Síla psa

Klíčové slovo: Kalokagatheia. *** Fatálně uhrančivá a přesvědčivá kamera zprostředkuje fyzično a tělesnost a dynamiku ať už krajiny nebo práce či vztahů a emocí a zpředmětňuje pocity, vjemy, prožitky, skrze něž a jedině skrze něž se tu vypráví křišťálově ryzí, anticky jednoduchý a právě tak neřešitelný příběh konfliktu bratrské žárlivosti a synovské lásky, který nedovolí, aby se mezi dvěma výjimečně citlivými a inteligentními muži rozvinul hlubší vztah, protože je beztak částečně projevem slabosti prvního ze ztráty přítele a mistra (a jen možná i milence) a protože právě tu slabost musí druhý v roli zdánlivě slabšího využít a kousnout ze zálohy, věří-li, že je jeho první povinností chránit svou matku, byť tím jde alespoň částečně proti své vlastní přirozenosti a inklinacím. (Je to tedy ještě spíš power of the underdog.) *** Přestože se tu ale obětuje něco výjimečného a zušlechtěného pro něco profánního a prostředního, zároveň je tu každé jablko někudy červivé, a tím odsouzené minout se s ideálem - ať už je tím červem skrytého užírání se ztráta nebo planá naděje, smysl pro povinnost nebo zahořklost či vzdor, talent nebo neschopnost, dobré nebo zatvrzelé srdce, byť nikdo vlastně nemá zlý úmysl - a je tedy nemožné se v nedobrovolném spolužití vyhnout krizi nebo alespoň zabránit tomu, že vyústí v tragédii... nelze z ní vyjít správně a nelze ani rozhodnout, co je dílem osudu a v čem postavy doběhly jejich vlastní nedostatky a slabiny, protože to spolu ve zpětnovazebné smyčce nedělitelně, provázaně souvisí. *** Mistrně je film protkán ústrojnými odkazy do antiky, ať už jde o dramatický oblouk příběhu nebo o náznaky milostných, ač ne nutně homosexuálních náklonností mezi výjimečnými muži jakožto nositeli vyšší kultury, zjemnělé vnímavosti, ale i v principu kalokagatheia - tíhnutí k zušlechtěnosti těla i ducha a k dobru jako nezbytné podmínce pro hlubší chápání skutečné krásy. V principu, jehož vrcholné dosažení je zde postavám, jež pro něj mají cit, tragicky odepřeno. *** Fantastická je tu i hudební složka a celek je prostě omamný. Vizuálně nejvíce strhující film za hodně dlouho a se silným a umně vyprávěným příběhem, který zvolna zákonitě spěje do neodvratitelného finále. *** Tam, kde si dnes filmy hrají na atmosféru podle osvědčené kuchařky, ji tenhle emanuje úplně přirozeně a osobitě. Ari Wegner je vzácně nadaná kameramanka. Ty kopce, stáda tekoucí po hřebenech, ty koně, ty tisíce mikro-duh na srsti ryzáka, chvění jeho kůže pod dotekem mouchy, nenápadné hrátky s perspektivou, s rámováním, snímáním pohybu, doteků, vůní, pachů, tepla či chladu si budu pamatovat velice, velice dlouho a nevidím tenhle snímek naposled. *~ (05.02.2022)

The Power of the Dog nie je zlý film. Campion citlivo a tajne (len tak medzi nami divákmi...wink, wink) rozohráva emocionálnu hru, ktorej hlavným účelom je predostrieť, ukázať a naznačiť v postavách niečo, čo by sme do nich za iných okolností nepovedali. Táto premisa funguje. Greenwoodova hudba je vťahujúca. Prostredie Austrálie zase dychberúce. A postavy sú zase presne zadefinované vo svojich charakteroch. Finále je dokonca veľmi pôsobivé (ak teda zachytíte všetky tie wink, wink od režisérky). Ale aj napriek tomu tomu chýba silnejší a razantnejší dôraz na...vlastne na čokoľvek. Ono je to tak veľmi nekonfliktné, že sa človek v tej náznakovosti utápa. Nie stráca, ale utápa. A v tomto smere je to nepríjemne vyčerpávajúce. Hlavne, keď vezmeme do úvahy, že postavy sú síce fajn zahrané aj znázornené, ale prečo by sme mali v sebe riešiť podobné príbehy a sledovať podobné postavy, keď stačí ísť do Gajar a spýtať sa akejkoľvek ženy, aký to mala vlastne deň a dostaneme podobný príbeh z prvej ruky? To, že vieme uchopiť motivácie a presne ich viesť k divákovi je skvelé. Ale vo finále je to film, ktorý je práve kvôli tej nejednoznačnosti a bez pamätnej scény odsúdený zapadnúť do zabudnutia. Nie je zlý. Len sa hrá s pomerne jednoduchou schémou a svojim prevedením ju posúva akože niekam vyššie. Ale tie skutočné emócie...tam v konečnom dôsledku nie sú. Aspoň u mňa neboli. (21.01.2022)

Velmi silné vztahové westernové drama, rozdělené do pěti kapitol, s výjimečnými hereckými výkony Kirsten Dunst, Kodi Smit-McPheeho a Benedicta Cumberbatche, a jedním z nejepičtějších závěrů světové kinematografie vůbec. Žádné explicitní vysvětlení, vše hezky v náznacích poskládáno do několika po sobě jdoucích scén. Režisérka Jane Campion naprosto zazářila a na světlo světa přivedla jedno z nejlepších komorních vztahových dramat s interesantní výpovědí a jedním z "největších" zloduchů všech dob. Kam se hrabe Phoenixův Joker. Závěr je dokonale mrazivý. 100% flák, kterému nechybí absolutně nic. TOP! 💯 (18.01.2022) (18.01.2022)

Moc dobrý a poměrně rafinovaný v tom, jak to v rámci rodinnýho dramatu posouvá fokus od jedné nejednoznačné postavy k druhé, přičemž to zároveň nerezignuje na jejich vývoj, aby bylo vyústění hlavního konfliktu v něčem nečekané, ale přesto logicky nevyhnutelné. Takhle to zní jako samozřejmost, která by měla být vlastní každému filmu, tenhle scénář se ale prostě povedl. I když pár falešných not tam je, kvůli čemuž je První kráva v podobném ranku "anti-westernů" pořád výš. (19.09.2021)

Zajímavá cesta Jane Campion od Piana k podprahové Zkrocené hoře, v níž je piano obsaženo alespoň jako předmět a symbol... Vizuálně opojné krásně natočené slow burn drama, které si z westernu vypůjčilo jen mizanscénu a několik málo propriet, ale soustředilo se hlavně na pnutí skryté pod povrchem a dramatický oblouk... (13.12.2021)