Hořký měsíc
Bitter Moon
Lunes de fiel
Réžia:
Roman PolańskiKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
VangelisHrajú:
Hugh Grant, Kristin Scott Thomas, Emmanuelle Seigner, Peter Coyote, Victor Banerjee, Stockard Channing, Patrick Albenque, Geoffrey Carey, Ysé Tran (viac)Obsahy(1)
Po úspěšném kriminálním thrilleru FRANTIC natočil Roman Polanski další "pařížský" film - erotické drama podle knihy Pascala Brucknera Hořký měsíc. Ve středu jeho pozornosti se opět ocitají cizinci, vykořenění ze svého prostředí a prožívající nečekaně intenzivní a destruktivní citovou lekci. Mladý britský manželský pár, Nigel a Fiona Dobsonovi, se na cestě lodí seznámí s krásnou francouzskou tanečnicí Mimi a jejím starším invalidním americkým manželem Oscarem. Invalida vycítí mladíkův zájem o jeho manželku a po několik večerů mu vypráví šokující příběh jejich trýznivého vztahu. Oscar žil v Paříži, kde se nepříliš úspěšně pokoušel o spisovatelskou dráhu. Se servírkou Mimi prožil vášnivou romanci; po nějaké době se však dívky přesytil a musel vynaložit všechen svůj cynismus a krutost, aby se jí zbavil. Mimi se mu však krutě pomstila a připoutala ho k sobě navždy. Pár je nyní spojen poutem nenávisti a zmarněné lásky až za hrob. Setkání s podivnou dvojicí odhaluje dlouholetou manželskou krizi mladého páru, žijícího ve zdánlivém klidu jen proto, že nikdy neprošel milostným "rájem ani peklem". Frustrovaná, poddajná Fiona je však žárlivostí vyprovokována ke vzpouře proti svému citově pohodlnému, chladnému manželovi; katastrofa je stejně bouřlivá jako předchozí zdánlivý klid.
Polanského pesimistická vize vypovídá o odvěké přitažlivosti mužského a ženského principu; ale muži a ženy neprožívají věci totožně (měsíc na obloze je pro Oscara sladký, pro Mimi však hořký) a mnohdy se míjejí. Jakýkoli dlouhodobý závazný vztah je podle tvůrce odsouzen ke krachu, jenž může mít v nejlepším případě podobu trpké a chladné "tiché dohody" (Dobsonovi), v nejhorším však skutečného pekla na Zemi (Mimi a Oscar). Stylově vytříbené drama jako vždy u Polanského popisuje zběsilý "balet citů" hrdinů s chladným, místy sarkastickým odstupem. Téma i atraktivní, avšak nikoli samoúčelné erotické scény se sadomasochistickým nádechem pravděpodobně zajistí jinak poněkud tezovitému snímku divácký ohlas. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (381)
Výborná psychárna od skvělého režiséra Romana Polanského. Erotickým napětím prostoupený příběh nenechá diváka ani na okamžik vydechnout. Peter Coyote a Emmanuelle Seigner jsou oba úžasní pokušitelé. Hugh Grant a Kristin Scott Thomas působí zpočátku ve svých rolích až kouzelně naivně, ale pak, pod vlivem toho, co vyslechli, začnou také pomalu prodělávat proměnu. Umístění příběhu na omezený prostor zaoceánské lodi bylo také mistrným kouskem. ()
Dokázat pojmenovat čeho jsem byl svědkem v tomto filmu je tak trošku nadlidský výkon a to i přesto, že mám scénu po scéně uloženou hluboko v sobě. Porce intenzity lásky mezi Mimi a Oscarem je tak velká, že by se po zhmotnění nevešla na tuto planetu. Proto jsem příběh o lásce, která začne požírat sebe sama poslouchal stejně dychtivě jako vyprahlý nomád hltá kapky vody na Sahaře. Zatímco Nigel si snaží nalhávat, že ho příběh plný vášně a erotiky nezajímá a přitom by chtěl, aby každý slovo z úst Oscara šlo rychleji než bijí vlny moře o trup zaoceánského luxusního parníku na kterém onen příběh poslouchá.Tak já naprosto fascinován vyprávěním přestal vnímat reálný prostor i čas. Jak ostře kontrastovala intenzivní láska Mimi a Oscara s chladným vztahem Fiony a Nigela, tak krásně ladila smyslnost, vyzývavost a půvab Mimi a Paříže. Při pohledu na Mimi nezbývalo než si pokaždé přehrávat v hlavě Oskarovu větu "Sledoval jsem veškerou krásu světa ztělesněnou v jediném ženském tvaru." Film, který sice skončí, ale ještě dlouho a dlouho pokračuje ve vašem nitru . Tuto filmovou dokonalost bohužel nedokážu lépe popsat. Stejně tak jako žádný hudební skladatel by nedokázal složit lepší hudbu než Vangelis k tomuto příběhu, který je dokonalý jako švýcarský hodinky. ()
