Noc postupuje

Harry Moseby je súkromný detektív,ktorý dostane lukratívnu ponuku,aby vypátral a zistil,kde je Delly,priviezol ju späť domov k mame nymfomanke,kde porekadlo znie:„Aká matka, taká Katka...” Inak Harry sa momentálne nachádza v manželskom zväzku s atraktívnou Ellen,ktorá ho podvádza,tak má zmätky vo vlastnom vzťahu a zmätky-pletky nastanú,keď Harry príde na Floridu za Delly...Intrigy sa dostavia načas,na čas sa dostavil vynikajúci film Arthura Penna,režisér filmov ako Bonnie and Clyde,či Little Big Man,ktoré sprevádzalo klasický režisérsky rukopis násilia,ktoré je aj tu,ale nie v takom množstve,sú tu postavy,ktorých nepokojné správanie znepokojilo aj mňa. Zaujímavé je vidieť napríklad mladú Melanie Griffith,ktorá nemá ešte ani 20 alebo Jamesa Woodsa,ktorí v podstate len začínajú...Gene Hackman je hlavnou hviezdou,okolo neho sa udejú zložité veci,ktoré mu nedajú spávať. (07.11.2014)

Arthur Penn má sice na kontě ještě lepší kousky, ale i tohle stojí za to. Gene Hackman jako drsný soukromý detektiv ze staré školy pátrá po šestnáctileté dceři odkvétající hollywoodské hvězdy, která utekla z domova. Najde ji celkem záhy, ale případ se stále zamotává a vyhrocuje. A mrtvých kolem přibývá. Místo speciálních efektů je tu zcela nahá Melanie Griffith na začátku své herecké kariéry. A to opravdu není špatný pohled. (14.07.2008)

Velice pomalý, do tmavých barev oděný neo-noir získává na zajímavosti při znalosti dobových souvislostí. Jde o reflexi vystřízlivění z revoltou zmítaného sklonku 60. let, kdy generace mladých věřila, že dokáže změnit systém. Byla to éra „runaway kids“, sexu bez závazků a bez váhání, tripových filmů a téměř žádných seriózních starostí. Jenže čím víc si od těch starostí drželi odstup, tím víc se jim dostávaly pod kůži. Pak je profackoval osud a nic již nebylo jako dřív. Penn, režisér přelomové novohollywoodské gangsterky Bonnie a Clyde, s vyzrálostí dospělého člověka pohlíží zpět na ona divoká léta a zároveň po gangsterce přepisuje další tradiční americký žánr. Hackmanův detektiv není cynik, který by na všechny dlabal. Respektive je takový jenom na povrch, pod který film nahlíží (a ukazuje i jeho problematický soukromý život). Hlavním případem, který je třeba vyřešit, je Hackman sám. Cesta do hlubin drsňákovy duše logicky ústí v deziluzivní prozření, k jakému ve skutečnosti zavdala příčina například aféra Watergate. Jestli se do Noční šachové partie chcete zapojit, nestačí zůstat povrchním pozorovatelem, je třeba nechat se jí pohltit. Odměnou vám bude chmurná nálada. 75% (09.07.2008)

Pokud nenacházím ani jednu postavu, ke které bych mohla cítit alespoň vlažné sympatie, zápletka pro mě ztrácí na významu - chybí mi záchytný bod, kvůli kterému by její rozuzlení stálo za to. Naopak mi dá dost velkou práci soustředit se na děj a sledovat hlavního hrdinu, kterak se v tom plácá ... a chová se čím dál nelogičtěji. Netuším, nakolik si věřil - ale víra je vždycky ošemetná záležitost, víru v sebe nevyjímaje ... 2,5* (20.03.2013)

Režisér Arthur Penn proslul především jako režisér snímků Bonnie a Clyde z roku 1967 nebo Malý velký muž z roku 1970. Pochopitelně ovšem nešlo o jeho jediné snímky, většina Pennových snímků ovšem tak proslavená nebyla. Ve stínu slávy tak zůstala i jeho neo-noirová detektivka Noc postupuje z roku 1975, kde Gene Hackman po Bonnie a Clyde s Pennem opět spolupracoval a společně tato dvojice vytvořena tak trochu zapomenutou, ovšem přesto velmi slušnou detektivku. I přesto, že spíše než o hlavním vyšetřování je film o něčem tak trochu jiném.   Spíše než k detektivnímu thrilleru má Noc postupuje blíž k psychologickému thrilleru. Kromě detektivní zápletky se příběh točí především kolem rozpoložení hlavního hrdiny Harryho Mosebyho v podání Gena Hackmana. Hackman dle očekávání neselhává v tom, aby dodal své postavě vynikající výkon, kdy mu člověk nejen věří toho drsného detektiva, ale zároveň se skrze Hackmanův výkon divák do Mosebyho skutečné personality vciťuje velmi snadno. A díky Pennově režii skutečně vzniká výrazná detektivka, která sama o sobě vynikla v 70. let během svého vzniku.   Scénář Alana Sharpa šlo určitě vypilovat. Penn očividně látce věřil, samotný scénář má ovšem mezery a to i v totální snaze o psychologizaci postav. Díky Hackmanovi+ zbytku obsazení a slušnému základu to tak bídné není, přesto ovšem výsledná práce tak trochu zavání nevyužitým potenciálem, kdy do jisté míry nejspíš chybí právě ta správná bilance mezi detektivním a psychologickým thrillerem.   Jako detektivka ovšem film funguje. Slušně se daří vystavět detektivní zápletku, funguje přitom napětí a zároveň si tempově Noc postupuje dává strašně na čas. Což bude dost pravděpodobně pro spoustu diváků kámen úrazu. Díky délce, která nepřesáhne 100 minut se ovšem dá říct, že film alespoň díky tomu snadno uteče a ono vlečení tak není tak brutální. I přes pomalé tempo se navíc pořád něco děje a po hodině se na plyn přece jen tak trochu šlápne. Samotné finále možná též není úplné zadostiučinění, přesto by se Pennově detektivce těžko dalo vytknout to, že se v ní nic neděje.   K úplné dokonalosti má Noc postupuje sice daleko, přesto jde ovšem o skutečně solidní neo-noir, který dokazuje, že Penn s atmosférou i vedením herců pracovat uměl. Očividně scénáři Sharpa věřil a vznikla tak rozhodně slušná práce, která se naštěstí časem dočkává čím dál tím většího uznání. I díky povedené kameře Bruce Surteese a ideálně zvolené hudbě Michaela Smalla se na ten film dá pamatovat velmi příjemným způsobem a zároveň je Noc postupuje úkazem toho, že rozhodně existuje spousty solidních, leč zapadlých filmových zážitků..... (03.06.2021)