Réžia:
Roman PolańskiScenár:
Ronald HarwoodKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Wojciech KilarHrajú:
Adrien Brody, Emilia Fox, Michał Żebrowski, Ed Stoppard, Maureen Lipman, Frank Finlay, Jessica Kate Meyer, Wanja Mues, Richard Ridings, Anthony Milner (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Wladyslaw Szpilman je vynikajúci pianista, ktorý žije vo Varšave so svojou rodinou. Po napadnutí Poľska nacistickým Nemeckom sa však ich život tragicky zmení. Ako židia musia nosiť na rukávoch pásky s hviezdou a postupne sú nútení rozpredať svoj majetok, vrátane Wladyslawovho piana, aby prežili. Napokon sa ocitnú na mieste, ktoré vstúpilo do dejín ako Varšavské ghetto... (RTVS)
(viac)Videá (6)
Recenzie (1 111)
Opravdu si cením toho, že Roman Polanski si svůj filmový sen splnil, ale přes jednu skutečnost jsem se bohužel nedokázal překousnout. Pianistu považuji za bytostně polský film, který je se svojí zemí spojen historií, režisérem a v podstatě celým obsazením, a právě proto jsem se nesmířil s faktem, že celý film je v anglickém znění (Polština tam podle IMDB vůbec nefiguruje!). Ne, že bych byl zastáncem neorealistické linie filmů, ale díky tomu se ze mě stal jenom nezainteresovaný divák, který z povzdálí přihlíží jedné tragédii. Pianista mě nedokázal vtáhnout do svých problémů, světa ani své duše. A to vzhledem k vypiplanosti celého filmu je velká škoda. ()
Popri SCHINDLEROVOM ZOZNAME (1993) povazujem tento film za jeden z najlepsich na podobnu temu o zabijani Zidov pocas 2. sv. vojny a nezostava mi nic ine, ako sa zamysliet nad tym a tesit sa, ze nemusim mat strach, ze by mi zajtra vtrhli vojaci do bytu a zastrelili ma. Adrien Brody a Thomas Kretschmann, si spolu zahrali aj vo filme Petra Jacksona KING KONG (2005). Reziser Roman Polanski natocil napriklad: PLES UPIRU (1967), ROSEMARY MA DETATKO (1968), CINSKA STVRT (1974), 48 HODIN V PARIZI (1988), OLIVER TWIST (2005) alebo BUH MASAKRU (2011). Pianista sice vyhral troch Oscarov za hlavne kategorie, avsak za tu najhlavnejsiu kategoriu najlepsi film ziskal Oscara muzikal Roba Marshalla CHICAGO (2002). _________ Adrien Brody - (Wladyslaw Szpilman) +++ Thomas Kretschmann - (Kapitán Wilm Hosenfeld) +++ Emilia Fox - (Dorota) +++ Michal Zebrowski - (Jurek) +++ Ed Stoppard - (Henryk) +++ Maureen Lipman - (Matka) +++ Frank Finlay - (Otec) +++ Jessica Kate Meyer - (Halina) +++ Julia Rayner - (Regina) +++ Produkcia: Roman Polanski, Robert Benmussa +++ ()
Všichni Židé z Varšavy jsou povinni být..... Chcete zažít to, co tehdy 400 tisíc Polských židů? Pěkně od začátku? VŠECHNO TO VYPADÁ PŘÍLIŠ ABSURDNĚ, NEŽ ABY TO BYLA PRAVDA! Prostě stačí jen vydržet. Několik let, měsíců, týdnů a nakonec pár dní....... A mít vůli žít! (a TROCHU ŠTĚSTÍ). Film, který těží ze silnýho příběhu nemůže bejt špatnej! A co máte na filmech rádi vy? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím, že když A.Brody neloví Predátory hraje na klavír. 2.) Nevím, co dělá R.Polanski, když si nehraje s nezletilými. 3.) Baví mě sledovat úpadek lidského ducha, vystrašený lidi a ponižování. 4.) Jsem hráčem Gambrinus ligy a nechápu co znamená hrát jako o život. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Po vylodení a následnom postupe Európou vydal americký generál Eisenhower vojakom rozkaz fotografovať, natáčať a inak dokumentovať všetky stopy nacistických zverstiev. Okomentoval to slovami, že raz nastanú časy, kedy niektorí ľudia budú tvrdiť, že nič z toho sa vlastne nestalo. A je to tu! Trvalo to 70 rokov, frustrovaná spodina dvíha svoju hlavu a za jej posrané životy samozrejme zase môžu židia. Popierači holokaustu si vo veľkom otvárajú hubu a myslia si, že im za to nič nehrozí. Popierajú existenciu holokaustu alebo aspoň počet obetí. Nech sa pozrú do Haly mien v Yad Vashem, v šanónoch tam sú 4 milióny zdokumentovaných mien obetí, plus na poličkách prázdne miesto pre ďalšie 2 milióny zatiaľ neznámych. Alebo nech si pozrú aspoň tento film. Hoci ja sa obávam, že niektorým hlupákom proste niet pomoci. ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (61)
- Keď Władysław Szpilman (Adrien Brody) pozerá z okna na poľských rebelov, ktorí útočia na nemeckú nemocnicu a políciu, celý chodník je pokrytý ľadom. V nasledujúcom zábere je však roztopený. (figliar)
