Kráľovstvo

Jsem milovníkem bizarností. Když je ale někdo psychicky narušená osoba, jako v tomto případě pan Trier, není těžké podobné věci tvořit. Ale kdyby jste byli v pořádku, vytvořte si něco podobného. Proto jen 4 hvězdičky, protože jak už jsem zaobaleně řekl, když jste magor, tvořit úchylárny jde vellice lehce. (08.04.2010)

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

Úžasně šílená záležitost, u níž člověk místy nechápe, ale ani trochu mu to nevadí. V Království mistra Larse Von Triera je vše dovoleno a ujetosti se v nejmenším meze nekladou. Aspekty jako "Bratříček" stěží snesou papír, pokud ho chcete brát vážně. Právě jedině u podobného projektu si divák uvědomí, o kolik je skandinávská škola napřed. Nerad to srovnávám, ale v obligátní péči domácí provenience by většina detailů vyzněla šíleně trapně, načež by nastal pokorný návrat blíž bezpečné realitě (čest výjimkám, co se o obměnu zaběhnutého aspoň pokoušejí). A dánský seriál, kde je titulní postavou geniálně šílený švédský doktor Helmer (Danskjävlar!), co nesnáší vše související s Dánskem, zase vypovídá o nadhledu lidí. Nebo přinejmenším o jejich smyslu pro humor... S Královstvím to je místy složité, člověk se baví jako u nenáročné zábavy, i když nejednou padne záběr, kde zkrátka stojí za to zpozornět. Stejně tak dialogy jiskří inteligentní hlavou (sebestředný Trier v titulcích cituje i Kierkegaarda) a nastává otázka, jestli to přece jen nebrat více vážně. Mám pocit, že chytrý Trier pochopil, kvůli čemu divák Riget zapíná a ve druhé sérii těžil zjevně ironickou nadsázkou. Tím si mě získal ještě víc, oproti poněkud vážně se branému Twin Peaks, které bude při téhle dánské smršti asi každého evokovat. Jediná škoda, že jsme skončily uprostřed. Fanoušci můžou spřádat teorie, hádat, věštit... a to je asi tak všechno. (11.09.2010)

Dánové mají očividně zajímavé tvůrce a já mám také pocit, že "Twin Peaks" otevřelo cestu zajímavým seriálům. "Království" je jedním z těch divnějších, ale díky tomu, jakou má atmosféru a jak jsou zde šílené postavy, to prostě má něco do sebe. Některé scény nezapomenete, mezi nimi i úvodní znělku nebo finální porod. (15.03.2016)

Něco takového může mít na svědomí jen Lars von Trier. Žánry, jakými jsou drama, horor, mysteriózní a komedie, jde velmi těžko smíchat tak, aby dávaly smysl. V tomto případě se to povedlo ještě lépe, než bylo možné. Vzniklo děsivé dílo, které se místy prezentuje jako parodie na sebe sama. Nevíte jestli se smát, bát nebo jen tupě zírat s otevřenou pusou. Co takhle jako místo dění zvolit nemocnici? Nemocnice je nechutným místem sama o sobě, tak proč jí nedodat další temnou stránku v podobě děsivé minulosti, které se promítá do přítomnosti? A to nejlepší na tom je, že nejděsivější jsou celou dobu vlastně lidi. Charaktery jsou spíše bezcharakterní a propletenost jejich osudů je až kouzelná. Na širokém poli stupidních seriálů, které vůbec nevyvíjí, ale spíš jsou loutkou, která jde s dobou, jde o naprosto skvělý počin, který je srovnatelný jedině s Lynchovo Twin Peaks - je to nevšední podívaná silně tažená rukou zkušeného scénáristy a režiséra, který to nemá v hlavně v pořádku a umí to využít ve svůj prospěch. (06.02.2014)