Divotvůrkyně

Na tom příběhu je dobré, že je založen na skutečných osobnostech, protože v tomhle případě to vůbec nevadí, ale pomáhá. Jeho síla je pak hlavně v tom, jak jsou jednotlivé postavy zahrány, kdy především Anne Bancroft je naprosto úchvatná a s Patty Duke si tak skvěle sedly, že by film fungoval i bez ostatních herců. Velmi silné, ale nikoli vyděračské. (02.06.2017)

Obdivovala som neúnavnú trpezlivosť vychovávateľky prebudiť v trpiacej Helen pocit bezpečia a absolútneho pochopenia. Helen sa nachádzala na samom konci priepasti a nezachránili ju rodičovské ,,milosrdné" praktiky, ale tvrdá ruka mladej ženy a za jej vláknom schovaná oslobodzujúca sila poznania pravej lásky. Bola som namäkko a celkom oprávnene. (15.08.2009)

Životný príbeh Helen Kellerovej je nepochybne obdivuhodný a má veľký výchovný význam pre ľudí v obdobnej situácii. Nemôžem však tento príbeh a jeho význam zahrnúť do hodnotenia filmu. Pri ňom ostáva obdivuhodným iba výkon Anne Bancroftovej a s prižmúrením oka aj výkon Patty Duke. Ale to, čo predvádzajú obaja rodičia ma dosť znechutilo. Mohol to byť vynikajúci film. (20.07.2009)

Silný, dechberoucí zážitek... Arthur Penn patřil ke stejné tvůrčí generaci jako John Frankenheimer nebo Sidney Lumet, tedy americkým režisérům, kteří v 50. letech získavali cenné zkušenosti u studiových TV inscenací a jejich následné kino filmy se poté vymykaly svým pojetím. Televizní režiséři si mj. nemohli dovolit, aby se jejich divák byť jen na půl minuty začal nudit, jelikož právě nesedí v uzavřeném kinosálu, ale doma u malého přijímače, kde může záhy přepnout na druhý program, vstát a odejít od televize nebo ji vypnout... a v případě Divotvůrkyně je televizní škola pana režiséra hodně znát, vůbec jsem se od toho nedokázal pohnout! I mnohé dlouhé scény z jedné místnosti dokážou napínat za pochodu tolika různých silných emocí. Režisér Penn, zvyklý dříve točit pro tu malou obrazovku, se výrazně přibližuje s kamerou k postavám na scéně a jejím obličejům, čímž (i díky špičkovým hereckým výkonům) umožňuje divákovi ještě intenzivněji pronikat až do intimní psychiky postav v mezní situaci. Psychický (nejednou i fyzický) souboj mezi hluchoslepou dívkou a její vychovatelkou probíhá často v nepříjemně vypjaté náladě, slušně se mnou v nejedné scéně zamával, ale zároveň přirozeně spěje k nejedné pozitivně silné scéně nebo je občas nečekaně odlehčen vtipnou hláškou. Dlouhou dobu proti sobě stojí dva rozdílné přístupy starších rodičů a mladší (cizí) vychovatelky: pochopitelná, byť bezmezná tolerance vs. účinná, ale radikálně drsná výchova. Výsledek této výchovy spějící k vybudování silného vzájemného vztahu i dalším pokrokům na mě působil minimálně stejně obdivuhodně, jako celkové zpracování i velmi silné výkony obou hereček.  [95%] (05.08.2024)

Ja tedy ve filmu snesu leccos, Divotvurkyne je ale natolik depresivni (ani ne tak film samotny, jako zamysleni se nad tim, jaky by byl asi zivot narodit se slepy a hluchy), ze behem sledovani jsem mel jistou uzkost, ktera mi branila v jakemkoliv filmovem prozitku. Urcite se jedna o kvalitni film, i kdyz nechapu, ze to byl Arthur Penn schopen natocit. Uz tento film nikdy nechci videt a nikomu ho nikdy nedoporucim! (30.12.2013)