Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrajú:
Ingrid Thulin, Gunnel Lindblom, Birger Malmsten, Håkan Jahnberg, Jörgen Lindström, Eduardo Gutiérrez, Olof Widgren, Birger Lensander, Karl-Arne Bergman (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Film režiséra Ingmara Bergmana rozkrýva prostredníctvom vzťahu dvoch odlišných sestier trpké podobenstvo o komunikácii a medziľudských vzťahoch, z ktorých sa vytratila láska, aby sa do nich vkradli mlčanie a samota. Intelektuálne založená Ester cestuje so svojou sestrou Annou a Anniným sedemročným synom Johannom neznámou krajinou. Zastavia sa v pochmúrnom meste, plnom vojakov, tankov a ľudí, ktorí rovnako ako sestry cestujú odnikiaľ nikam. Ester je ťažko chorá a musí zostať ležať v hotelovej izbe, kde je odkázaná na starostlivosť personálu. Okrem choroby ju sužuje aj lesbická fixácia na živočíšnu Annu. Tá však na sestru reaguje len tichou ľahostajnosťou, vyrazí do mesta a do hotela sa vráti s náhodným milencom. Malý Johann citlivo vníma mlčanie medzi matkou a tetou. Je odkázaný sám na seba a počas nekonečných potuliek po hotelových chodbách uniká do sveta vlastnej fantázie... Snímka je zavŕšením Bergmanovej komornej trilógie (Ako v zrkadle, Hostia večere Pána, Mlčanie) venovanej témam zmyslu ľudskej existencie a duchovnej podstaty vzťahu človeka k človeku i človeka k bohu. V dobe svojho vzniku sa však preslávila nielen existenciálnou nástojčivosťou svojej filozofickej výpovede, ale aj erotickými scénami, ktoré z filmu neboli vystrihnuté vďaka liberalizácii švédskej cenzúry len krátko pred uvedením filmu do kín. Švédsky filmový inštitút udelil Mlčaniu tri národné ceny Gudbagge: za najlepší film, réžiu a herecký výkon Ingrid Thulinovej. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (115)
Príbeh komplikovaného vzťahu dvoch sestier sa radí medzi vrcholné diela švédskej legendy a súčasne európskej kinematografie. Vo svojej dobe pôsobil šokujúco pre svoju sexuálnu otvorenosť, no vidieť ho treba z odlišných dôvodov. Citovo náročný, pomalý, metaforický a neskutočne silný umelecký zážitok. 9/10 ()
Musím říct, že Bergmana moc nakoukaného nemám a Mlčení si mě získalo hned několika atributy. Komorní příběh, snímání kamery, absence hudby, nasvícení scén, symbolem života a smrti. Tohle všechno je Bergmanovou devízou ve všech jeho dílech. Mlčení je příběhem dvou sester, které mezi sebou skoro nekomunikují a spojení, které by k sobě mohly najít napevno ztrácejí. Na své cestě, která začíná ve vlaku se zastavují v cizí zemi, kde nikomu nerozumí a zůstávají v jednom hotelu. Už tohle je zajímavé, že divák pořádně ani neví, kde jsou a kam jedou. Doprovází je syn jedné z nich, který pobíhá po hotelu a na svět nahlíží svýma dětskýma očima. Poutá ho láska k matce, která se mu však moc nevěnuje, zatímco její nemocná bezdětná sestra by s ním byla moc ráda. Ester, která je snad až incestně zamilovaná do své sestry Anny se utápí v alkoholu, zatímco Anna si chodí užívat sexu s náhodným číšníkem. Je to víceméně hodně psychologický film, který nahlíží do zákoutí duší obou sester a dusné prostředí napětí jen zvyšuje. Nebojí se též odhalit nahotu nebo masturbující scénu, na svou dobu rozhodně odvážný počin. Obě sestry v podání hereček Ingrid Thulin a Gunnel Lindblom byly k sežrání. Výborný byl i hotelový sluha, jehož se příběh zčásti také dotýká, nebo liliputáni, kteří obývali jedno apartmá. Je čas tvorbu Ingmara Bergmana pořádně nastudovat. Mlčení mě k tomu perfektně nakoplo. ()
