West Side Story

Kdyby alespoň to "Gee oficer Krupke, Krup you" změnili na tehdy nemožné "f*ck you". Jenže Spielberg nechce nic modernizovat, ale místo toho se vrací se před film z roku 1961 k původní divadelní verzi z roku 1957.  Začíná sice demolicí, ale pak se bezpečně vrací do krásných obrazových kompozicí, které ale v sobě nenesou žádné emoce (Amerika zpívaná a tančena v sutinách? Zapomeňte, najednou je tu na plátně rozevlátá bohatá čtvrt pro hipstery). Chybí tu interpretace, dravost a bezohlednost mládí k originálu. Tohle je vzpomínání starého pána, který má sice filmařinu v paži, ale brutálně se míjí s dobou. (08.05.2022)

Písať, že Steven Spielberg je génius, by bolo zbytočné. Že vie točiť magické obrázky, tak isto. Že sa pustí do remaku a to rovno muzikálu, je už čo povedať. Filmárčina za 5 hviezd, emotívnosť za ešte viac. Števo si tu splnil sen ( aj keď som dúfal, že jeho pokus o muziku bude pôvodný námet, aj tak ale nevadí ), dal nám ďalšiu grandióznu zábavu ( aj keď blockbusterové parametre spĺňa len obrazovo, účetne nič moc ) a je to dielo, ktoré sa môže vo veľkom študovať na vysokej škole filmovej. Parametre na to má rozhodne. (03.05.2024)

WSS mě neoslovilo na divadle, ani ve verzi ze šedesátek, čili hvězdičkovat nebudu. Dvě písničky jsou poslouchatelné, jinak archaické, přiblblé, furt dokola potyčky mezi umaštěnými portorikánci a dalšími, při nejlepším, dělnickými sráči, kvůli dvěma hrdličkám. Bazovo Rómeo a Júlie byla neporovnatelně lepší. Bordel v ulicích těchto čtvrtí jsem měla možnost vídat osobně, vystiženo velmi shovívavě, robit to nebude, ale do tance je tomu vždy a do toho láska, která mě nedokázala v tomto muzikálu oslovit v žádné verzi. Chápu, že si Spielberg plnil portfolio, aby tam měl kdejaký žánr a určitě odvedl mistrovskou práci, protože režie je kvalitní, taky kamera, výprava, hezké retro, i to hopsání v tělocvičně mělo fajn chorošku, pro mě je problém tento muzikál, jako takový, a co je podivné, jako absolutního perfekcionistu přes hudbu, mě nikdy neoslovila především hudba, což je v muzikálu dost krize. Zvláště pakliže mnozí hovoří o dílku světovém. Jedna María a America mi skutečně nestačí. Do kina by mě na to nedostal ani heverem a u bedny? Přeskákáno hrdě za půl hoďku, stařičká paní Rita je nejlepší, z mladých výrazný ani jeden, ušetřený čas investuji jinam. Co bych ale zmínila závěrem je fakt, že aktéři tančit a zpívat umějí, není to neposlouchatelná, falešná kravina, jako Bídníci nebo poslední Kocure, fanoušci předlohy si na svoje přijdou.  Z mého pohledu obsah versus vizuál a technické zpracování- jeden z největších rozdílů vůbec. Škoda, že Steven tenhle svůj um nevrazil do adaptace nějaké výsostně skvělé knihy. (01.04.2022)

Po zhlédnutí West Side Story se pro mě letošní rok stává rokem skvělých muzikálů. Oproti Annette, kde se perou různé poetiky, je tohle v základních obrysech čistokrevné muzikálové melodrama o lásce nerozlišující mezi dobrem a zlem, jemuž k dokonalosti chybí už jen předehra a přestávka. Spielberg s Kushnerem nadčasový příběh několika postav, kterým v naplnění jejich snů, v tom, aby na troskách, na nichž žijí, postavili něco hodnotného, brání násilí, chudoba a rasismus, radikálně neupravovali. Akorát rozvedli Tonyho minulost, připsali jednu důležitou postavu (kterou stylově hraje Rita Moreno), ženské postavy učinili silnějšími a aktivnějšími, změnili pořadí některých songů a nechali víc vyniknout motivy zvlášť relevantní pro přítomnost (rasové násilí, přistěhovalci vs. white trash, tradice vs. cizí kulturní vlivy). Ve srovnání s adaptací z roku 1961 je pestřejší obsazení (žádní běloši hrající Portorikánce plus mnoho záměrně nepřekládaných španělských replik) i skladba postav (které zahrnují i jednoho trans kluka). Herci, hlavně Ariana DeBose jako Anita, jsou fantastičtí, způsob, jakým Spielberg (resp. Kaminski) využívá barev k odlišení postav a zpřehlednění scén, v nichž je oněch postav více, je obdivuhodný. Barvy pak spolu se specifickým svícením, volbou lokací a pohyby kamery zároveň pomáhají s vymezením celých znesvářených subsvětů, jejichž střetávání (ať fyzicky, když se Tryskáči a Žraloci jdou o půlnoci zrubat, nebo paralelním střihem) představuje emocionální vrcholy filmu. A emocí je ve West Side Story bohatě. Verze ze šedesátých let, kterou jsem si před pár dny připomněl, je pěkná omalovánka a koukal jsem na ni převážně s nezaujatým uznáním. Spielbergovo zpracování, obratně tancující mezi realitou špinavých newyorských ulic a stylizací à la klasické hollywoodské muzikály, mě od mambo tancovačky ve školní tělocvičně (která je stejně jako pozdější America velkou pestrobarevnou oslavou života) naprosto pohltilo a dál jsem se jím jen nechával unášet, napínat a dojímat. O přehlednosti tanečních scén, hladkých změnách tempa a bravurní vnitrozáběrové rytmizaci, která nepřekvapí u režiséra natáčejícího i akční nebo komediální scény jako muzikálová čísla, ani nemluvě. 90% (09.12.2021)