Frasier

Frasier je Frasier. Je to sitcom, ktorý priniesol niečo nové, niečo čo ešte nikto predtým nevidel. Priniesol inteligentný humor, so skvelými fórami, so skvelými charaktermi a so skvelým hlavným hrdinom, pre ktorého pracoval celý štáb. Bolo vidieť, že seriál bol natáčaný vo veľmi zohratom prostredí a, že všetci tvorcovia boli absolútni profesionáli. Prvá a druhá séria boli najlepšie - asi ako u všetkých komediálnych seriáloch :). Percentuálne asi 75% čo vynáša ****. (10.03.2013)

V našich končinách málo známý seriál. Já ho znám z dřívějších dob ze slovenské Markízy a nedám na něj dopustit. Zapomeňte na záchvaty smíchu, pokud vám nestačí opravdu málo; Frasier není ten typ seriálu, kdy se popadáte za břicho celých dvacet minut. Jedná se o lehký, oddechový, suchý humor. Tudíž si ho pustíte spíš sami k odpočinku po náročném dni než před kamarády, abyste se vytáhli, co nového jste na internetu "splašili". Frasier, psychiatr se svou vlastní rádiovou šou žijící se svým invalidním otcem, jeho psem a služkou Daphne, do které je tajně zamilován jeho bratr Niles, též psychiatr. Dokázal bych si Frasiera představit na jedné ze zavedených televizních stanic, třeba místo nesmrtelných Přátel, Sabriny nebo Krok za krokem, které jedou dokola snad už po sté. Bohužel. Jediný, kdo našel odvahu Frasiera uvést je nová TV Cool, což při vší úctě až takové terno není... 90% (10.08.2009)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Kouknul jsem na první tři díly, protože mám takovou teorii, že první tři díly odhalí celkový potenciál seriálu. Seriál mě nezaujal vůbec ničím. Všechno je v něm špatně a všechno bych udělal jinak. Nezasmál jsem se ani jednou. Veškeré postavy mi příjdou krajně nesympatické a naprosto obyčejné. Zkrátka zde chybí totální magor, který by děj dovedl nějak oživit. Úplně nejvíc mi vadí ústřední postava poloplešárda. Dále mně hrozně lezl na nervy umělý smích, který zní v naprosto nevhodné okamžiky. Moc se omlouvám, že mi nepříjde vtipné, když třeba někdo řekne ,,ahoj". Rozhodně nelze očekávat, že by mělo dojít k nějakému zlepšení, tudíž se sledováním končím a zanechávám zde jeden upřímný odpádek. (16.07.2013)

Tento seriál nikdy nepatril medzi moje obľúbené, ale spomínam si, že som ho aj tak z nudy v televízií pozerával. Na pár veciach sa dalo zasmiať, ale inak to bola jedna časť za druhou plná nudy a núteného humoru. Nepáčila sa mi ani jedna jediná postava a dabing ma tiež neoslovil. Takýto druh humoru mi veľa nehovorí a v tej dobe boli omnoho lepšie seriály a tiež sitcomy. Taktiež by už liezlo na nervy stále sa dívať na ten škaredý byt, v ktorom sa odohrávalo najviac scénok. K tomuto sitcomu by som sa už nikdy nevrátil. (16.02.2015)