Muž menom Ove

Docela povedené komediální drama o nesnesitelném a podivínském staříkovi. Opravdový mrzout, který se snaží spáchat sebevraždu a odejít na věčnost za svojí milovanou, ale vždy se něco přihodí, co mu plán zhatí. Postupně stařík díky novým sousedům procitá ze své ulity a to i díky vtipným milým scénám, které jsou perfektně servírovány a nakonec si toho mrzouta neleze neoblíbit. Herecké výkony jsou perfektní a film umí chytnout za srdce. Některé flashbacky nejsou tolik zábavné a působí to v celku nevyváženě. Na konci je to trošku přehnanější, než by bylo nutné, ale dá se to skousnout......7/10 (17.11.2016)

Oveho postihnutie nie je ničím výnimočným, i keď jeho prejavy sú v tomto filme (asi úmyselne) zvýraznené až do podoby karikatúry. Ide o paniku seniorov sledujúcich, ako sa svet bez väčších problémov pohybuje ďalej a oni už nie sú pripojení. Muž menom Ove je filmom, ktorý si nekladie vysoké ciele. V pokojnej nálade (s nutnými výbuchmi) plynie do nejakého rozprávkového konca. Rolf Lassgård zvládol svoju úlohu presvedčivo. Aj slniečkári môžu byť spokojní, pretože v rámci politickej korektnosti bola obsadená iránska rodina, mihol sa tam aj gay, takže to bolo v súlade s predstavami EÚ. Nenašiel som však ani jeden dôvod, aby som filmu pridal štvrtú hviezdičku. (07.01.2020)

Jde o adaptaci stejnojmenného románu od švédského blogera F. Backmana, který v desetimilionové zemi prodal rekordních 700 tisíc kopií. Kniha, jež vyšla i u nás, částečně tematizuje střet starší generace a její představy o blahobytné, férové zemi pro všechny a změny, kterými v posledních desetiletích prochází. Počty emigrantů se zvyšují a dostupným blahobytem pro všechny zůstala už jen IKEA, jak zaznělo při úvodu. Film je však obsahově plošší a je spíše sledem epizodek ze života čerstvě vyhozeného 59letého vdovce Oveho, který je zastáncem pořádku, dochvilnosti, poctivosti a dalších hodnot, které se ze společnosti vytrácejí, jak se snaží snímek „nenápadně“ naznačit. Holm neustále lavíruje mezi komedií o nevrlém dědkovi, který chce spáchat sebevraždu, a intenzivním tearjerkerem se vskutku tragickou linií, která vrší jedno neštěstí za druhým. To má spíše za následek určité otupení a distanc, byť se určitému dojetí ubránit nelze, a to zejména ve flashbackových pasážích. V nich se autor dle svých slov inspiroval kultovním Forrestem Gumpem – k jeho překonání má však směšně daleko. Sem tam padne docela dobrý vtípek, který ironizují typickou švédskou náturu nebo důchodcovské manýry, ale celkově jde o zcela zapomenutelný film na jedno zhlédnutí. [LFŠ 2016] (29.01.2020)

Knihu jsem nečetl. Ove je ve svém filmovém podání snímkem na pomezí magického realismu, kdy všechny postavy jsou buď krystalicky dobré, anebo špatné a jejich život je protkán přehnaně tragickými a ironickými událostmi. To, že mě něco podobného nakonec vlastně hodně bavilo, považuji i za kus jakési náhody, protože si stejně tak dovedu představit, že by mi něco z toho zezačátku nesedlo a na celý zbytek filmu bych pak koukal s nelibostí. Ove splňuje tu hranu dobře vybalancované komedie a dramatu, kdy se často smějete a chvílemi dojímáte. A dokonce i samotný Ove, postava, která si v životě prošla solidním peklem, je v průběhu času v očích diváka sympatičtějším a především pochopitelnější. Proces vývoje postavy i vnímání diváka v jednom? No co byste dneska ještě od filmu mohli chtít? 8/10 (30.11.2016)

Ove to nemá v živote ľahké. Otravuje ho susedkin pes, sused si doniesol domov Iránčanku, nikto neakceptuje súkromnú cestu pred barákom a kadekto si drzo vo Švédsku jazdí na Volve. Nechcel by som byť v jeho koži. Ale pochopiteľne film príčiny jeho zatrpknutosti časom osvetlí a priblíži k diváckej empatii. Možno až príliš. Niektorí ľudia s ním majú toľko trpezlivosti, až mi to nebolo sympatické a popravde mi jeho postava nijako zvlášť k srdcu neprirástla. Retrospektívne časti ma bavili viac a oceňujem spôsob prechodu medzi dvoma časovými líniami, prítomnosťou a minulosťou. (02.05.2017)