Minamata

Další velké překvapení. Zrovna Minamata mohla dopadnout absolutně jakkoliv, ale povedla se na výbornou. Celé to táhne Johnny Depp v civilní a velmi vážné roli, která mu sedí naprosto perfektně, takhle dobrý už nějaký ten rok nebyl. Dojem zanechá i Bill Nighy. Příběh je podle skutečně události a rozhodně stojí za to ho zaznamenat. Tempo je pomalé, postupně se buduje atmosféra, aby vše vygradovalo v zatraceně silný a extrémně působivý závěr. Minamata je nádherně komorní a zároveň velká a silná v tom, co chce odvyprávět. A to se jí naprosto daří. Takovéto příběhy by se měly vyprávět. A ideálně v takové podobě, jako v tomhle filmu. Umělecky, přesto plně divácky, se skvělými herci. (05.12.2022)

MINAMATA je jeden z těch vzácných snímků, u kterých máte pocit, že vám vůbec nepřísluší je hodnotit. Ne protože by to byl tak výjimečný film, nýbrž proto, že věrně zachycuje utrpení desítek skutečných lidí. Filmařsky to není nejlepší film roku. – Kamera je špičková, když ji svírá Gene Smith, ale sklouzne do šedého průměru, jakmile ji od něj převezme kameraman Benoît Delhomme. Herecké výkony jsou slušné, když vezmu v potaz Minami, oscarové, přimhouřím-li nad oko Deppem… ovšem ostatní herci nejsou bezchybní a ani scénář jim prodání postavy dvakrát neulehčuje. Hudba je barvitá, podmanivá, často se vám zařezává hluboko pod kůži a stupňuje emoce, jindy však jen klouže po povrchu. Hlavním pilířem Deppova nového dramatu je téma. Soucit a lidskost, které ve vás probudí, si prožijete společně s ústředním fotožurnalistou. A dojem, který ve vás Minamata zanechá, budete z hlavy dostávat ještě hodně dlouho! Více ZDE. (26.08.2022)

Skvěle načrtnutá komorní záležitost, jež nám skrze depresivní obrazy předává šokující svědectví o zničených lidských životech a aroganci mocných. Snímek Minamata režiséra Andrewa Levitase se rovněž může pochlubit stoickým hereckým projevem Johnnyho Deppa či komorním scénářem, který působivě dotváří osudovou mozaiku této dodnes trvající tragédie. Pokud Vás tedy, stejně jako mě, vždy zajímalo pozadí vzniku jedné z nejslavnějších fotografií magazínu Life, či zrovna nevíte na co si zajít do kina, vězte, že tento hluboce lidský příběh si Vaši pozornost zcela určitě zaslouží. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Focus on a photograph you want to take.” (02.09.2022)

Po Dark Waters ďalšia z ekologických drám, kde nevinní ľudia doplatili na bezohľadnosť priemyselných magnátov. Tentokrát príbeh z pohľadu investigatívneho fotografa, ktorý sa snaží túto katastrofu zviditeľniť a tým pomôcť miestnym zúboženým ľuďom. Pomalé tempo a viacero hluchých fáz síce filmu nejako extra neprospela, ale po obsahovej stránke to je fakt masaker. Taká bezmocnosť, že si to snáď nikto nedokáže predstaviť. Desiatky postihnutých narodených detí prakticky stratili právo na normálny život. Postava fotografa mi občas svojim správaním išla na nervy, ale musím pochváliť Johnnyho Deppa, že to zahral výborne (a to mám k tomuto hercovi zvyčajne vysokú averziu). Každopádne, smutný film, ktorý ešte viac zvýraznila tá séria fotiek na konci počas tituliek s prehľadom priemyselných ekologických katastrôf - až mi to vlialo slzy do očí! (17.07.2021)

Já nechápu, že někdo může říct, že Johnny Depp cokoli vyhrál po tom, co ho vidí odsouzenýho v tomhle nepodařeným nízkorozpočťáku horko těžko kooperovat mezi uslzenými přehrávajícími Japonci. Právě sledovat jeho nepohodlí, skrze které se snaží stále unikat svými hereckými výjezdy ke svým legendárním alkoholickým postavám, je asi nejzáživnější. Japonští herci zde z nějakého důvodu hrají podobně jako Číňani ve svých angažovaných filmech. Tedy jako takoví to prostí jednorozměrní sedláci ve spravedlivém hněvu, ale se srdcem na správném místě. Chudák Depp se pak mezi nimi viditelně v nepohodlí motá a přemýšlí, co vlastně se sebou. Jakoby se mu režisér za tohle mstil, připisuje mu scény, kde musí držet v náručí zmrzačenou dívku a dojemně jí zpívat písničku. Krom toho film moc neví o čem chce být, zdali o Smithovi nebo o okolnostech průmyslové katastrofy v Minamatě, přičemž se mu nějak nedaří obě tyto dějové linie věrohodně protnout, asi kvůli tomu, že, za a) Depp je od ostatních herců viditelně distancovaný a za b) někdy až za polovinou filmu se objeví první scéna, ve které najednou Smith vůbec není a tím pádem je ten film najednou o něčem docela jiném. Navíc jsem během sledování bojoval se dvěma potížemi: dementně napsaná romance mezi Smithem a Aileen mi připomněla mrouskání Vaculíka s Třískovou v Nahotě na prodej a jakmile se objevil na scéně Džun Kunimura, dostal jsem strašnou chuť pustit si zase Ichiho. (29.11.2022)