Horký mesiac

Polanskiho jsem samozřejmě vždy tak nějak obecně uznával jako schopného filmaře, ale žádným svým filmem mě nikdy úplně nedostal, vždy jsem mezi ním jako tvůrcem a sebou jako divákem cítil nějakou bariéru, která mi nedovolovala naladit se na stejnou vlnu. Až do teď. U Hořkého měsíce se mi to konečně povedlo, pěkně jsem se do téhle studie jednoho nezdravého vztahu během výletní plavby po moře ponořil a vychutnal si ji. Zážitek to byl příjemný i nepříjemný současně. (25.09.2014)

Emanuela byla naprosto, ale naprosto famózní. Erotikou a smyslností doslova prošpikované drama jednoho neúspěšného spisovatele a mladé tanečnice, které celé vyprávěl on sám úplně cizímu spolupasažéru na výletní lodi. Postupně mu řekl o svém, víceméně ujetém, soužití se svou ženou. Ze začátku vášeň, pak pohrdání až zvrácená nenávist, jenž se v agonické křeči dostala až do trochu očekávaného závěru. Na konci jsem se přistihla, že pokud bych se něčeho podobného účastnila já, (což by se mi asi nestalo, ale kdyby jo) tak by mi bylo ze sebe samé nevolno a toužila bych tohle všechno vymazat ze své paměti. Pro mě velice příjemnými vedlejšími postavami byli indická holčička a její moudrý a klidný otec. Drobet mírnili určitou pachuť z jejich komplikovaného vztahu. Takže úklona až k zemi před tím, jak skvěle to bylo natočeno a zahráno. (31.03.2016)

Ve filmografii Romana Polanského jde o relativně neznámý kousek, přinejmenším ve srovnání s Plesem upírů nebo Rosemary má děťátko. Přitom jde o jeden z jeho nejlepších filmů - osobně ho řadím na třetí místo po Pianistovi a dramatu Smrt a dívka. Jde o osudové psychologické drama partnerského páru zmítaného sexuální vášní, žárlivostí a vzájemnou závislostí, která přeroste až v nenávist. Dobré herecké výkony a scénář, který dokázal patologii jednoho milostného vztahu popsat, aniž by zabředl do zbytečné vulgarity. Celkový dojem: 85 %. (14.06.2006)

Strhující, rozumem nekontrolovaná, neustále stupňující se láska naplňující se velmi silnou citovou závislostí (a snad i vlastní sobeckostí) se snadno a rychle může změnit v citové a psychické vydírání hraničící s hororem. Nejde vám to dohromady se jménem Hugh Grant? Ne, ne, nemějte obavy, nejde o romanticky zamilovaného či milovaného Hugh Granta, ten zde vystupuje pouze ve vedlejší roli jako posluchač neuvěřitelného příběhu, nikoliv jako milovník, jak ho známe z mnoha jeho filmů. Hlavní role tentokrát převzaly pomatené city a ztráta zdravého rozumu. Citová láska je krásná věc, ale rozum ji musí vždy trošku krotit. Jinak se náš život stane hororem, ze kterého je velmi těžké uniknout. (07.06.2012)

138 min je solidně dlouhá doba pro zkoumání rozpadu lehce podivuhodného vztahu dvou lidí. Nicméně tahle doba je asi potřeba, protože ty 2 a čtvrt hodiny ve vás postupně vyvolají jakýsi nehezký pocit hnusu, kterého chtěl, alespoň doufám, Polanski dosáhnout. Kdyby se vyvaroval pár faux pas momentů (například topinky vyskakující z topinkovače) a závěr by z ničeho nic tolik nevyhrotil, mohl se Hořký měsíc měřit směle s Eyes wide shut. Takhle Kubrickův skvost, spolu s kalhotkami Nicole Kidman, zůstává sám na čele studií prapodivných mileneckých vztahů. (13.11.2011)