Nemocnica na okraji mesta

Vrcholné dílo z pera excelentního scénáristy Jaroslava Dietla. Jeho cit pro psaní má za následek poutavost, přirozenost a (ne)všednost příběhů, které se v Nemocnici na kraji města snoubí s fenomenálními hereckými výkony. Jistě není třeba blíže vychvalovat postavy dr. Štrosmajera, primáře Sovy, Arnošta Blažeje či sestry Hunkové-Pěnkavové. Tohle je seriál, který přitahuje diváky k obrazovkám i po letech. (21.12.2010)

Seriál dobře kombinuje divácky atraktivní nemocniční problémy a tamní kolektiv s propracovanými osobními problémy jednotlivých hrdinů. Celé to do sebe zapadá, problémy se různě zašmodrchávají.... Navíc tam hrajou opravdu dobří herci, kterým se dají ty role a repliky věřit. Osobně mně tenhle seriál nijak výrazně nebavil, ale v porovnání se ostatní českou seriálovou tvorbou se tomu kvalita prostě nedá upřít. // update 2022 - koukám na to po dlouhé době v celku a ono to je fakt dobrý. Ne všechny linie jsou stejně silné a zajímavé, ale jako celek to funguje a pořád mne zajímá, kdo si začne s kým, kdo bude primář a tak vůbec. (11.09.2007)

Učinil jsem reprízu cca po 20 letech a znovu se přesvědčil o tom, jaká je nostalgie potvora. Napálit tam nějakou tu hvězdu navíc, protože je to přece onen legendární seriál s armádou zvučných jmén, notoricky známou melodií a nepřekonatelným dr. Štrosmajerem, by bylo příliš snadné, ovšem zhodnoťme to objektivně. Legenda neznamená automaticky kvalitu, a i přes značné stáří má rozhodně seriál jako celek co nabídnout, nemluvě o porovnání s dnešními hnoji typu Ulice, Ordinace apod. Mistrně zmáklé dialogy a pestrý výběr hereckých klenotů včetně pozoruhodného génia Miloše Kopeckého. To vše je nesmrtelné. Nicméně mezi vady na kráse musím započítat x hluchých míst, příliš okaté studiové interiéry a pár nesympatických postav (Čunderlíková). Po součtu kladů a záporů mi tedy vychází čirý průměr...ale Milouš Kopeckých byl vážně frajer!! (12.03.2023)

Nejzajímavější je na seriálu určitě hudba skutečného mistra Jana Klusáka (tehdy v nemilosti režimu), jinak jde o běžné dobové spotřební zboží, jaké na běžícím pásu (typický "papírový" jazyk) Dietl psal (to, že se v tomto případě zdánlivě vyhýbal schůzím a soudruhování považuju v dnešním kontextu spíše za minus, protože realitu dělal ještě víc jinou, než byla, vytvářel takový rádobyrealismus). Stačí jen srovnat se Sanitkou, která je dle mého dojmu mnohem povedenější (už jen v reálnosti profesního terénu). (15.07.2010)

Kultovní český seriál. Projekt mnoha paradoxů, natočený v nejtěžší normalizaci a přesto komunisticky prakticky nezatížený. Na konci sedmdesátých let král ve zchátralé tvorbě, jehož jedinou devizou jsou brilantně vytvořené postavy, jejichž osudy by se dali rozplétat klidně dvacet let... a to se taky stalo. Dnešní mladí diváci si můžou klidně odečíst tu čtvrtou hvězdu. (17.10.2005)