Nájomník

Vďačné. Ako pre filmára tak aj pre diváka. Nesmelosť, ústupčivosť až úslužnosť hlavného hrdinu sú do paranoidnej posadnutosti prekrútené presvedčivo, pomocou síce jednoduchých, ale o to pôsobivejších a nápaditejších obrazov. Problémom je značná predvídatelnosť snímku (je napríklad jasné, že náznaky egyptských mystérií nikam nepovedú a ani samotný, síce efektný záver nijako zvlášť neprekvapí) a potom istá oklieštenosť čo do myšlienkového pozadia. To taká Rosemary... ani radšej nespomínam. (A to som ešte oproti väčšine divákov čo do pôsobivosti Nájomníka vo výhode, pretože som si podobne "sympatický" postarší pár svojho času na jednom z podnájmov riadne užil - až tak, že som sa raz v noci strhol z pocitu že mi ten odporný starec večne vykrikujúci 'VY BÚCHATE !!!' stojí pri posteli... vhodnejšieho štatistu k vagónkam vo filme o deportácii židov a cigánov za čias slovenského štátu by ste ťažko hľadali...) (31.07.2006)

Roman Polanski zažívá trable se sousedy, v jednom pařížském domě, jako čím dál znepokojenější mladý nájemník. Je tu malý problém a tím je lehce přetažená stopáž, stejně je to ale nadmíru povedený psychothriller-o-horror, s hezkým prostředím a dobrou atmosférou. Polanski má talent, a tento film je z jeho tří "bytových" hororů takový nejživější. (06.02.2011)

Nájomník od Polanského je prvotriedny thriller, spracovaný s množstvom napätia. Každý detail sa zdá byť súčasťou nejakého dôvodu, aj keď dej nám dáva zmysel len zriedkavo, strach z neistoty výborne dokresľuje celkovú pointu príbehu. Úžašne napätý, intenzívny klaustrofobický film, sa pomaly stupňuje a vytvára nám tak psychický teror z niečoho strašného. Polanskeho najvýznamnejší film a veľmi pôsobivý, ktorý si zaslúži veľký obdiv. (30.05.2010)

Aby se Trelkovsky mohl nastěhovat do bytu, musí předchozí nájemnice zemřít. To bude, jak se zdá, věcí hodin, maximálně dní. Po skoku z okna leží celá zafačovaná v nemocnici a všichni už o ní mluví v minulém čase. Prvořadým úkolem hrdiny je tedy spíš přesvědčit akurátního majitele domu, zakyslou domovnici a další nájemníky, že právě on je hoden být přijat mezi ně. Věci se začnou vymykat kontrole, Trelkovsky se při vší snaze udělat dobrý dojem dopouští jednoho prohřešku za druhým, skoro jako Peter Sellers ve Večírku, a v domě plném komplikovaných vztahů, v nichž se neorientuje, se stává nežádoucí osobou... "Není to jen špatný film, je to blamáž," vykřikoval Roger Ebert v dobové recenzi, jako by se cítil podvedený, a dával Polanskému za příklad tucty jiných hororů, které v dané sezóně viděl. Nejspíš proto, že americká distribuce se snažila divákům chápání filmu trochu nešťatsně usnadnit tím, že prezentovala Nájemníka jako horor bez dalších přívlastků. Ano, je tísnivý, zabydlený groteskními charaktery, velmi podivně, "přiopile" nasnímaný a záměrně nevymezuje viditelné hranice mezi realitou a hrdinovými halucinacemi. Pořád je to ale spíš expresivní drama úzkosti a obav jedince mezi jakousi ustálenou společností, do které chce, ale neumí zapadnout. Drama, které může mít obecnější rámec, kde dům může znamenat zemi a nájemník přistěhovalce. Film je výborný mimo jiné právě v tom, že nabízí víc možností, co si z něj vzít. Nakolik věřit ve spolehlivost toho, co ukazuje, nebo domýšlet, co jiného to může znamenat. Můžete Trelkovského chápat prostě jako imigranta, který se pokouší integrovat mezi starousedlíky, ti mají špatnou zkušenost s někým podobným a proto mu věc neusnadňují. Nebo jako člověka, který se jim tak násilně snaží vlísat do přízně proto, aby skryl nebo omluvil nějaký vlastní tajený problém. Pokud jsem něco nepřeslechl, ve filmu nepadne žádná zmínka o tom, proč Trelkovsky emigroval, zato se dozvíme, že už je ve Francii dlouho (pořád zdůrazňuje, že je francouzský občan a jeho občanský průkaz, který ukáže na policejní stanici, se téměř rozpadá opotřebovaností). Není tedy mezi nedůvěřivými Francouzi nováčkem, jeho paranoia a sociální negramotnost musí mít nějaké kořeny v minulosti a ty se dají domýšlet z jednotlivých situací. Stejně tak hostilní chování domorodců souvisí s Trelkovského předchůdkyní, tajemnou Simone Choules, a domýšlet, co asi byla zač, proč jim tak vadila a nakolik to souvisí s její sebevraždou, poskytuje dost zábavy na celý film, který díky tomu, jak diváka zaměstnává, uběhne jako voda. Doporučuju všem, kteří rádi čtou mezi řádky a neurazí je, když je film tu a tam zavede do slepé uličky. Těm, kteří očekávají horror, naopak radím, ať tentokrát sleví ze svých nároků. 80% (07.09.2010)

Bývam v paneláku. Nad hlavou mi celé dni vyje pes, poobede, keď si chcem dať raz za čas šlofíka, počujem nahlas slovenský hip hop a po večeroch väčšinou niekto žúruje (teraz tiež). Moji susedia ma chcú dohnať k sebevražde, to je jasné. Ale ja sa len tak nedám! Horory máme väčšinou zafixované ako žáner, ktorý nás popri temnej atmosfére straší explicitnými scénami násilia plného krvi, alebo nečakanými ľakačkami, pri ktorých nás čaká pohľad na niečo strašidelné. Polanski si v tomto filme vystačil iba s tou atmosférou a bál som sa pri ňom viac, ako pri ľubovolnej hororovej klasike, plnej spomenutých ingrediencií. Scenáristická slučka, ktorá nemá uspokojujúce riešenie, ponúka množstvo podnetov na zamyslenie, ako je u majstra Polanskeho štandartom. To, že nie je s Telkovskym niečo v poriadku, je jasné od chvíle, keď je schopný pred sexom zaspať v posteli Isabelle Adjani. (31.12.2012)