Koniec veľkých prázdnin

Konec velkých prázdnin zobrazuje jednu důležitou věc, kromě mnoha menších. Konkrétně tu, že ani v demokratickém Rakousku uprchlíci nedostali nic zadarmo. Nejspíš si všichni mysleli, že hned dostanou víza a budou si žít jako v ráji. Nestalo se. Několik hrdinů a několik příběhů názorně maluje fakta z růžové na všechny ostatní barvy. Nikdo na nikoho nečekal s otevřenou náručí. Ani v Rakousku ani v USA. Seriál si vzal za cíl ukázat několik druhů toho, co všechno mohlo emigranty potkat a také mnohdy potkalo. A dělají to výborně. Velmi kvalitní herci, velmi kvalitní herecké výkony i výprava. Velká orchestrální dramatická hudba. Mě se ten seriál vždycky docela líbil. (29.06.2020)

Ťažko mi je k tomu... Seriál som „schrupol“ hneď pri jeho prvom uvedení v TV a zanechal vo mne značne rozporuplný dojem...Keďže uvedenie seriálu sa v podstate kryje s obdobím, keď som po páde režimu začal jazdiť po svete a okrem iného začalo aj moje  stretávanie s bývalými čs. emigrantmi (vtedy vládla ešte nádej, že by tu niekedy mohlo byť nejaké civilizované štátne zriadenie, takže sa Čechoslovákov neštítili), môžem povedať, že seriál je v princípe pravdivý. Úteky cez hranice na hrane prežitia, katastrofálne pomery v utečeneckom  „lágri“, úľava po umiestnení do vidieckych penziónov, nenávisť miestnych k „Ossis“,  navyše  okorenená zlobou Sudeťákov predovšetkým voči Čechom (to tam však scenárista Kohout nemohol dať, Nemci by mu na to nedali peniaze), ťažké začiatky v cudzine.  Prostriedky, ktorými sa to  autor scenára snažil vyjadriť,  nahliadam však ako značne rozporuplné. Slováci sú znázornení archetypálne - sprostí ako debna gitu, slovenskí pohraničníci bohujú a divia sa, keď stretnú na hranici herca, ktorého pred chvíľou videli v televízii. Ad illustrandum by som chcel podotknúť, že som v dobe seriálu (zrejmé 80- te roky) bol na základnej vojenskej službe a ten fakt, že sa seriály a filmy točia vopred a neprehrávajú sa naživo niekde v štúdiu,  vedeli aj Rómovia z východného Slovenska.   Podobne na mňa pôsobil ten chlapec,  pohraničník zo Slovenska. Už scéna, že by do hraničného pásma pustili kosca z civilu, nevyzerá veľmi pravdepodobne. Také práce robili sami pohraničníci, bola tam hromada preverených chlapcov z vidieka (venkova), ktorí podobné práce (kosenie vysokej trávy, výrub náletových drevín, všetko kvôli možnosti schovať sa) v  pohode zvládali. Chlapec - pohraničník  jedná totálne protizmyselne, najprv flagrantne poruší vojenskú prísahu tým, že prosto zahodí samopal a  ujde za hranice, potom sa pred agentmi tajnej služby vyhovára  na prísahu, keď im má oznámiť rozmiestnenie stráží a iné veci na hranici. Navyše sa zbabelo vyhovára na to, že sa po každom úteku i tak všetko mení. Nepochopiteľné... Postava pána Zedníčka (kúzelník) predvádza starý trik s hodinkami, ktoré akože nenápadne  ukradne, akurát že to bolo možné vtedy, keď sa hodinky nosili vo vrecku vo veste a nie na ruke. Neverím, že by bolo možné rozopnúť remienok na ruke a stiahnuť hodinky bez toho, že by si to človek všimol. A takýchto paradoxov bolo v seriály poviacero... Za mňa slabé 3 hviezdy. (19.06.2024)

První díl je jednoznačně nejlepší, pro mě hlavně kvůli Pavlu "Čmaňovi" Zedníčkovi. A vůbec je tu ukázáno několik více či méně kreativních způsobů jak utéci z naší socialistické vlasti. Tento film bych někdy pustil těm, co si dnes myslí, jak jsme se v té době měli hezky. 40 let socialismu = nic horšího není. (29.07.2009)

Zajímavá mozaika lidí, kteří v osmdesátých letech emigrovali ze zaprděného komunismu. Jeden z mála ne-li jediný který se toto tématikou zaobírá. Snad jen to mohlo mít šťastnější pro více našich hrdinů, ale asi to více odpovídalo realitě. Herecky dobře obsazené a dokonce i Dejdar tady exceluje. Méně známé tváře slovenských herců jsou osvěžující. (17.08.2015)

Hudba - Michal Pavlíček a to mluví za vše. Příběhy se spojovaly a zas rozcházely. Sabina Laurinová výborně ztělesnila přesně jednu holku, kterou jsem poznala během zájezdu do Jugoslávie v r.1985. Zůstala tam a pak se za 14 dnů vrátila, protože byla holka zhýčkaná a v lágru jí bylo těsno. Taky jsem poznala pár emigrantů a opravdu radši budu doma žužlat chleba o dvou kůrkách, než se někde s něma bít v cizině za blahobyt. (25.08.2009)