Horký mesiac

Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji...Hořký měsíc vás z tohohle omylu krutě vyvede. Nepříjemně upřímná střela do bubliny, kterou obvykle nazýváme láska, občas se nafoukne do zdánlivě obřích rozměrů a zpočátku hraje všemi barvami a je krásná a zářivá, záludná je však právě svou podstatou, je to totiž vlastně prázdný prostor ohraničený jen tenkou blankou, která vlastně nic nevydrží a praskne-li, což se nevyhnutelně musí stát - to je fyzika prostě:) tak se odhalí právě a jen ta prázdnota uvnitř a pak záleží na tom, jak kdo to dokáže zvládnout, někdo (muž) chce prostě nafukovat jiné bubliny, jiný( obvykle žena) nevěří na fyziku a to zákonitě musí vést k jistému nedorozumění. Ale samozřejmě všechno může být i jinak a určitě líp, mrkněte se na Hořký měsíc a povšimněte si harmonického vztahu Nigela a Fiony Dobsonových ( poznámka na okraj - Polanski na konci kecá, děcka to nevyřeší, jen utáhnou uzel:) (14.08.2012)

Majster Polanski bravúrnym spôsobom ukázal esenciu lásky so všetkými jej podobami. Išiel ešte ďalej, lebo dokázal názorne vysvetliť ako blízko má láska k nenávisti, bolesti a pocitu márnosti. Niekedy je naozaj už neskoro ľutovať všetky svoje činy, s láskou sa je neradno zahrávať, inak sa to môže vypomstiť. Ostáva už iba dúfať aby nebolo neskoro na nápravu, ale náprava býva veľmi zložitá, ťažká a komplikovaná. Najlepší film o ľudskej sexualite a podstaty lásky všetkých čias! (25.04.2013)

138 min je solidně dlouhá doba pro zkoumání rozpadu lehce podivuhodného vztahu dvou lidí. Nicméně tahle doba je asi potřeba, protože ty 2 a čtvrt hodiny ve vás postupně vyvolají jakýsi nehezký pocit hnusu, kterého chtěl, alespoň doufám, Polanski dosáhnout. Kdyby se vyvaroval pár faux pas momentů (například topinky vyskakující z topinkovače) a závěr by z ničeho nic tolik nevyhrotil, mohl se Hořký měsíc měřit směle s Eyes wide shut. Takhle Kubrickův skvost, spolu s kalhotkami Nicole Kidman, zůstává sám na čele studií prapodivných mileneckých vztahů. (13.11.2011)

Tri dôvody, prečo považujem Bitter Moon za Polanskiho najlepší film (obsahuje spoilery): 1. Dvojplánovosť filmového zážitku je elegantne prevedená do procesu rozprávania a prelieva sa medzi oboma líniami i celistvou formou, teda tvorí zaujímavý a zároveň pohlcujúci konštrukt, obozretne narábajúci s diváckou dôverou a empatiou. 2. Kamera upriamuje pozornosť na labilnosť a nejednoznačnosť, naznačenú aj v rozhovoroch medzi Nigelom a Oscarom; prevládajúce rozkolísané zábery z vnútra lode reflektujú pomyselnú sypkú pôdu pod Nigelovými nohami, filmársky čisté a precízne stabilizované zábery z Paríža zasa odrážajú pevnú vieru Oscara v jeho životné rozprávanie; divák je však vedený prijímať "súčasnú" líniu ako skutočnú a Oscarovu spoveď (zloženú výhradne zo silne esteticky štylizovaných momentiek, v ktorých postavy divoko exhibujú svoje vnútro spútavané neinvenčnou réžiou) ako pochybnú. 3. Rafinovanou psychológiou postáv predvádza Polanski nové obzory svojich možností, ktoré postupne odhaľujú svoje korene - záverom, ktorý uvádza pochybnosti diváka na pravú mieru, nadväzuje na rozuzlenie systému hrania nebezpečných hier o ženy zo svojho debutu Nóż w wodzie, ale volí omnoho drastickejšiu metódu, logicky dopĺňajúcu erotické dusno a komornú uzavretú fabulu v jasne ohraničenom čase a priestore. 90% (04.12.2014)

Dokázat pojmenovat čeho jsem byl svědkem v tomto filmu je tak trošku nadlidský výkon a to i přesto, že mám scénu po scéně uloženou hluboko v sobě. Porce intenzity lásky mezi Mimi a Oscarem je tak velká, že by se po zhmotnění nevešla na tuto planetu. Proto jsem příběh o lásce, která začne požírat sebe sama poslouchal stejně dychtivě jako vyprahlý nomád hltá kapky vody na Sahaře. Zatímco Nigel si snaží nalhávat, že ho příběh plný vášně a erotiky nezajímá a přitom by chtěl, aby každý slovo z úst Oscara šlo rychleji než bijí vlny moře o trup zaoceánského luxusního parníku na kterém onen příběh poslouchá.Tak já naprosto fascinován vyprávěním přestal vnímat reálný prostor i čas. Jak ostře kontrastovala intenzivní láska Mimi a Oscara s chladným vztahem Fiony a Nigela, tak krásně ladila smyslnost, vyzývavost a půvab Mimi a Paříže. Při pohledu na Mimi nezbývalo než si pokaždé přehrávat v hlavě Oskarovu větu "Sledoval jsem veškerou krásu světa ztělesněnou v jediném ženském tvaru." Film, který sice skončí, ale ještě dlouho a dlouho pokračuje ve vašem nitru . Tuto filmovou dokonalost bohužel nedokážu lépe popsat. Stejně tak jako žádný hudební skladatel by nedokázal složit lepší hudbu než Vangelis k tomuto příběhu, který je dokonalý jako švýcarský hodinky. (20.04.2007)