Páni kluci

Jeden z nejlepších rodinných Československých filmů,na které je režisérka Plívová-Šimková opravdu extra třída.Je to opravdové dětské dobrodružství,plné skvělých nápadů,vtipných monentů a skvělých herců(od těch dětských až po ty dospělé,z kterých mě nejvíc baví Iva Janžurová,Petr Nárožný,Josef Somr a Karel augusta).Režisérka umí pracovat s dětmi i se zvířaty a film tak má spoustu nezapomenutelných momentů a dialogů.Jestli by se měl nějaký film stát šablonou pro"rodinný film hlavně pro kluky",pak je to právě tenhle.Měl jsem ho moc rád jako dítě a věru nezestárl-pořád mě baví a vím,že bavit bude.Jasně klukovských 100%. (06.08.2011)

Tento film, který dnes slaví 47 let od uvedení do kin, byl vždycky jeden z těch, na které se v dětství chodilo domů, když běžel odpoledne v televizi. Nekorunované královně českého rodinného celovečerního filmu (záměrně píšu celovečerního, protože v tom televizním by měla v Poledňákové zdatnou konkurentku), Věře Plívové-Šimkové, se tu podařilo docela půvabně zachytit dobu přelomu 19. a 20. století. Groteskní přehrávání stálic české scény k tomu asi patřilo a neherci to zvládli také. V dětství jasná 4, teď taková jistá 3. (01.03.2023)

Nevím to určitě, ale myslím si, že jsem tento film kdysi viděl.Bohužel jsem si ho skoro vůbec nepamatoval tak jsem se dnes na ně chtěl kouknout.Při sledování jsem pořád musel myslet na jednu věc a to proč se takovéto filmy netočí dnes?Kam se poděly všechny ty nádherné snímky, kde se kluci chovali jako kluci?Jinak pěkná podívaná, která za tu spoustu let vůbec nezestárla. (12.02.2012)

Snahy převést či adaptovat cizí syžet do odlišného kulturně sociálního kontextu mohou být - a většinou také tak končí - rozporuplné. V případě dokonalého počeštění twainovského tématu proslulou režisérkou Věrou Plívovou-Šimkovou naopak úspěch zjevně předčil nejsmělejší očekávání. Počínaje mimořádně šťastnou volbou představitelů dětských úloh přes nezapomenutelné kreace Ivy Janžurové v úloze tety nebo solidárního "spolupachatele" strýce Karla Augusty přes nápaditě rozvíjený "remakový" příběh, vrcholící poetickým koncem, vznikl strhující obrázek ze života českého malého města počátkem dvacátého století s přesně zachycenou atmosférou secesního konce mocnářství. Výsledkem - je otázkou, nakolik to byl záměr a nakolik skutečné, nekalkulované souznění - je hrabalovsky poetický příběh, který doslova hřeje a zahřívá každou vteřinou své sekvence. Trio uličníků se dnes jeví jako ztělesnění šťastného, bezstarostného dětství v rodině, v níž teta je oběma nevlastním bratřím skutečnou matkou a strýc vlastně silným a dominantním otcem v ne zcela obvyklé pozici dominátora, který točí krkem vnějškové něžné hlavy rodiny, jak se to jeví alespoň našemu hrdinovi. Komediální poloha filmu jen dotvrzuje nezapomenutelnost zážitku, kterou opakovaně podstupujeme při každém jeho zhlédnutí. (21.05.2008)

"Nůžkyyyyy! Nožeeee! Brousííím!" Tuhle a ještě několik dalších scén jsem viděla několikrát, když se na často reprízovaný film dívali rodiče. Trvalo hodně dlouho, než jsem konečně viděla tuhle dětskou klasiku celou, a nejvíc ze všeho si budu stejně pamatovat výše citovaného Jiřího Lábuse + legendární natírání plotu a výprask od strýčka. Právě vedlejší postavy mě bavily a zajímaly mnohem více než titulní kluci, a proto nemůžu hodnotit vyšší známkou. (23.07.2019)