Memento mori každého vztahu muže a ženy. Pečlivě prokleslený portrét l´amour fou, šílená láska Oscara a Mimi je vygradovaná, extrémní, dramaticky tragická (či literární chceme-li), přesto jsou popisovaná úskalí nebezpečná pro každý vztah. Neznatelná (a neuvědomitelná) hranice mezi láskou a nenávistí, vášní a nudou, milováním a ubližováním, měnící se křivka poníženosti ve vztahu („jeden vždycky miluje víc“), marná snaha znovu postavit bortící se domeček z karet – to vše jsou hrůzné okamžiky kdy láska odvrací svou tvář, to vše velmi precizně Hořký měsíc popisuje. Navíc je to jeden z nejerotičtějších filmů, plný rafinovaně vzrušivých scén (mléko k snídani…) a, alespoň ve svém úvodu, bezbřehé vášně. Zhmotněné vyprávění spěje stále blíže přítomnému okamžiku vyprávěcího aktu, nad Černým mořem se zatahují mračna a schyluje se k bouři… ()
„Isteže mi chýbala. Ale zároveň som cítil slobodu a budúcnosť mi pripadala sľubná a jasná, plná lákavých obrazov.“ Polański, vyhnanec odvšadiaľ, ktorý od útleho detstva všetko a všetkých strácal, mal v roku 1992 na konte bomby HNUS a ROSEMARY MÁ DIEŤATKO a do HORKÉHO MESIACA dal všetko. Anglický pár cestuje výletným parníkom, kde mu cestu viac znepríjemňuje, než spríjemňuje tajomný Američan na vozíku s francúzskou manželkou (vždy nedocenený Peter Coyote alias Muž s kľúčmi z E.T. – MIMOZEMŠŤANA a 26-ročná Emmanuelle Seigner, ktorú si Polański tri roky pred nakrúcaním vzal a neskôr mu hrala v satanskej detektívke DEVIATA BRÁNA). V spomienkach a rozknísanej kajute sa začína spomínanie na milenecký vzťah, ktorý, ako sa na milencov patrí, nedokázal včas skončiť. Po spaľujúcej vášni, fascinujúco podmaľovanej umelecké múzy podporujúcim do noci vysvieteným Parížom s priľahlými kaviarničkami, mútnou Seinou a domami otrieskanými minulosťou, do vzťahu, založenom len na sexe, prudko a bez ohlásenia vnikli strašidelná rutina, vyčerpávajúci stereotyp a sadizmus. Film je najmä o tom, že ubližujeme tým, ktorých milujeme, že ak sa dvaja milujú, nič im nie je cudzie a že ak vzťah neskončí včas, ide to už iba dole kopcom. Michal Šobr pre českú Cinemu (č. 12 rok 2000 s. 145) napísal: „Je tam (skoro) všetko, čo ste kedy s niekým zažili, opustili a vzápätí znova úpenlivo hľadali – a tiež Paríž, kde vám to pôjde vždy lepšie od ruky, srdca i ostatných relevantných orgánov“. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/mladezi-nepristupne/314-horky-mesiac-100- ()
Galéria (51)
Zaujímavosti (12)
- O roli Oskara se ucházel James Woods. (HarveyDent)
- Nigel (Peter Coyot) nosí hodinky Jaeger-LeCoultre Reverso. (Liqid)
- Ve scéně, kdy se Oskar dívá na televizi, když Mimi přijde z diskotéky a ptá se, proč ji tam nechal, běží v televizi Tenkrát v Americe, scéna, při které Noodles večeří s Deborou. (HarveyDent)
Súvisiace novinky
Zemřel legendární hudební skladatel Vangelis
Svět filmu a hudby opustila další fenomenální osobnost, jejíž výraznou a zvukově podmanivou tvorbu zná snad každý filmový divák. Ve věku devětasedmdesáti let totiž zemřel legendární řecký hudební… (viac)
Polanski holduje masochismu
Roman Polanski a erotická černá komedie? To zní jako něco, co by mohlo fungovat. A to není narážka na jeho soukromý život, ale na jeden z jeho nejlepších filmů – Hořký měsíc. To sice nebyla komedie,… (viac)
