Pokoj

Prach si a na prach sa obrátiš. Najskôr celkom slušne rozohraná psychologická hra o ľudských túžbach, ale pred koncom som sa nestačil diviť, či len zle vidím alebo na to nestačí moja obmedzená myseľ. Ale to je jedno, film to stálo jednu hviezdičku. –––– Nebezpečnější než člověk, ktérý nemůže dostat to, co chce, je ten, co dostane vsechno, co chce. (25.04.2020)

Tak trochu pohádkové téma. Místo džina či zlaté rybky je tu pokoj plnící přání a tak jako v dětských báchorkách ani tady to není úplně bez podmínek. A dojde i na poučku o tom, že je třeba si na své tužby dávat pozor. Ale to nevadilo, protože když se to vezme kolem a kolem, tak ten koncept je vlastně neotřelý. A nevadila ani předvídatelnost, protože charakteristika zlomového přání byla záhy jasná. Volckman totiž rozehrál lehce moralizující žánrový mix dramatu, sci-fi a thrilleru, u kterého tvůrci přemýšleli, takže i přes hodně kombinovaný závěr nakonec všechno dalo smysl. Možná by se dalo trošku zapracovat na napětí a zahrát na hororovou strunu, ale to jsou spíš kosmetické výhrady. Problém jsem neměl ani s herci. Nejedná se sice o dechberoucí výkony, ale na Olgu se alespoň dobře kouká a Janssens nevadil. Slušné. 75% (14.12.2019)

Zajímavá komorní záležitost, které stačilo k realizaci jeden velký dům, dva schopní herci a osvěžující nápad v podobě místnosti, která splní každé přání, ačkoliv s úroky. Psycho atmosféra, která postupem stopáže mění lehce žánry a ke konci to má pěkný spád. Krásně zobrazená absolutní bezmocnost cokoliv ovlivnit, což je pro diváka nervydrásající vzhledem k tomu, jak přesvědčiví byli herci, přestože se jejich postavy občas zachovaly debilně. Kolem a kolem je to ale velice slušná věc, která by mi i bývala utekla mezi prsty, protože v dnešní době jsou tyto filmy čím dál víc nenapádné a rychle upadnou do zatracena. Velký palec nahoru si zaslouží i vyhrocený překvapivý závěr. (19.02.2020)

Tento horor??? na mě působil trochu zvláštně. Rozhodně byl zajímavý nápadem a tím, že nemohu s určitostí říct, zda jsem něco aspoň trochu podobného viděl. Na druhou stranu, i když mě tímto udržoval v pocitu zaujetí, tak mě zároveň rozčiloval a pořád jsem měl pocit, že mě něco vadí. Nesedělo mi, že manželský pár, který je v počátku v pohodě a vyrovnaný, tak se povahy postav z ničeho nic změní. Zejména postava Kate v podání Olgy Kurylenko, u které stačila otázka, zda se pokusí ještě jednou o dítě a ona nejen, že hned následně udělá blbost, ale zničehonic se u ní projeví syndrom šílené matky, a to po cca hodině vlastnictví dítěte. Při závěrečných titulcích jsem byl rád, že Pokoj končí a vracet se mi k němu už nechce a u takových filmů většinou hodnotím mnohem níže, ale pořád ve mě zůstal pocit, že film byl originální a svým způsobem zajímavý, a proto zůstanu u zlaté střední cesty. (06.11.2022)

Nechápu nízké hodnocení. Film je takovou hezkou variací na všechny ty holopaluby ze Star Treků, kde maximálně Picard řešil detektivní záhady nebo teta Katka bojovala proti Arachnii. Tady bojuje jeden ujetý chlapeček proti svým stvořitelům. Konec byl zase takovou jinou variací na Počátek a dal nám v levných kulisách a za minimální rozpočet velmi pěkný pohled na jeden les, dům a spoustu hadic a vodičů. Úplný konec byl pak jednoznačným mindfuckem, přesně takovým, jaký jsem si přál. Díťátko si udělalo SPOILER další díťátko. Moc milé překvápko. 80% (18.09.2020)