Člověk proti zkáze

Může jeden člověk na světě něco podstatného změnit? To je otázka, kterou si hlavní hrdina filmu Štěpána Skalského - Karel Čapek (J. Abrhám) - pokládá celkem často. Skalský je zajímavý režisér celá jeho filmografie je podle mého názoru orámována dvěma základními díly, a to Cestou hlubokým lesem a právě filmem Člověk proti zkáze. Tvůrcům se povedlo velmi dobře zaznamenat atmosféru doby konce třicátých let. K navození se využívá i letních, sluníčkových barev (filosofování s "pátečníky", milostné pletky, apod.) a barev temných (nástup nacistů). Celkově dílo působí velmi věrohodně, zejména ony pověstné "hovory s TGM". Ve filmu je nám tak představen neblahý počátek konce první československé republiky skrze oči Karla Čapka, bytostného demokrata a jedince, který neustále věří (navzdory třeba Vančurovi) v "obyčejného člověka" a v to, že naše země by mohla být zemí spokojených, mírumilovných "obyčejných lidí". Bláhově čeká na ledňáčka jakožto posla dobrých zpráv... Moc se mi ve filmu líbilo i obsazení, většina herců si byla fyzicky velmi podobná se svými reálnými předobrazy, takový president Masaryk se svým, "tož, tak povídejte, já rád poslouchám", působil daleko věrohodněji, než ten, kterého sehrál M. Huba v nedávno odvysílaném prvním díle seriálu České století. (14.11.2013)

Skvělý film o mém bezkonkurenčně nejoblíbenějším českém spisovateli. Možná vůbec naposledy v české historii, si zde člověk může prohlédnout opravdové vlastence a lidi, kteří byli ochotni klidně i zemřít za uchování demokratických principů naší země. Ze všeho nejvíce mě bavily filosofické dialogy, ať už s Masarykem, či s kolegy spisovateli. Škoda, že už takové spisovatele nemáme. Nesmírně aktuální téma. Když to člověk vidí, tak nestačí žasnout nad tím, jaké útrapy a škody nám a celé Evropě Německo napáchalo. Přesto se u nás najdou hovada typu Fiala či Pekarová, kteří nevědí, kterou stranou mají Německu vlézt do prdele nejdřív. Nemusel bych v tomto filmu nutně mít snad jen snové a jiné prostřihy na Čapkovu ženu snů. Jinak jsem si celý film náramně užil. Má filosofickou hloubku a potěšil i krátký náhled na nejbližší okruh Čapkovým přátel. Josef Abrhám byl vynikající a nebál bych se mluvit o životní roli. [84 %] (27.06.2022)

Protivojnové snaženie Karla Čapka bolo síce v tej dobe márne, ale nebolo zbytočné. Jeho protivojnový životný odkaz asi nemohol byť lepšie sfilmovaný. Abrhám je výborný, pri rozhovoch s Masarykom treba hltať každé slovo, a pri scénach s odmietnutím exilu do Švajčiarska vyšlo najavo celé jeho chápanie vlastenectva. Debaty o demokracii majú svoj význam aj dnes, keď ľudia sa dajú kúpiť, alebo ešte horšie, keď je hlúpych ľudí väčšina. –––– Ale úpřimně řečeno: Kdo kdy vůbec zabránil válce? Vždyť všecky války nakonec vždycky byly. ... A já se hlavně bojím, že všecky budou. –––– Jestli ten ledňáček přiletí, bude to dobré znamení. Že to přežijem. (15.12.2018)

Klady filmu? Příběh spisovatele, dobré herecké obsazení a prohlídka domu bratří Čapků. Zasvěcené může lehce vzrušit návštěva redakce Lidových novin. Film je bohužel pomalý a ke konci už se nedaří pobytem na venkově moc zaujmout diváka. Film to moc neusnadňuje těm, co nemají úplně povědomí o složení obyvatelstva Československa před 2. světovou a úplně nechápou, proč píšou lidi Čapkovi hejtovací anonymy do práce, když je přece Hitler podezřelej už dávno před Mnichovem (a řekl bych, že v době vzniku, tedy v roce 1989 si moc lidi nepamatovalo díky komunistickým úpravám historie ani význam Masaryka nebo že třetina obyvatel byli Němci). Kdyby chudák Čapek psal dnes, asi by zíral, co by mu za odvahu psát proti zlu chodilo za průjmy do komentářů na FB, to by ani paní Olga nebo správce stránek nestíhali mazat. (16.08.2021)

Kloudný komentář nesesmolím, ani kdybych se rozkrájela. Ač pár malinkých výhrad mám, směle hodnotím do plných, neb Karel Čapek, neb Josef Abrhám a pak už vlastně není o čem uvažovat. Trochu je mi smutno z toho, jak jsme pořád stejní, my lidé. Ono je tak nějak úplně jedno, jestli je rok 1938 nebo 2018. Nadčasovost snímku nelze upřít a hodnocení nejvyšší si zaslouží. (31.10.2018)