Listy mŕtveho

Filmy o tom, jak by vypadal svět po jaderné válce, to bylo vždycky moje. Ať už britská Threads nebo americký Den poté. Deprese, bezvýchodnost, totální apokalypsa. Zničený svět a v něm lidé, kteří se zoufale snaží přežít. Když tyhle (i s mrtvým mužem tři) filmy srovnáte, každý má něco do sebe. Threads jsou trochu televizní, ale zase jdou dobře po faktech a statistikách a nebojí se ukázat i dost ošklivé věci. Den poté je vyměklejší a jak je v USA zvykem, i víc příběhový. Sovětský film je určitě ze všech tří nejpůsobivější a má nejsilnější atmosféru. Dost mi uvízly obrazy zkázy, kdy se zničeným městem plouží postavy v kabátech a maskách, jež je chrání před spadem, a hledají něco k jídlu. Také podobně jako v Threads, i tady je zobrazena státní moc jako nelítostná. Pekelné jsou scény, kdy vojáci střílí do lidí, co jsou venku při zákazu vycházení, nebo doktor, který bez emocí odepíše skupinu malých sirotků, protože podle předpisů mohou do centrálního krytu jen děti zdravé a s oběma rodiči. Prostě obraz, scény, oblečení, hudba... to všechno je perfektní a maximálně působivé. Co už je horší - a proč jsem šel s hodnocením na 4* (a pro hafo lidí si myslím, že to bude i níž) - film se dost vleče, je v něm šílené množství filozofických monologů o tom, jak jsou lidé nepoučitelní a taky centrální příběh není až tak moc silný. Podle mne, kdyby se tam tolik nekecalo, divák by si tyhle věci stejně domyslel a fungovalo by to líp. Nicméně celkově je to povedená záležitost a rozhodně bylo osvěžující vidět film z Ruska, protože to je zkrátka úplně jiný styl, než filmy z GB nebo USA. PS: už jsme to psal u Dnu poté.... teorie nukleární zimy byla mezitím vyvrácena (06.04.2013)

Neskutečná filmová temnota s vynikajícím Rolanem Bykovem. Jak by vypadal svět po nukleární katastrofě si asi těžko lze představit, ale tato atmosféricky hutná sonda by to klidně mohla ukazovat poměrně reálně. Já osobně bych ocenil trochu větší tah na bránu, film nemá skoro příběh, ale vynahrazuje to absolutně geniální pochmurné zpracování laděné do temných odstínů. Na závěr, kdy se na chvíli rozzáří plátno bílou mě z toho zaboleli oči. Poctivých pět to asi úplně není, ale vzhledem k tomu že film stavím výše než vlákna, trochu přilepším. (29.04.2011)

Listy mŕtveho zvyknú páchnuť hnilobou, hlavne v krajine, kde ľudský život neznamená skoro nič. Našťastie film sa snaží evokovať, ako by sa ani v krajine režimu nastoleného syfilitikom ani neodohrával, no ponúka celkom slušné post-apo, ktoré miestami ani nepripomína, že by bol situáciou po jadrovej vojne - normálne všetko rozbité ako v Sovietskom zväze. Takže ľudí pomaly umierajúcich v drsných podmienkach, to by tam šlo natočiť aj bez predchádzajúcich atómových reakcií, ale ako depresívna vízia možnej budúcnosti pre celú planétu je to kúsok hodný pozornosti. (09.09.2023)

Kdyz jsem se dozvedel o cem tento film vypovida, musel jsem ho hned videt. Bohuzel, scenar me zklamal, myslim, ze se dalo vytezit jeste vice. Atmosfera a ztvarneni je ale vyborne a troufnu si rict, ze nezapomenutelne. Kvalitni herecke vykony a prekvapive i cesky dabing. Zklamany ale trochu jsem, me ocekavani bylo velke. (27.09.2012)

Největší síla Dopisů mrtvého tkví ve velmi působivé atmosféře postapokalyptického světa vykreslené skrze do sépiových barev tónovaný černobílý materiál a kulisy skládající se z ponurých, špinavých interiérů a exteriérů plných suti a rozvalin. Z příběhu, který se soustředí pouze na hrstku postav a ve své jednoduchosti by se dal označit za minimalistický, je jasně čitelný kritický komentář tvůrců varující před možnou jadernou hrozbou a vizi možné budoucnosti našeho světa přináší tento film vskutku depresivní a krutou. Potřeba tvůrců vyjadřovat se k takovémuto tématu nepochybně pramení z tehdejších napjatých vztahů mezi Sovětským svazem a Spojenými státy nebo z jaderné havárie v ukrajinském Černobylu, ke které došlo ve stejném roce, kdy byly Dopisy mrtvého natočeny. (09.01.2011)