Úsmevy letnej noci

Skvělý, romantický, zábavný! Bergman. Milostná vzplanutí společenské smetánky mi snad ještě nikdy nepřišla tak zajímavá a přirozená, dialogy v podobně laděném příběhu mi dosud ani jednou nepřipadaly tak pravdivé a hořkosladké. Láska je jediná věc, pro kterou stojí za to se trápit, porušovat morální trendy a nahlas o ní během horkých letních nocí přemýšlet, a Bergman je jedním z mála, kdo o ni dokáže natočit veselý fraškovitý příběh, aniž by vznikla nedůvěryhodná přeslazená fraška. Nebuďme z lásky nešťastní, pusťme si raději Úsměvy letní noci ;) 90% (11.02.2016)

Romantická komédia na bergmanovský spôsob, tak nejako sa to uvádza v otváracích titulkoch. Prečo, nie? Hybaj sem! • Širokospektrálna konverzačná vzťahová záležitosť s ústredným prelietavým švédskym protagonistom - advokátom Fredrikom Egermanom [šikovne zamaskovaný Gunnar Björnstrand], ako povedzme hlavným hýbateľom tohto obzvlášť popretkávaného diania, plného najrozmanitejších, nazvime ich, ako nielen mileneckých situácií, aké by dokázal azda vymyslieť iba tento autor v podaní Ingmara Bergmana, ktorý mal so svojimi c-h-a-r-a-k-t-e-r-m-i toľko spoločných vlastností, koľko sa napokon vlastne ponúkalo, nakoľko sám predstavoval akéhosi vetroplacha, čiže tým pádom napodobňoval len seba samého tak, ako sme to predtým totiž asi nikdy ani nevideli; počas nakrúcania Letného úsmevu, mimochodom, je už tretí krát ženatý, a to vskutku ďalej ani nehovoriac o tom, koľkože ďalších "bokoviek" má ešte na konte; určite ho museli znovu mimoriadne vzrušovať i tieto švédske predstaviteľky: Dahlbecková, Jacobssonová a H. Anderssonová, ktorým rozdal veľmi kvalitné scenáristické karty, aby si s nimi zahrali o divákovu priazeň, čo sa mu určite nadmieru vydarilo, keďže výmeny replík z pohľadu hlavných postáv, pôsobili priam magnetickým spôsobom, aký si teda zvyčajne i veľmi rád vychutnávam. • Čo sa zase konkrétne pre zmenu týkalo mužského osadenstva, tak naprosto nezabudnuteľnými postavami boli: gróf Carl-Magnus Malcolm [Jarl Kulle] a Fredrikov syn, Henrik [Björn Bjelfvenstam], ktorí zručne sekundovali vyššie uvedeným "ženským podperám," o ktoré sa pomerne dosť vkusne opierali, ale najmä neustále zvádzali akési pohlavné súboje, plné iskrivých scén → a podľa názoru I_B sú takéto vzťahy v poriadku?! ← vo filme to rozhodne vyzeralo rozlične, pričom naopak, v holej realite už pomaličky nastávajú pochybnosti v rámci celkovej morálky či etiky takéhoto človeka, a tak sa radšej riaďme iba mottom daného titulu v zmysle: že to ani v podstate vôbec nikam neviedlo, resp. jednalo sa o odstrašujúci príklad, že to takto skrátka nemôže ísť ďalej; inšpirácia pre divácku obec, zatiaľ čo pre autora to akosi príliš neplatilo! • Geniálne kinematografické dielo uprostred L. rokov, XX. storočia. • Nie je to klasická veselohra, akú si asi automaticky hneď predstavíte, skôr by som ju definoval, ako dramaturgickejšiu štruktúru s komediálnejšími prvkami, a nie opačne. (30.07.2024)

Když točí komedii Bergman, samozřejmě nespadnete smíchy pod stůl; to se snad ani od nejdepresivnějšího režiséra 20. století nedá čekat. Co tedy od Úsměvů letní noci naopak čekat můžete? Především skvělý happy end, který vám tvář roztáhne do širokého úsměvu, dodá naději (jaký nezvyk u I.B.!) a dá vzpomenout na krásné promilované letní chvíle. Zpočátku (tj. asi první hodinu) jsem si říkal, že tentokrát jsem se s Ingmarem opravdu minul, protože tyhle laskavé kostýmní komédie, kde lidi očekávají mdloby s rukou na čele, opravdu nejsou mým šálkem čaje. Přestože jsem cítil satirické podtóny, musím přiznat, že příběh mě nejdřív nijak zvlášť nezajímal. Nicméně pokud to máte stejně, opravdu radím dokoukat film do konce, protože jakmile se všichni hosté potkají společně na honosném sídle a film směřuje do finiše, je to prostě kouzelné... (26.03.2013)

Nezbývá než bez výčitek dodat, že i já patřím k "vděčným divákům" této "v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrné podívané". Pro mě byla tato milá hříčka v mladém věku asi tím pravým úvodem do Bergmanova díla. Protože právě tahle roztomilá variace na Shakespearův Sen noci svatojánské mě přesvědčila, že ten Bergman není zas tak vážný, až bych se na něj snad nemohla dívat. Proto všem, kteří přistupují k Bergmanovým filmům se stejným ostychem jako tehdy já, mohu tento film jen doporučit. (Opravdu je to "jen" lehká komedie, ale pro mě také jedno z nejpovedenějších a nejmilejších vyznání o lásce. Tím nechci umenšit ani Lesní jahody, ani Sedmou pečeť, ani Šepoty a výkřiky - ale prostě - i tohle stojí za vidění) (05.05.2005)

Bergman si odskočil od svojich intelektuálnych depresív a pohrúžil sa do kostýmnej komédie, uvarenej na anglický spôsob s tým rozdielom, že to nie je anglické a Bergman nie je žiaden Oscar Wilde, ktorý vedel svojim postavám dodať úsmevný, čo do charakternosti, absurdne-sarkasticko-oduševnelý rozmer. Vážim si ale Bergmanovu snahu napodobiť prepletené vzťahové filmy s jemnou dávkou príjemného humoru a ja, čoby bezprostredná milovníčka kostýmoviek, som ani pomerne konzervatívnemu Bergmanovi nevedela povedať nie. (01.10.2011)