu, že je to za mnou. Teď se ale musím přimět k tomu, zhlédnout další díl._____ 3)  Nepřehledný, místy hodně zmatečný, zcela nepředvídatelný seriál nabízí chvilkami nahuštěný děj, který je prokládán nudnými pasážemi._____ 4)  38letý scenárista a režisér Lars von Trier si střílí z nemocičního prostředí, z Dánů i Švédů, z duchařských historek, ze seriálů a vlastně i z diváků._____ 5)  Zaujal mě 66letý Švéd Ernst-Hugo Järegård (primář Stig Helmer ze Švédska) a docela pěkný 31letý Peter Mygind (ředitelův syn Mogge). Věk protagonistů uvádím k roku vzniku první řady - 1994._____ 6)  Ingen levende ved det endnu, men portene til riget er begyndt at åbne sig. Nikdo živý to zatím neví, ale brána do království se začala otevírat. (05.01.2024)

Tak všichni víme, nebo to alespoň tušíme, pokud Triera trochu známe, že tohle je slabý odvar. Po letech strávených v jeho společnosti jsem se rozhodla rozšířit portfolio viděných snímků a vrátila se ke staršímu dílu, Království. A mělo by být hned od začátku jasno, že tohle je Trier na začátku, ještě před tím než začal podnikat ty své hluboko se zarývající experimenty. Dále, nemohu se ztotožnit s názory, že jde horor, teror nebo že je to divné, nejsou tak zcela výstižné. Vlastně si myslím, že to je tak trochu blbost. Království je svým způsobem komediální seriál (a můžem všichni v komentářích hrdinně opakovat to, co o něm říká sám Trier), který svými připravenými situacemi rozvíjí hlavní linii příběhu, která ale ve své podstatě není zas tak důležitá. Důležité je, že tohle byl začátek, kde Trier zjistil, že se dá dělat hodně muziky za málo peněz. Moc mě baví ty nedokonalosti kamery, prostředí a efekty. Stejně tak ty dvě myčky byly geniální tah, neb díky tomu nabral příběh ještě trochu větší grády. Pak že nemají slaboduší větší pochopení pro paranormální jevy. (A bacha prej na složitost děje, mohlo by vám něco uniknout ,a o Twin Peaks si stejně myslím, že je to s*ačka). (19.01.2013)

Lars von Trier drží diváka pevně ve svých ďábelských rukách a doprovází ho svým světem. Nahlédněte do jeho světa. Divák se dokáže během sledování KRÁLOVSTVÍ dotknou všech Trierovských vizí ve všech obrazech, bude v kontaktu děsivých zvuků (pláč dítěte), napětí, šílenství, zlu, strachu a v panice. V obsahovém záměru a démonických postav. KRÁLOVSTVÍ má perfektně vybudovanou atmosféru! Lars von Trier vyzařuje démony, které má v sobě děsivou formou na filmové plátno. (15.07.2013)