Zastavení na Missouri

Existuje spousta způsobů, jak udělat z westernu antiwestern (nebo jej přinejmenším změnit v lyricky pennovský hippie-western). Zaručeně ale neprohloupí ten, kdo na to půjde tak, že prohodí kladnou postavu za zápornou a obráceně, což se přihodilo přesně zde. Kdybychom byli v nějakým obstarožním filmu s Johnem Waynem, Wayne by tu hrál nejspíš Braxtona, chránícího svůj majetek před padouchy, nebo přímo Claytona, a padouši by akorát žrali hlínu (jinak řečeno padali jako švestky). Padouši sice žerou hlínu i tady, ale jsou nám nějak bližší, protože western od anti-westernu se neliší ani tak dějem a osnovou vyprávění, jako spíš tím, s kým sympatizujeme. V tomhle filmu je to ovšem trochu komplikovanější, protože i když je nám možná zloděj koní Nicholson a jeho partička grázlíku milejší, Brandovo enormní charisma všechny postavy z filmu fakticky vymazalo. Jím ztvárněný Clayton je doslova vtělený ďábel aneb the bigger the ass the bigger the asshole. Má v sobě dost z Jokera (převlékání, mazanost, výřečnost) i Holdena z Cormacova Krvavého poledníku (mistr mnoha řemesel, který nehraje podle žádných předem daných pravidel) a určitě aspiruje na jednu z nejpodivuhodnějších a nejzlověstnějších postav, která se kdy divokým západem promenádovala. Brando si dělal, co chtěl, během natáčení údajně chytal sarančata a pojídal žáby. Zjevně s ním nebylo k obstátí, ale výměnou za to předvedl výkon, jaký nemá moc obdoby. Sotva mohl Nicholson někomu takovému stačit, herecky i napsanou rolí, vždyť na začátku filmu sám pronese, že není žádný Jesse James. Při tom zpočátku se tenhle western i rozvržení všech postav jeví celkem schematicky, o to překvapivěji se ale pak vyvíjí. Souvisí to s tím, že události a postavy, které se ve filmu objeví nejdříve, mají tendenci dominovat nad těmi, které vnímáme následně. Této chybě se říká efekt primárnosti. Jde o to, že naše mysl obvykle připisuje dřívějším informacím větší význam než těm, jichž se jí dostane později; pozdější informace zpracovává s ohledem na informace dřívější. Při pořadí „mrakodrap, katedrála, chrám, modlitba“ očekáváme na základě prvního slova kategorii „budova“. Proto usoudíme, že poslední slovo (modlitba) k této skupině nepatří. Je-li ale pořadí „katedrála, chrám, modlitba, mrakodrap“, vyvolává v nás očekávání kategorie religiozity, a tak ze skupiny vyloučíme slovo „mrakodrap“. Fakt, že pořadí informací v příběhu určuje další průběh jejich zpracování, se nesmírně chytrým a klamavým způsobem zužitkovává i zde v postavě Nicholsona, kde po „zloděj koní, vůdce bandy a pistolník„ nenásleduje „ničema a lhář“, ale „zamilovaný mládenec, pěstitel zeleniny a dobračisko“. A stejně tak u Marlona Branda není po „strážce pořádku a spravedlnosti“ další v pořadí „ochránce a kavalír“, jak bychom očekávali, nýbrž „lump a vrah, který recituje zamilované básně svému koni a k zabíjení používá nesmírně podlých způsobů jako hvězdic v podobě krucifixu nebo Molotovův koktejl.“ (03.08.2011)

Tenhle drsný western o boji mezi zloději koní s jejich šéfem Jackem Nicholsonem a s rančerem najatým zabijákem stojí, při až příliš poklidném tempu, hlavně na obrovském charismatu Marlona Branda coby excentrického navoněného sadistického "regulátora" zlodějů Lee Claytona. Film snad až příliš zdůrazňuje na Západě běžné násilí, zpočátku to ovšem začne jen střílením do hlávek zelí... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=REDvyCr3ZhY a ukázka: http://www.sms.cz/film/zastaveni_na_missouri/ukazka (10.01.2010)

Nevypočitatelný Brando, který měl každý natáčecí den potřebu hrát jinou postavu (a který na projekt zřejmě kývnul jenom kvůli penězům a své slabosti pro indiánskou tématiku) je jako těžký kámen na hrobě Pennovy slibně se rozjíždějící kariéry. Film trpí stejnou nesoustředěností jako jeho hlavní hvězda. Nedokáže navodit nějakou konzistentní atmosféru nebo alespoň vytvořit nosnější dramatickou situaci. Nikdy se na druhou stranu nevylije z žánrového koryta dost, aby se změnil v bizarní acid westernový trip, prostě se jen tak vleče a sem tam zaujme Brandovou nepatřičnou neseriózností nebo hezky komponovaným záběrem. Na skutečnou revitalizaci žánru na jeho rodné půdě si westernoví fanoušci museli počkat ještě 16 let, do uvedení Nesmiřitelných. 65% (17.10.2011)

Hodně netradiční antiwestern bez přestřelek a skrz naskrz prosycený drsným absurdním humorem. Člověk chtě nechtě musí fandit opačné straně zákona v čele se sympatickým volnomyšlenkářem, poněvadž na té "správné" stojí arogantní farmář a bezcharakterní lovec lidí. Marlon Brando si roli úchylného Roberta Lee očividně užil, o Jacku Nicholsonovi v roli sympatického zloděje koní by se dalo napsat vlastně totéž. Za zmínku stojí i zajímavá kamera a netradičně minimalistická hudba Johna Williamse. Arthur Penn v nejlepší formě. 90%. (07.02.2005)

Nečakal som žiaden zázrak, ale aj tak som nemilo prekvapený. Tešil som sa na výživný herecký duet filmových hviezd Brando-Nicholson, no popravde dostal som len uťahaný skoro podpriemerný western v podstate o ničom. Jediné zaujímavé bolo, že si Brando strihol zápornú postavu a ako postupne likvidoval celú zlodejskú bandu, ktorá vlastne ale pôsobila tak, že by ste ju mali milovať. Takí negatívni hrdinovia v pozitívnom svetle. To ale boli len také ostrovčeky v mori nudy a vaty, bez dramatickej gradácie a s emotívnou stránkou sterilnou až strach. Proste žiaden postoj, pocit... nič, len prázdno a Brando vo vani. Veľmi slabý priemer. 50/100 (28.05.2020)