Réžia:
Levan AkinScenár:
Levan AkinKamera:
Lisabi FridellHrajú:
Levan Gelbakhiani, Bachi Valishvili, Ana Javakishvili, Giorgi Tsereteli, Tamar Bukhnikashvili, Marika Gogichaishvili, Kakha Gogidze, Ana MakharadzeVOD (2)
Obsahy(1)
Od útlého věku je Merab součástí národního souboru tradičních tanců, kde mladé dívky a chlapci pohybem vyjadřují duši národa. A ten stojí na pravoslaví, tradičních genderových rolích a rodinných hodnotách. Pro jakékoliv odlišnosti zde není místo. Nejen striktní pravidla tance, ale i rigidně smýšlející společnost tak ovlivňují život tvrdě trénujícího mladíka, jehož snem je vystupovat v zahraničí. Když se ale na tréninku objeví Irakli, Merabův svět se otřese v základech... Stojí před novým rivalem a zároveň je konfrontován s omamující přitažlivostí k jinému muži. Ve smyslné romanci, která tepe v rytmu úderné hudby, zachycuje režisér Levan Akin touhu být volný i rozpor, který vůči svým kořenům můžeme pociťovat. Upřímné, emocionálně obnažené drama získalo cenu za nejlepší film na MFF v Oděse či cenu za nejlepší režii na MFF v Sarajevu. (Queer Kino)
(viac)Videá (3)
Recenzie (47)
Film na téma, které je v mnoha zemích stál velkým tabu, a to včetně Gruzie. Hlavnímu aktérovi bych uvěřila cokoliv. Občas na mě ale šla z filmu určitá prázdnota a taky deprese jakési gruzínské bezvýchodnosti. Na jednu stranu hrdost na svou kulturu a její tradice a na druhou žádná vize lepšího života ve vlastní zemi, i za to filmu přidávám tu pátou hvězdu. Jen chci pevně věřit, že Gruzie svou cestu najde. Ráda na tu zemi vzpomínám a byla bych ráda, kdyby si Gruzíni uvědomili, že vlastním pokladem je vlastní kultura, a to včetně akceptování těch, kteří by ji rádi (re)prezentovali, ač třeba jinak sexuálně orientovaní. ()
Předvídatelný coming-outový příběh (přesaďte Call Me By Your Name do Gruzie a dostanete zápletku), tlačený dopředu hromadou klišé, černobílých opozic (bezchybný queer protagonista vs homofobie a tmářství mužů reprezentujících tradice), opakujících se hluchých scén (párty, výlety s přáteli) a nerozpracovaných nebo zbytečných motivů (role rodičů hlavního hrdiny, zraněná noha...). Jistou lehkost mu dodávají taneční scény, jejichž kouzlo ale výrazně oslabuje nepřehledný střih a časté zabírání herců v polocelcích, kdy nevidíme celá těla v pohybu. Větší senzualita, vzrušení nebo napětí chybí většině filmu, nasnímanému skoro komplet v blízkých záběrech s malou hloubkou ostrosti, takže momenty, v nichž dochází k něčemu stěžejnímu, splývají s těmi ostatními. Teprve během dvou několikaminutových záběrů z veselky jako kdyby se styl filmu konečně naladil na hlavního hrdinu a začal stejně jako on komunikovat pohybem. Trochu pozdě. Škoda, z daného prostředí a z tanečního výkonu Levana Gelbakhianiho by při lepším vykreslení postav šlo vytěžit něco živějšího, co zasáhne hloub a nesplyne s tuctem podobných filmů. 65% ()
Natočený je to sice na levačku (zejména kamera a střih při tanečních scénách), ale potěší sledovat to rozjařený mládí posedávající bez koruny venku s cigaretou v povědomé pospolitosti. Navíc mě bavilo koukat na to, jak gruzínský hoši jedou stejný jakoby nenápadný fígle jako jsme zkoušeli s holkama, když nám bylo šestnáct. Univerzálnost lásky no. Bod navíc za ty skvělý zpanikařený komentáře tady od chábrů, který to zjevně nemaj se sebou ještě úplně vyjasněný. ()
Kolik se toho dá vyjádřit tancem. Žízeň po svobodě, vzpoura rigidním tradicím a maskulinitě, touha po intimitě. Švédsko-gruzínský oscarový kandidát And Then We Danced hraje všechny ty noty s vášní i křehkostí. V jedné z mých nejoblíbenějších scén Levan Gelbakhiani v lehké opilosti tancuje pro Bachiho Valishviliho. A je v tom všechno: flirt, bezmezná radost, uvolnění, dychtivost. (Mezipatra 2019) ()
Levan Gelbakhiani v hlavní roli, má dar od boha hrát naprosto přirozeně a tuším, že ho ještě v dalších filmech využije. Opakující se taneční scény pod drilem tvrdého instruktora, působí podobně jako J.K. Simmons ve filmu Whiplash a právě proto bylo pozorování, jak Levan dostává do mužného gruzínského tance zakázanou touhu, skvělá podívaná. ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (5)
- Režisér Levan Akin prohlásil, že kdyby nebyl Švéd, film by vůbec nemohl vzniknout. (jamedusa)
- Ministerstvo kultúry odmietlo financovať pre hercov a štáb cestu na festival v Cannes, kde mal mať film premiéru. Podľa producentov filmu sa tak stalo kvôli tomu, že film zobrazuje milostný vzťah dvoch homosexuálov. (dwdb)
- Režisér Levan Akin se rozhodl pro natočení filmu poté, co účastníci prvního Gay Pride Parade v Tbilisi v roce 2013 byli napadeni tisící účastníky protidemonstrace, kterou pořádala gruzijská ortodoxní církev a některé pravicové strany. (jamedusa)
Reklama