Dvě sestry, které se už ani nesnaží najít k sobě cestu. Jejich vzájemný chlad podtrhují "povinné" dialogy v podstatě o ničem. Mezi tím vším malý kluk, který cítí to mrazivé citové nic, ale postata věci mu ještě naštěstí uniká. Film ve kterém se toho příliš nenamluví, ale přesto ve Vás rozpoutá pravou pocitovou bouři. ()
Hercké výkony Bergmanových herců jsou vždy na vysoké úrovni. Beze slov dokáží vyjádřit až neuvěřitelné. Charakter a nejhlubší nitro hrané postavy. Jinak to nebylo ani v Mlčení. Musím chválit i za použité velmi vkusné sexuální scény. Filmová psychologie, kterou mám u Bergmana tak moc ráda, mě ovšem tentokráte nechala chladnější. Mně je bližší samota sester v Šepotech a výkřicích. ()
Dve ženy,sestry,Ester a Anna,Ingrid Thulin a Gunnel Lindblom,dve vzrušujúce ženy a syn jednej z nich v extrémne provokatívnom snímku Ingmara Bergmana,ktorý ich pozoruje pozoruhodným okom za kamerou,aby skúmal,kde až môže zájsť vzťah rodiny... Už úvodná scéna z vlaku v kupé mi takmer vyrazilo dych pomocou obrazov a zvukov,pri ktorých som sa cítil ako v tranze,keď z neho vystúpia,tak prichádzajú zrejme do fiktívneho hotela v neznámej krajine,kde postavy sa dohovárajú pomocou zvláštneho dialektu,v ktorom malý Johan(synátor Anny) objavuje veľkosť hotela a ľudí v ňom,zatiaľ tieto dve sestry praktizujú zaujímavé činnosti erotického,až takmer pornografického rázu,Ester je veľkou intelektuálkou,ktorú trápi nejaká duševná choroba,tak používa masturbáciu,stačí sa uspokojiť sama,jej sestra Anna je dobrodružnejším typom,ktorú sexualita vzrušuje iným spôsobom cez čašníka,s ktorým sa zoznamuje a sú vidieť explicitné zábery,kde ide v niektorých prípadoch o silnú kávu... Z komornej trilógie:Ako v zrkadle,Hostia večery Pána a záverečný diel Mlčanie,mňa najviac dostáva práve tento diel,ktorý vycibril vzťahy sestier,ktoré sebou navzájom pohŕdajú,nenávidia sa a uprostred toho je Johan,ktorý nepritakáva svojej mame,ale snaží sa byť v centre diania obidvoch,ktorým by rád vyšiel v ústrety,ale ani on,bohužiaľ nič nedokáže urobiť...Max von Sydow tu tentokrát nie je,a je to len v prospech,lebo som sa sústredil na dve ženy,ktoré ma neustále vzrušovali,ale ako sa správali jedna k druhej,tak vtedy som si pripadal,ako keď by mi niekto zabil klinec do hlavy,alebo zaťal sekerou do chrbta a pod. Strašne divne som prežíval jeden príbeh,ktorý svojou formou položí hocikoho na zem. ()
Galéria (20)
Fotka © Svensk Filmindustri (SF)
Zaujímavosti (3)
- Svým otevřeným zobrazením sexuality film vyvolal nejen bouřlivou diskuzi, ale přitáhl také mnohem více diváků než většina Bergmanových děl. Podle Ingmara Bergmana šlo však o to nejnechtěnější publikum. (džanik)
- Ačkoli jazyk ve filmu zní “slovansky“, je jeho autorem sám Ingmar Bergman. Název města, "Timoka", je ovšem reálný výraz, který Bergman našel v estonské knize svojí ženy, Käbi Laretei. Znamená údajně "náležející katovi“. (džanik)
Reklama