Pardon, nezastihli sme vás

genialne neprijemny film. dlouho jsem to odkladal... jak jsem se toho bal. Ale nakonec se dostavilo vice, nez jsem cekal - bublalo to celou dobu - chlupy se jezily, emoce se vznasely, tak to mam rad. Ken Loach je skvely vypravec, ktery dokaze vystavet dokonale realisticke socialni drama, vybudit emoce a vystihnout atmosferu. (25.02.2021)

„Abby?“ - „Ano?“ - „Proč to jeden druhému děláme?“ - „To nevím. To vážně nevím.“ Mé druhé filmové setkání s Loachem po výborném snímku Země a svoboda. Ten byl sice o něčem jiném, ale člověku stačí i tyto 2 filmy, aby pochopil, jak je pro režiséra sociální otázka důležitá. V tomto případě divák sleduje realitu průměrného britského páru a dvou dětí snažících se žít v dnešní době. A není to věru příjemná podívaná. Ken Loach klade důraz na autenticitu (pomohl i výběr herců s malými hereckými zkušenostmi) a palčivé problémy střední třídy v Anglii. Nejde však jen o obžalobu kapitalistického systému. Film je i „pěknou“ ukázkou toho, jak můžete dopadnout, když se snažíte naplnit představu „normálního“ života s vlastním bytem, prací, kde jste si sám sobě pánem, ženou a 2 dětmi (neb s výjimkou útoku většina problémů plyne právě ze snahy naplnit všeobecně vnucený model). Stresu, frustrace a průserů postupně přibývá až do hořkého konce, kdy divák dobře ví, že Ricky dělá blbost, přitom ale nemá jinou možnost…za mě solidní 4*. (22.08.2021)

Britská sonda do života naprosto obyčejné rodiny, která řeší standardní rodinné záležitosti, jako problematické dospívání syna a otcovo zaměstnání kurýra, na kterém je závislé celé živobytí a musí tak přistoupit i na ty nejabsurdnější podmínky. Není to vyložená depka ale příliš světlých chvilek se zde také nenajde. Herecky přirozené režijně slušné, ale bez nápadu. (21.08.2022)

Tohle se popisuje těžce. Člověk vlastně čekal odlehčenou komedii, které se poté zvrhla do takové té suché komedie, které je spíše drama s poselstvím. A pak už je to jenom drama. Jen suché a hodně tvrdé. Děj v něm se určuje přes syna výtržníka, kterému byste mohli trhat vlasy po jednom a trhat mu nehty a stejně se bude chovat jako sráč jenom protože může a dceru, která chce řešit problémy tím nejvíc nelogickým způsobem jakým to jde. To celé je zaobaleno realitou. Dosti zvláštní. Takovou nelogické, za kterou by někdo dostal přes držku. Ale život občas takový je. Je na sebevraždu. Zvlášť když máte takového pechového ptáčka. K tomu celému si přičtu takový více než otevřený konec a je vymalováno. Ale kéž by bylo. Barvy by pomohli a dodali by nějakou logiku. Tou otevřeností asi žádám vždycky moc, ale já si nemohu pomoci. Zvláště když po tomto mám dojem, že jsem se díval na hodinu a půl na něco, co mi vlastně nic nedalo a bylo to k ničemu. I když vím, že nebylo. A to mě na tom nejvíce frustruje. (30.12.2020)

Ak Vás kuriér na „voľnej nohe” Ricky Turner nedajbože práve nezastihne doma, keď sa k Vám zrovna ponáhľa na bielom vane s doručením zásielky, tak Vám automaticky zanechá práve tento odkaz: „Pardon, nezastihli sme vás” , to len pre lepšiu orientáciu, o čom vlastne vypovedá najnovší Loachov film, ktorý nemá svojim scenáristickým zovretím Paula Lavertyho príliš ďaleko od čírej reality, ba naopak, toto môže byť kľudne jeden z mnohých, anglických príbehov podľa skutočnej udalosti. Neviem presne, kam sa vskutku situuje hlavná, dejová línia, t. j. kde, čiže, na ktorom »sídlisku« naše postavy akurát bývajú, pracujú, chodia do školy, i poza školu ? De-facto, je to aj tak totálne jedno, pretože ľudia majú svoje problémy úplne všade, a to so začiatkom od malých dediniek, cez väčšie obce, mestečká, až po mestá, či širokospektrálne aglomerácie. Je to univerzálny pojem, ktorý sa týka väčšiny z nás, že rodina okolo “Ricka Turnera” je iba kvapkou v mori. Obidvaja s manželkou - opatrovateľkou Abbie hrdlačia, ako takí somári, kedy sa zatiaľ zo synátora Sebastiana (Seba) stáva taký „rebel bez príčiny” , alebo i s príčinou, čo im taktiež nepridáva na zdraví, však ? A poslednou členkou domácnosti je ešte iba školáčka Liza Jane, ktorá všetko najťažšie znáša. Rodinná kríza doslova visí na vlásku, a verte mi, že sa v celej svojej kráse aj dostaví, a nebude to extra príjemné na bežný pohľad ! _ Ak bolo ústredné herecké kvarteto doteraz považované vyslovene za nehercov, tak odteraz by sa to mohlo už načisto zmeniť...?! Všetci štyria sú naprosto autentickí, civilní a strhujúci, predovšetkým a najviac DUO Hitchen/Honeywood, ale ani „súrodenci” Rhys Stone s Katie Proctor za svojimi „rodičmi” vonkoncom nezaostávajú, zručne im sekundujú, a to ani nehovoriac o Rossovi Brewsterovi, ktorý si zahral šéfa Maloneyho, tak takéhoto vedúceho by chcel mať asi každý ? (Ale s opačným významom !) Niekedy je film strihovo chaotický, no Jonathanovi Morrisovi teraz tento technický prehrešok navyše odpustím, lebo zase cinematographer Robbie Ryan sa intenzívne snažil komponovať, čo najsilnejšie zábery, neprikrášlené, ako priamo zo života, s hotovou, skrytou kamerou v dokumentárnom nádychu. Po prečítaní tohto komentára dostanete zároveň (naraz) chuť i nechuť na Kenov snímok, najprv sa navnadíte na classicove slová, no potom aj rýchlo vytriezviete, čo Vám to ten sociálny režisér dovedna naservíroval... No i napriek tomu vrelo odporúčam ! (17.03.2020)