- Postava tancujúceho starčeka s malými deťmi nazývaná Rubenstein (Popeck), ktorému Nemci dávali cigarety, je založená na skutočnosti. Wladyslaw Szpilman o ňom povedal, že sa nikdy nedozvedel, či bol naozaj blázon alebo toho blázna len hral. (Raccoon.city)
- Władysław Szpilman (Adrien Brody) hrá v záverečných scénach na klavír značky "Steinway & Sons". Tento typ klavíra však firma začala vyrábať až v roku 1990. (Raccoon.city)
Jedno z nejlepších děl polskoamerického (evropského) režiséra ještě roste volbou silného tématu. Židovská etnocida zůstává zlým svědomím nejen těch, kteří ji provozovali - Němci a jejich přisluhovači - , ale i těch, kteří ji umožnili - mnichované a jim blízcí bázlivci, kteří tak dlouho hasili oheň olejem, až v něm málem uhořeli nejen oni, ale i ti, kterým soustavným vydíráním a vyhrožováním vnutili své nedomyšlené představy. Životní příběh všestranného předního polského umělce, strhující drama faktu, smršť likvidující nejen rodiny a ideály, ale celé národy, ponížení, které je nepředstavitelné pro ty, kdo ho nezakusili, to jsou jen některé momenty neobvyklého zorného úhlu, pod nímž jsou pojednávány mezní historické události světových dějin dvacátého století, jak se odehrály a byly zaznamenány bolavým srdcem doživotně poznamenaného jedince na úzkém pruhu středopolské půdy, jímž protéká matka polských řek Visla. To, co se filmu vytýká nejvíce - komornost jeho záběru, jakobynezúčastněnost pohledu na krvavé události nacistického zločinu - je naopak v tomto případě jeho předností. Základní, takto vyjádřený kompoziční princip, začíná svou aplikaci mikrosvětem varšavského rozhlasového studia v okamžiku, kdy začíná válka, vyvracející všechny a všechno z kořenů. Pokračuje druhým mikrosvětem - světem bohaté, kultivované polské rodiny židovského původu a jejím postupným propadem do vyvražďovacích koncentračních táborů s režimem tzv. zvláštního zacházení (Sonderbehandlung). Hrdinův osud-svět se postupně zužuje do jedné místnosti, do velmi občasných kontaktů s krajně omezeným počtem lidí, to vše v líčení, jež nic nezkresluje a do krajnosti téměř reportážní naopak vyhrocuje gradující děsivost zločinů samozvané Třetí říše. A z tohoto hořkého lusthausu (ráje) srdce před námi jako na stříbrném plátně defilují velké události obou varšavských povstání. (Celé dlouhé plochy filmu rámuje hudba především Chopinova. Vyjadřuje a vypovídá jinak nevyjadřitelné.) Protagonista Brody, skvěle zvládající svůj nesnadný part, na ně hledí jako někdo, kdo k nim nepatří. V zápětí se však opakovaně hroutí celá jeho polokonspiračně poslepovaná ilegální existence. Ze smrtelného nebezpečí, do nějž se opakovaně dostává, ho zachraňuje krajně nepravděpodobné: známí z židovské i "árijské" polské umělecké komunity a v posledním okamžiku naprosto nečekaně iluzí zbavený německý důstojník, dobře vědoucí, že válka je prohraná a že hitlerovský židovský mýtus, jeden z největších myšlenkových, ale i existenčních podvodů, nemůže nikdo soudný brát vážně. Úzký záběr hluboké konspirace, tolik sužující osamělou mysl, je unikátním, neopakovatelným kontrastním pohledem mikrosvěta doslova do střev jeho velikostního opaku. (Z okénka se škvírkou nemůžeme nikdy vidět celý svět tak, jak bychom si to sami přáli.) Disponujeme - pokud se nechceme nedobrovolně odevzdat klišé nejrůznějšího druhu - pouze a právě touto drsnou vzpomínkou. Přesto tu cosi "vyčnívá": hrůzně "krásné" masové scény odvozu do transportu, nesnáze městské války, strašlivý, až nezemský vzhled devastovaných varšavských ulic, zmenšující se potravinové příděly, úporné týdny a měsíce fyzického i psychického žití, přežívání a nejčastěji živoření na hraně smrti a života a zcela nakonec jen o vlásek zvládnutá ve válce tak častá hrozba "smrti nedopatřením" od vlastních lidí. Začátek filmu je i jeho koncem: pokračování koncertu a setkání ve stejných prostorách se stejnými lidmi s jednou výjimkou: s výjimkou těch, kdo nepřežili. Intimní pohled na hrůzu si nezadá pranic s tím velkým klasické kamery válečných velkofilmů. PIANISTA přibližuje válku způsobem, kterému nelze uniknout. Válku ne jako střelbu, ale především jako všestranné pustošení všeho a všech. V podobě a poloze, ke které se mimovolně přirovná každý z nás. Polské dílo s evropským rozhledem, zhruba tak můžeme charakterizovat nevšední zážitek, který nám nic nedaruje a netají. Neiluzívní realita. Skutečnost, před kterou nemůžeme, ale také nesmíme utíkat, pokud chceme zůstat lidmi. () (menej) (viac)