Minamata

Proti znečisteniu životného prostredia treba bojovať a je pekné, že už v sedemdesiatych rokoch sa našli dobrodinci, ktorí neváhali bojovať v zúfalom zápase. A zároveň je smutné, že dodnes v podstate Japonci neuznali akúkoľvek zodpovednosť za mnohých mŕtvych. Tento film nie je zábavný a je dosť pomalý. Nie je niečím, čo by som si pozrel znova, ale dodal mi aspoň informácie, ktoré som o Minamate doteraz nemal. Čo je však na ňom najlepšie je naozaj excelentný výkon Johnnyho Deppa, ktorý už po niekoľkýkrát dokázal prečo je tak výnimočným hercom. Škoda, že ho hollywoodski fašisti chcú odstaviť od fachu. Snáď sa im to nepodarí, určite by vo svete filmu chýbal. (14.06.2021)

Místy je to trochu pomalejší a celkově nám to o postavách ve filmu ani moc neřekne, ale ta atmosféra filmu je naprosto úžasná. A abych byla úplně upřímná, tak do posledních pár minut filmu jsem tomu chtěla dát tři hvězdy, ale posledních pár minut filmu mě tak dostali a dojali, že jsem se rozhodla dát o tu hvězdu navíc. (28.09.2023)

MINAMATA je jeden z těch vzácných snímků, u kterých máte pocit, že vám vůbec nepřísluší je hodnotit. Ne protože by to byl tak výjimečný film, nýbrž proto, že věrně zachycuje utrpení desítek skutečných lidí. Filmařsky to není nejlepší film roku. – Kamera je špičková, když ji svírá Gene Smith, ale sklouzne do šedého průměru, jakmile ji od něj převezme kameraman Benoît Delhomme. Herecké výkony jsou slušné, když vezmu v potaz Minami, oscarové, přimhouřím-li nad oko Deppem… ovšem ostatní herci nejsou bezchybní a ani scénář jim prodání postavy dvakrát neulehčuje. Hudba je barvitá, podmanivá, často se vám zařezává hluboko pod kůži a stupňuje emoce, jindy však jen klouže po povrchu. Hlavním pilířem Deppova nového dramatu je téma. Soucit a lidskost, které ve vás probudí, si prožijete společně s ústředním fotožurnalistou. A dojem, který ve vás Minamata zanechá, budete z hlavy dostávat ještě hodně dlouho! Více ZDE. (26.08.2022)

Komorním způsobem natočený velký příběh, kterému to podání ale vůbec neškodí. Film vlastně působí skoro jako reportáž ne o tom případu, ale o jeho dokumentaci, a Johnny Depp je v něm naprosto skvělý. Rád bych, aby už dostával jen takové role, ve kterých uplatní širokou škálu herectví, ale zároveň na sebe nestrne pozornost. (19.09.2022)

Já nechápu, že někdo může říct, že Johnny Depp cokoli vyhrál po tom, co ho vidí odsouzenýho v tomhle nepodařeným nízkorozpočťáku horko těžko kooperovat mezi uslzenými přehrávajícími Japonci. Právě sledovat jeho nepohodlí, skrze které se snaží stále unikat svými hereckými výjezdy ke svým legendárním alkoholickým postavám, je asi nejzáživnější. Japonští herci zde z nějakého důvodu hrají podobně jako Číňani ve svých angažovaných filmech. Tedy jako takoví to prostí jednorozměrní sedláci ve spravedlivém hněvu, ale se srdcem na správném místě. Chudák Depp se pak mezi nimi viditelně v nepohodlí motá a přemýšlí, co vlastně se sebou. Jakoby se mu režisér za tohle mstil, připisuje mu scény, kde musí držet v náručí zmrzačenou dívku a dojemně jí zpívat písničku. Krom toho film moc neví o čem chce být, zdali o Smithovi nebo o okolnostech průmyslové katastrofy v Minamatě, přičemž se mu nějak nedaří obě tyto dějové linie věrohodně protnout, asi kvůli tomu, že, za a) Depp je od ostatních herců viditelně distancovaný a za b) někdy až za polovinou filmu se objeví první scéna, ve které najednou Smith vůbec není a tím pádem je ten film najednou o něčem docela jiném. Navíc jsem během sledování bojoval se dvěma potížemi: dementně napsaná romance mezi Smithem a Aileen mi připomněla mrouskání Vaculíka s Třískovou v Nahotě na prodej a jakmile se objevil na scéně Džun Kunimura, dostal jsem strašnou chuť pustit si zase Ichiho. (29.11.2022)