Emily in Paris

20/40 Vcelku milý, zábavný a roztomilý moderní seriál, který je přesně takový, jaký byl Sex ve městě v 90. letech. Neskutečně trendy. Doba se ale změnila a místo sloupkařky v novinách je hybnou silou kreativní holčina na sociálních sítích. Primární žánr je ovšem komedie a na to někteří diváci poněkud zapomínají. Čili Emily in Paris není a ani nikdy neměla být semidokumentární sondou do života skutečné komunity cizinců  žijících v Paříži. Spíš je to takové Scaris: City of Frights pro dospělé. 3. série bude :) (04.02.2022)

1. séria: Jednoduchý seriál bez nejakej väčšej myšlienky určený na pozeranie s vypnutým rozumom, s plochými postavami, pričom všetky vedľajšie sú zaujímavejšie, ako tá hlavná. Seriál bez pointy, nápadu, vtipu, šmrncu, a aj keď nie som odborník na módu, outfity Lily Collins mi prišli v 70% dosť zvláštne a nemódne, resp. moc premódené. Podobne ako v povahou postáv, aj oblečenie všetkých iných mi prišlo dobré až skvelé (najmä afroamerického kolegu Emily). Druhej sérii sa pokúsim vyhnúť. (31.10.2020)

Na substacku jsem se rozepsal o tom, proč má podle mě smysl uvažovat o Emily in Paris jinak než jen o totálně odpočinkovém úniku od reality. Netflix totiž tenhle zdánlivě hloupoučký seriál využívá k prosazování svých značkových hodnot. Mimo jiné třeba přesvědčuje Francouze, aby tolik snobsky nelpěli na svém sofistikovaném umění a pustili si domů trochu toho laciného amerického mainstreamu (tj. Netflix). Na Emily in Paris proto podle mě nejsou nejhorší všechny ty čítankově hloupé stereotypy, ale fakt, že jde nakonec o poměrně nenápadnou reklamu na internetovou televizi. (10.11.2020)

Scénáristicky by to nemohlo být blbější, ani kdybych to psala já. Ale vlastně jsem tomu nakonec propadla - když to člověk bere jako pohádku o tom, kterak naivní Američanka svou upřímností a optimismem okouzlí cynickou Francii a omotá si kolem prstu všechny muže (kteří jsou samozřejmě jakožto Francouzi do jednoho sexy a promiskuitní), přičemž si na dlažbě v jehlách nikdy nevyvrtne kotník, a přijme fakt, že tahle pohádková verze Paříže je navoněná, nablýskaná a vypulírovaná tak, že to Paříž vlastně ani není... tak proč ne. (14.01.2021)

Je fakt, že roky tady nic podobného (klišovitého, ale vydařeného) nebylo, čili chválím a nesejde na tom, že se bavíme o lehkém žánru. Příjemně se na to kouká a pro teplý máslový croissant by jeden vraždil. Záležitost se bude zamlouvat především ženám, které jsou rády hezky upravené, romantické a mají smysl pro humor, protože ironií a narážek na cokoli iracionálního, však aktuálně moderního či tradičně nacionalisticky francouzského je v seriálku požehnaně. A to je v pořádku, poněvadž ačkoli nezobecňuji, mé dvě, vcelku drahé, přítelkyně se odhodlaly státi se oficiálně Francouzskami a vlastně se jimi už i za ty roky legitimně staly, jakože mají papír, ovšem že by je francouzská společnost tak vnímala? Ani náhodou. Jedna kvůli svému snu pověsila na hřebík slibně rozjetou kariéru v oboru transplantačním a od léta léta Páně devatenáct set devadesát devět povýšila až na asistentku asistentky veterináře (o práci ve zdravotnictví nesměla ani snít), čili vytírá a sem tam něco podá asistentce, státnice a jiné jazykové ofikozkoušky má, ale málo platné, děvucha z Prajské asi do Catherine Deneuve nedorostla, čili krom single života, (neboť ohromit dokázala jen podobné přistěhovalce, ale ona nerada, ona by toho Belmonda...) a podřadné práce má ve svém pronajatém, periferně pařížském 22m2 kutlochu (alias bytě) nataháno pět smradlavých koček, které nafasovala v práci, plus jednu závojnatku, kterou obměňuje. Vozí se metrem a chodí na procházky kolem řeky. Nic proti ničemu, ale toto je prý také verze naprosto perfektního pařížského lajfu. Nevím. Druhá se rozloučila s vysokou pozicí v síti světově proslulých hotelů, aby se odevzdala charismatickému žabožroutu a nadšeně mu rodila děti, o které se stará od začátku milénia dosud. Slíbenou metropoli si užila za ty roky 4x3 dny, bydlí v městečku u studeného moře, kde je jeden hrad, odkud jednou za čas startují plachetnice na závod kolem světa, dvakrát tudy projela etapa TdF, jinak tam zdechl pes. Na každoroční návštěvu rodné země nemá prostředky, čili tak jednou za 5 let a to se pak slaví. Pracovat by chtěla v normálním, jakémkoli zaměstnání, myšleno ne jako pomocná síla, ale nikdo ji zaměstnat, pod všelijakými veskrze trapnými záminkami, nechce. Takže se celé roky utěšuje, že to snad jednou prolomí a u toho je pochopitelně na koni, jak úžasně se nám z té Poruby, vdala. Údajně je to celé děsně šik. O kamarádkách, které to roztočily v Anglii, Itálii, státech, ve Švédsku nebo na Krétě se vlastně už nikdy nebavíme. Myslím ty ženy, které krom úspěšného soukromí našly i docela zajímavé uplatnění na poli společenském a profesním. Samozřejmě, že to nebude všude stejné a že jsou i případy kladné, však po tom, co poslouchám desítky let, jsem se u seriálu Lily Collins od srdce zasmála. Něco na tom bude. Seriál je sice naivní, ale oku libější než Sex ve městě, kde se čtveřici nepohledných, nepříliš sympatických, postarších žen nepodařilo snad ani jednou nastajlovat vkusněji, než tuhle půvabnou dceru velkého Phila. (17.10.2020)