Horký mesiac

Vypravěč Oscar retrospektivně sděluje náhodnému spolucestujícímu Nigelovi svůj milostný příběh s jednou francouzskou slečnou lolitovského / femme fatale charakteru (Emmanuelle Segnier je na snězení a ohromně jí to sluší i dnes - po čtyřicítce). Říkají jí Mimi. Je to nekonečný příběh, neschází peripetie vztahu, vzestupy i pády a Nigel zpočátku nic nechápe. Možná ani divák. Až když se s onou hlavní protagonistkou příběhu Nigel setkává i ve skutečnosti, situace se mění. A jeho přítelkyně Fiona přihlíží... Je ten konkrétní příběh vůbec důležitý? Ne, nenechte se zmást. Příběh filmu je jen pozlátko. Kostra tkví v myšlence a v té je Hořký měsíc se závěrečnou "večírkovou" katarzí výjimečný. V síle sdělení něčeho tak jednoduchého a přitom zcela zásadního. A o čem nám to Roman Polanski, potažmo jeho filmový zprostředkovatel v podobě vypravěče, chtěl vlastně vyprávět? O nespoutanosti sexuální fantazie, pomíjivosti lásky, mužské impotenci odmítat, nepodlehnout pokušení nebo snad o neschopnosti člověka zůstat na jednom místě, o nevyhnutelném stereotypu manželství...? Zpočátku jsem nebyl nadšený, nicméně Polanski si mě postupně získával a jisté přehmaty pak zakryl výborným závěrem (-spoiler-). Už když začal večírek, sladkobolná hudba a ploužení... tušil jsem něco mimořádného. Podobně jako Lynch vystavěl svojí scénu i Polanski. Člověk v králičím kostýmu zneškodňující groteskním kopem ulízlého Itala, absurdní prostředí vystlané zvracejícími důchodci se zafáčovaným nosem, zpomalené pohyby, teatrální tleskot přihlížejících, vhodný hudební doprovod... a pak svůdné, delikátní tance, překvapivý výraz a nevědomost v Nigelově obličeji... co vís si přát? Polanski závěrem celé vyprávění notně nadsadil a zároveň umocnil sílu sdělení. Nešlo primárně o příběh, však to Mimi pošeptala v jedné scéně Nigelovi do ucha, šlo o vztahy mužů a žen obecně. Třešničkou pak mohlo být Oscarovo (hypotetické) povstání z invalidního vozíku a tleskání do rytmu hudby spolu s dalšími, aneb tak nějak bych viděl ideální možné zakončení a chrochtal byl blahem stejně jako v jedné scéně chrochtá Oscar, ačkoliv ani "ukončení života jednoho vztahu" nebylo beze smyslu a nedá se příliš namítat. Nepochopili jste nebo nepřijali fenomenální a stále nedoceněné Kubrickovo "Eyes Wide Shut"? Pak je Hořký měsíc zajímavou, filmařsky ne tak temnou alternativou s notně hořkosladkým závěrem. Muži i ženy na svých kocábkách (a přitom na jedné a týž lodi). Závěrečný dovětek? Člověk zraňuje, nemůže se rozdat a popřít zároveň sám sebe, nesnadné je určit viníky neštěstí a rozpadů vztahů. Byl to hořký příběh... a život hořký je (čímž popírám Felliniho). │90% (27.06.2008)

Přiznám se bez mučení. Ten největší pejsek byl asi zakopán v tom, že jsem nic srovnatelného nikdy nezažil, a tak to na mě všechno dýchalo nepravděpodobným až nesmyslným dojmem, tudíž jsem se monstrózně nudil a zkrátka mě to absolutně za srdíčko nechytilo. Živočišný vztah, téměř až posedlost, která panovala mezi Oscárkem a Mimi měl zřejmě kontrastovat se vztahem dvou Anglánků, jestli jsem režisérovy záměry správně vstřebal. Bohužel, celé jsem to přijal tak nějak chladně a bez emocí. Ani moc nevím, co bych vlastně pochválil. Snad pouze luxusní hudbu, kterou zkrátka Vangelis tvořit umí. Když si tak pročítám, kolik zdejších hodnotitelů u tohoto snímku dosáhlo vyvrcholení, tak mi nezbude nic jiného, než se vymluvit na to, že zkrátka netvořím cílovou skupinu diváků. Z nudy mě nevytrhly ani občasné sexuální radovánky. Třeba scénka s nezbedným prasátkem byla docela vtipná. Kdyby to bylo o nějaké ty dvě hodinky kratší, tak bych si možná snímek užil. Takhle to dost bolelo. Ačkoli tak činím velice nerad, budu se muset, v rámci zachování hodnotitelské cti, uchýlit k hodnocení nejnižšímu. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky harfuska. (29.12.2015)

138 min je solidně dlouhá doba pro zkoumání rozpadu lehce podivuhodného vztahu dvou lidí. Nicméně tahle doba je asi potřeba, protože ty 2 a čtvrt hodiny ve vás postupně vyvolají jakýsi nehezký pocit hnusu, kterého chtěl, alespoň doufám, Polanski dosáhnout. Kdyby se vyvaroval pár faux pas momentů (například topinky vyskakující z topinkovače) a závěr by z ničeho nic tolik nevyhrotil, mohl se Hořký měsíc měřit směle s Eyes wide shut. Takhle Kubrickův skvost, spolu s kalhotkami Nicole Kidman, zůstává sám na čele studií prapodivných mileneckých vztahů. (13.11.2011)

Poučení pro ženy: v každém, i harmonickém vztahu dřímá tragédie i fraška. Poučení pro muže: vše, co umíme, umí ženy taky a lépe. Poučení pro všechny: pissing je sexuální Rubikon. Polanski poutavě demytizující ideální vztah vás přesvědčí o tom, že stejný Měsíc každému dle nálady a rozpoložení zdá se jiným.. Skvělý Peter Coyote, i když v jeho roli původně zamýšlený James Woods by taky určitě nezklamal. „We were developing a narcotic dependence on television - the marital aid that enables a couple to endure each other, without having to talk.“ Abyste podobně nedopadli s vaši drahou polovičkou, držte se co nejdéle manuálu N.Kidman ze závěru Eyes Wide Shut.. (11.08.2009)

Memento mori každého vztahu muže a ženy. Pečlivě prokleslený portrét l´amour fou, šílená láska Oscara a Mimi je vygradovaná, extrémní, dramaticky tragická (či literární chceme-li), přesto jsou popisovaná úskalí nebezpečná pro každý vztah. Neznatelná (a neuvědomitelná) hranice mezi láskou a nenávistí, vášní a nudou, milováním a ubližováním, měnící se křivka poníženosti ve vztahu („jeden vždycky miluje víc“), marná snaha znovu postavit bortící se domeček z karet – to vše jsou hrůzné okamžiky kdy láska odvrací svou tvář, to vše velmi precizně Hořký měsíc popisuje. Navíc je to jeden z nejerotičtějších filmů, plný rafinovaně vzrušivých scén (mléko k snídani…) a, alespoň ve svém úvodu, bezbřehé vášně. Zhmotněné vyprávění spěje stále blíže přítomnému okamžiku vyprávěcího aktu, nad Černým mořem se zatahují mračna a schyluje se k bouři… (21.03.2007)