Horký mesiac

Absolútne dokonalá a nemilosrdná psychologická pitva jednej vzťahovej apokalypsy, absolutórium pre Polanského!!! Zvrátené, dekadentné a pri tom LEN prirodzene "pudové". Inteligentný scenár, nesmierne hustá atmosféra a gradujúce napätie vytvárajú spolu s hereckými výkonmi "par excellance" jednu šťavnatú kinamatografickú lahôdku, na ktorej som si zgustol tak, ako už dlho na žiadnom filme! (02.01.2007)

Polanski je jeden z mála režisérov, ktorý dokáže ísť psychologicky postave až na kosť. Vlastne ma teraz napadá už iba Kubrick. Truľko Grant je tu za úplne iného truľka ako v jeho neskoršej kariére, Thomaskinej "krása je rafinovaná", Seignerovej krása je proste faktom v akomkoľvek zmysle a Coyote sa tu objavil v svojej životnej úlohe. Žiadne hranie sa na romantiku, večnú lásku a ideálne manželstvo, takýto sme a Polanski nám to s potešením jeho vlastným ukazuje. (25.06.2012)

Musím se k něčemu přiznat. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem se zamiloval do Emmanuelle Seigner. Škoda, že mě předběhl režisér tohoto snímku Roman Polanski. To, co předváděla Emmanuelle, se nedá nazvat jinak, než erotickou explozí. Už jenom kvůli jejímu skvělému výkonu stojí za to si toto výborné drama zasazené do krásné Paříže pustit. (13.05.2011)

Roman Polanski mi vrací úder. Po dlouhé době mě ve svém filmu nejen překvapil, ale také potěšil. Určitě to nebylo angažováním Hughe Granta, který však odvádí svou roli velmi dobře, ale spíše herečkou Emmanuelleou Seigner, která si strhává většinu filmu pro svou krásu, nebo raději pro svou démonicky sexy postavu. Většinu času na lodi mě film příliš nebavil, protože jsem se raději toulal v myšlenkách a vzpomínkách muže na vozíčku, který popisoval dychtivě očekávajícímu mladíkovi svůj velký životní příběh. V závěru vše zapadne na své místo a nezbývá než se skličujícím, ale úžasným pocitem jít dál. (09.08.2008)

Upozornění: Komentář může obsahovat bojler! Syrové vyprávění o tom, jak se může vše takříkajíc posrat, když se dva, co k sobě měli blíž než nejblíž, již nemilují. Barvy duhy rázem vyblednou a kam se jen hrabe padesát odstínů šedi. Tohle by měly zhlédnout ty připitomělé otylé fanynky, toužící po bláznivé lásce a vášnivém vztahu, kdy se vám partner vymočí do xichtu a vy z toho máte intenzivní orgasmus. Při sledování si jistě každý z nás vybaví, jaké to je, když něco končí a jak mizerně si pak člověk připadá. Já si sáhl na své dno, když Emmanuelle Brežněv s jistým snědým imigrantem odcupital za oponu, hlavní hrdina, manžel, zůstal v místnosti sám a jen poslouchal, jak se vedle za pootevřenými dveřmi šuká. Ne snad, že bych to kdy zažil na vlastní kůži, ale doslova mi bylo blivno, když jsem se do toho bezmocného člověka vžil. Netušil jsem, jak bych se ve skutečnosti zachoval. Asi by bylo druhý den nalezeno pár mrtvol v dost choulostivé situaci a jeden rozmašírovaný kripl dole na chodníku. Zkrátka a jednoduše je tato romantika skutečně jen pro silnější povahy, které se dokáží smířit s toporným Grantem, nevytrhaným obočím a slátaným příběhem, který sám o sobě vlastně ani zábavný není. Nicméně je to mistrovský kus a výtečný příklad toho, jak to ve skutečnosti většinou bývá, když láska vyhasne a vztah přeroste v otevřenou nenávist. Tedy až na ten konec. 75% (05.09.2017)