Pardon, nezastihli sme vás

Sociálny film, ktorý normálne že dýcha Anglickom od skvelého akcentu, cez tie baráky, cesty, ryšavé hrivy a pehavé tváre. Od prvého fakof sa človek hneď cíti ako na ostrovoch. Napriek tomu, že sa tu riešia v celku vážne veci, ono je to celkom úsmevné. Zároveň účinne funguje ako taká sociálna sonda do priemernej britskej rodiny potýkajúcej sa s problémami bežného života. (18.01.2020)

Tohle se popisuje těžce. Člověk vlastně čekal odlehčenou komedii, které se poté zvrhla do takové té suché komedie, které je spíše drama s poselstvím. A pak už je to jenom drama. Jen suché a hodně tvrdé. Děj v něm se určuje přes syna výtržníka, kterému byste mohli trhat vlasy po jednom a trhat mu nehty a stejně se bude chovat jako sráč jenom protože může a dceru, která chce řešit problémy tím nejvíc nelogickým způsobem jakým to jde. To celé je zaobaleno realitou. Dosti zvláštní. Takovou nelogické, za kterou by někdo dostal přes držku. Ale život občas takový je. Je na sebevraždu. Zvlášť když máte takového pechového ptáčka. K tomu celému si přičtu takový více než otevřený konec a je vymalováno. Ale kéž by bylo. Barvy by pomohli a dodali by nějakou logiku. Tou otevřeností asi žádám vždycky moc, ale já si nemohu pomoci. Zvláště když po tomto mám dojem, že jsem se díval na hodinu a půl na něco, co mi vlastně nic nedalo a bylo to k ničemu. I když vím, že nebylo. A to mě na tom nejvíce frustruje. (30.12.2020)

Nejslabší film Kena Loache...a to mám jeho filmy rád...tohle už není sociální drama, ale spíš citová manipulace...ke konci už fakt jen chyběla scéna, jak rodině umírá malé štěňátko... Loach, pracující se scénářem Paula Lavertyho, se uchyluje, snad ve jménu nějakého vyššího dobra, ke zjevnému a nezakrytému citovému vydírání a hromadí bolestnou litanii nepřetržité řady nezasloužených neštěstí - bohužel ale na naprosto prázdné postavy. Tohle mne coby diváka opravdu minulo...a to velkým obloukem... (05.03.2020)

Další z Loachových naštvaných sociálních dramat rozkrývá úroveň po úrovni, proč prekarizace práce představuje jeden z nejhorších symptomů nynějšího ekonomického modelu. Nekompromisní a záměrně frustrující závěr vyvolává soucit a vztek, jejichž kombinace jednak probouzí zájem o ty, kteří za udržování neoliberalismu platí nejvyšší cenu, jednak provokuje k činu. Proto jde o důležitý film a společně s irským dramatem Rosie taky o jeden z nejlepších, které byly v posledních letech k tématu života pracujících natočeny. 80% (05.12.2019)

Kino Panorama - Festival Boskovice/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Prostředí 9/10/// PLUS: silný a vtahující zážitek, docela přesné a uvěřitelné zpracování MíNUS: tak silné, až mi bylo z filmu špatně, je to pořádná depresárna/// Shrnutí: Značnou část filmu jsem přemýšlel, jak bych se já z této situace dostal, že to není tak těžké se v ní ocitnout. Postavy většinou jednali racionálně, uvěřitelně v rámci svých postav. Divák je spíš lituje, ale zároveň se k nim dostane tak blízko, až je to nepříjemné. Jedna věc je rodina a výchova syna, tam se dá pokazit hodně věcí (třeba tu pro něj prostě nebýt, protože musím do práce), ale v samotné práci kurýra, je to ukázkové peklo a způsob, jak všechno může jít ještě víc do háje./// Celkem 76%/// (10.07.2021)