Frasier

Frasier se stal synonymem pro snobského idiota, kterého ale máme právě kvůli jeho manýrům a jeho zvláštní schopnosti zhatit vše dobré svým vlastním způsobem rádi. Kdybych si dělal zářezy pokaždé, kdy ze mě při sledování jeho činů vypadlo 'to je ale debil!', těžko by mi stačil kmen urostlého stromu. A jeho bratr, také snobský psychiatr, Niles - ten si s ním může s klidným svědomím podat ruku. Snad jen málokdo chápe, že ti dva jsou syny navenek tvrdého bývalého policajta Martina Cranea, který se po střelném zranění přestěhoval právě k Frasierovi, a jejichž třenice jsou náplní prvních dílů seriálu. Jenomže ten se, možná překvapivě, rozvinul v něco naprosto neopakovatelného, skvělého a osobitě neotřelého, co trvalo dalších 11 let (i když já měl seriál zkouknutý díky téměř každodennímu vysílání TV Cool asi za rok). Nesmím zapomenout na další skvěle napsané a zahrané postavy - ošetřovatelku Daphné, produkční Ross, pejska Eddieho (a tady bych neopakovatelné herectví snad podtrhl obzvlášť) a další ty menší, ale přesto kouzelné charaktery jako Bebe, Bulldog, Kenny, Daphina matka i brácha a další a další. Těch absurdních situací, do kterých se bratři Craneové dostali (nebo přesnější by bylo, které vytvořili), ta plejáda žen, které Frasier, jak to popsat... 'odfrasieroval' (čili pokaždé jinak a ale přesto svým způsobem stejně nakonec odradil), těch smolných náhod, souher okolností a trapasů, které často přerostly v naprostou grotesku. Ano, samozřejmě že se naskytly i slabší okamžiky a epizody (u takhle dlouhých seriálů to je snad nevyhnutelné), ale jako celek - Frasier je prostě poklad, případ sám pro sebe a bude mi chybět... (31.05.2010)

Můj vůbec nejoblíbenější seriál. Přesně takhle by měl sitcom vypadat. Humor je tady inteligentní a obloukem se vyhýbá vtipům typu The Nanny. Přitom můžete vypnout a prostě si užívat k popukání vtipních momentů a dialogů které vám Frasier nabízí. Dodatek: Nedávno jsem si taky uvědomila, že ve Frasierovi jsou i momenty nad, kterými jsem se zamyslela a řekla si tak to je teda pravda (např. slyšeli jste už o Lupi Valaz?). V žádném jiném seriálu jsem neslyšela tak dobře formulované životní pravdy (tohle slovní spojení zní hrozně pardon). A kromě toho jsou tu i skvělý herci. Taky jsem chtěla říct, že humoru ve Frasierovi si musíte přijít na chuť a po zhlédnutí 3 dílů se vám to nepodaří. Je prostě nejlepší. TAK (09.05.2010)

Já se náramně bavil a to ať už se jednalo o díl věnující se převážně Frasierovi nebo epizodu spíše cílenou na jinou z postav (bratr Niles, otec Martin, terapeutka Daphne, "sporťák" Buldok a mnoho dalších). Ač zatím patřím k mladé generaci a seriál se tváří, že ho docení spíš generace středního věku, tak já si ten inteligentní humor užíval. Navíc mi přijde, že je zde výrazně menší rozkolísanost úrovně jednotlivých dílů oproti jiným seriálům (aktuálně mě třeba napadá Ally McBealová). Váhám mezi 80ti a 90ti procenty, ale když nad tím tak přemýšlím, tak nevidím důvod, proč nedat to vyšší. 90 % Oblíbená část- Frasierův příběh do rozhlasu za účasti ostatních postav, jež postupně "zabíjí" balónkama (22.03.2010)

Jako kulisa je to v pohodě, ale není to ten typ seriálu, kdy bych se těšil na každý další díl... Frasier navíc funguje na tom samém debilním principu jako Big Bang Theory, kde se "živé" obecenstvo směje každé větě... Ale na ty postavy si rychle zvyknete a pokud to není zrovna "citový" díl, bývá to občas dosti crazy! :) (05.06.2012)

Geniálni bráškovia Dr. Frasier Crane a Dr. Niles Crane ich vtipný fotrík Martin, Martinová domáca anglánka Daphne, Frasierova kolegyňa z rádia Roz Doyle, a samozrejme pejsek Eddie v sitcome, ktorého humor ma sprevádzal počas mladých liet, keď sme si ako malí chalani rozprávali, čo bolo v Frasierovi na druhý deň... A nebyť excelentného slovenského dabingu, tak by v tom nebolo také kúzlo... Aspoň, keď hrať nevedia, tak dabing je iná šálka kávy. (10.01.2014)