Kde je moje tělo?

I lost my body je velmi krásný a smutný animák, který dokáže zahrát na tu nejcitlivější notu. V originálním námětu je nám servírována plejáda podnětů a emocí, která dějem volně plynou a nechávají diváka v lehké melancholii. Ať už jednotlivé prvky či jako celek má tento snímek sílu a nabizí něco, co se k divákům v takto přístupné formě dostává málokdy. Není to dokonalé, ale dokáže to uhranout, což rozhodně není vůbec málo a každý, kdo má náladu na něco origináního s velkou dávkou citu, by se na tohle měl podívat. (12.04.2020)

Tak moc jsem byl zvědavý na tu fantasy dějovou linku, až jsem byl ve finále zklamaný, že by se ten film bez ní naprosto bez problému obešel. On už jen ten Naoufelův životní příběh má dost do sebe a dokáže silně zapůsobit i bez toho nápadu s useknutou rukou, co se vydává najít svého majitele. Takhle tu ale tenhle nápad vůbec nemá účel a docela mě to mrzí, jelikož zapojit nějak chytře do toho i tohle, mohlo to být skutečně skvělé. Jenže ono je to nějak povedené i tak a jak už jsem psal, nějakou sílu to samo o sobě určitě má. Když jsem se zvykl i na tu "trhající se" animaci, mělo to i dost podmanivou atmosféru a solidní soundtrack tomu taky dost dodal, až na ty dva rapové songy. Navíc Naoufel si dokázal získat mé sympatie, jenom škoda, že o té holce ten film skoro nic neřekne a o jejím otci taktéž ne... Něco do sebe to ale skutečně má. Slabé 4* (04.12.2021)

I Lost My Body mi bylo dlouho doporučováno, ale pořád jsem se k tomu neměl, když tu náhle chuť přišla, já se do toho zakousl a nepustil. Ve společnosti stále převládá škatulka toho, že animovaný film je hlavně pro děti, pro jejich vyžití a připravení na komplexnější hrané tituly. I Lost My Body je další z řady animáků, jež tuto pomílenou tezi může s klidem vyvrátit. Snímek je totiž emocionální střepina, jež zasáhne vaše srdce velmi hluboku a již už nikdy nevytáhnete. Celé je to velmi kreativní záležitost. Animace je nádherná, plynulost splývající s trhaným pohybem je skvělou kombinací a rozhodně neruší, spíše obvzláštňuje a vedle Ratatouille je to nejlepší prezentace Paříže na poli animovaných snímků. K vizuálu se taktně přidává audio, naprosto geniální hudba vás posadí na obláček a vy se jím necháte unášet do hlubin cizích vesmírů, při kterém jsem občas zachytil až Blade Runnerovský feel. Z části příběhové se může zdát banální, ale celá pomalá trojčasná narace a nadpřirozený prvek tuto zdánlivou banalitu hází do koše a divákovi přináší pouze maximální dějové zaujetí. Hlavně je vše pojaté se znatelnou citelnou něhou, jež může přinést pouze Evropa a její umělecké nadání. Při sledování si celou dobu jen říkate, že takhle by to v Emerice nikdy nezvládli. Francouzské ručky letos díky Netflixu nadělili světu jeden z nejemotivnějších snímků za posledních pár let. Ze stejné pokory jako vyzařuje tento snímek nebudu bodově hodnotit, protože si myslím, že prezentovaná pozitivita mluví za vše. P.S. Koukněte na tom v původním znění, zážitek to ještě více umocní. (29.12.2019)

Nezvyknem sledovať animáky, tu sa však dostal odporúčanie a urobil som dobre. Silný melancholický zážitok, ktorý postupne gradoval a pri lepšom závere bez otvoreného konca by to bolo na plný počet. Vysoko hodnotím podmanivú hudbu, ktorá úplne reflektovala emócie, ktoré mali byť vzbudené. V mnohých ohľadoch až depresívne, pretože toľko nešťastia, čo sa tomu chudákovi stalo, to je dosť aj na tri životy. Aj keď musím povedať, že záver na mňa pôsobil celkom pozitívne, možno to nakoniec pre hlavného hrdinu skončilo všetko dobre. Žiaľ, viac sme sa nedozvedeli. (14.06.2020)

Kdy naposledy jste si pořádně prohlédli své ruce a zamysleli se nad tím, jak jsou pro vás nezbytné? Kdy naposledy jste za ně pocítili vděčnost? Ať už chcete použít zapalovač, zazvonit na sousedku, pohladit někoho po tváří, odemknout si dveře, utřít si slzy... potřebujete ruce. Po tomto filmu nebudete pár dní vnímat nic jiného. A proto J'ai perdu mon corps patří mezi tu malou hrstku nenápadných filmů, za které jsem vděčná. Není totiž předvídatelný... je netradičně pohlcující. Prolínají se tu dvě provázané příběhové linie : jedna je roztomilá, něžná a dojemná, druhá zas syrová až hororová. Jsou doprovázeny fantasticky uhrančivou a zádumčivou hudbou Dana Levyho. Dohromady to pak celé tvoří jedno velké nezapomenutelné "must see" dílo. (06.02.2020)