Fascinující film. Mohla snad adaptace Brucknerovy stejnojmenné knihy vůbec dopadnout špatně, když ji nenatočil nikdo jiný než mistr v tomto žánru? Přesto mi pořád Brucknerův text přijde o něco lepší než Polanského film - je to velmi dobrý román napsaný intelektuálním a nápaditým stylem, o jeho výjimečně bohatém jazyku nemluvě. Za všechny ty skvělé pasáže Brucknerovy prvotiny bych zde rád ocitoval jednu, aby reprezentovala celkovou myšlenkovou originalitu oné knihy, která se doslova čte jedním dechem: "Nikdo z nás nevěděl, co k němu ten druhý cítí, nikdy nezaznělo žádné "miluji tě". Vyslovit ta slova by bylo znamenalo uzavřít to nijak předem nepromýšlené spojení do rámce citů příliš všedních na okouzlení, které jsme zažívali. Jednoho deštivého večera jsme se tedy loučili na stanovišti taxi s nevysloveným vyznáním. Přesto jsem měl tu odvahu požádat ji o nějakou zástavu přátelství. Nezaváhala ani vteřinu, zvedla uprostřed silnice sukni, obratně si svlékla kalhotky a vsunula mi je do dlaně.... Ze dne na den se zázrak ztratil... Ve své chmurné mysli jsem si ten vyhaslý život opuštěného muže vyplňoval představami plného a intenzivního života Rebečina. Ty spousty hodin, které jsem ztrácel plněním jednotvárných úkolů, jí určitě přinášely nesmírné bohatství zážitků. Jednou jsem s ní mluvil po telefonu: zdálo se, že se dobře baví. I já jsem předstíral, že je mi skvěle, jako správná oběť kruté nenucenosti, která přikazuje moderním milencům považovat utrpení za něco nevhodného a žárlivost za nedostatek dobrého vychování. Těžko jsem se smiřoval s tím, že nepřítomnost milované osoby se u každého projevuje různými symptomy, chtěl jsem, aby u obou byla jasně a zřetelně viditelná bolest. Bylo mi mi dobře při pomyšlení, že je Rebecca dramaticky zoufalá z našeho odloučení a že se trápí smutkem. Copak je možné, že jí chybím jen občas? Po tom všem, co jsme spolu prožili? Do mysli se mi vloudilo strašlivé podezření: a co když žije pořád stejným rytmem? Co když to, co jsem já cítil jako něco výjimečného, jí připadá jako naprostá banalita?... Není pochyb, karty byly špatně rozdány a já jediný jsem měl trpět. Tahle představa mě děsila: proklínal jsem existenci v páru. Dříve, než vám dá pocit bezpečí, sevře váš život kolem jedné jediné bytosti a učiní vás závislým na jejím sebemenším rozmaru. Milovat znamená dobrovolně poskytnout tomu druhému neomezenou moc nad sebou samým. Jak jsem jen mohl připustit vlastní zotročení?..." Brilantní text. UPDATE 23.2. 2017 - Jak jsem byl z tohoto filmu kdysi unešený, po nové projekci po letech musím své tehdejší nadšení silně krotit. V první řadě mě na tom filmu popuzuje to, jak se někdy až nepochopitelně odklání od předlohy - všechny postavy mají jiná jména i povolání (to jako proč?), některé románové postavy byly z filmu zcela vypuštěny, stejně jako mnoho důležitých pasáží (po jejichž vynechání nedává filmový děj mnohdy smysl), a film se od předlohy radikálně odklání i ve svém závěru. Celý film na mě navíc působil nepříjemně laciným a "ušmudlaně devadesátkovým" dojmem - především kvůli kameře a použitému soundtracku. Nebavilo mě moc ani obsazení - Hugha Granta jsem nikdy nemusel, a ani zbytek herců ve mně nevyvolává nějaké větší nadšení. Za mě nově strašné zklamání, hraničící až s rozčarovaností nad tím, jak moc - a pro mě zcela nepochopitelně - se ten film odklání od skvělého textu předlohy. UPDATE 4.2.2021 - Na nové zhlédnutí po letech mě to kupodivu zase hodně bavilo, asi jak jsem už zapomněl tu předlohu, a zbavil se tak tendence srovnávat ji s filmem. Obsazení i herecké výkony jsou absolutně bezchybné, má to skvělý soundtrack (ta Vangelisova hudba je skutečně nádherná), a navzdory tomu, že to má přes 2 hodiny, se mi tam ani na chvílí nevkrádala nuda, a bavilo mě to sledovat. () (menej) (viac)