Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrajú:
Ingrid Thulin, Gunnel Lindblom, Birger Malmsten, Håkan Jahnberg, Jörgen Lindström, Eduardo Gutiérrez, Olof Widgren, Birger Lensander, Karl-Arne Bergman (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Film režiséra Ingmara Bergmana rozkrýva prostredníctvom vzťahu dvoch odlišných sestier trpké podobenstvo o komunikácii a medziľudských vzťahoch, z ktorých sa vytratila láska, aby sa do nich vkradli mlčanie a samota. Intelektuálne založená Ester cestuje so svojou sestrou Annou a Anniným sedemročným synom Johannom neznámou krajinou. Zastavia sa v pochmúrnom meste, plnom vojakov, tankov a ľudí, ktorí rovnako ako sestry cestujú odnikiaľ nikam. Ester je ťažko chorá a musí zostať ležať v hotelovej izbe, kde je odkázaná na starostlivosť personálu. Okrem choroby ju sužuje aj lesbická fixácia na živočíšnu Annu. Tá však na sestru reaguje len tichou ľahostajnosťou, vyrazí do mesta a do hotela sa vráti s náhodným milencom. Malý Johann citlivo vníma mlčanie medzi matkou a tetou. Je odkázaný sám na seba a počas nekonečných potuliek po hotelových chodbách uniká do sveta vlastnej fantázie... Snímka je zavŕšením Bergmanovej komornej trilógie (Ako v zrkadle, Hostia večere Pána, Mlčanie) venovanej témam zmyslu ľudskej existencie a duchovnej podstaty vzťahu človeka k človeku i človeka k bohu. V dobe svojho vzniku sa však preslávila nielen existenciálnou nástojčivosťou svojej filozofickej výpovede, ale aj erotickými scénami, ktoré z filmu neboli vystrihnuté vďaka liberalizácii švédskej cenzúry len krátko pred uvedením filmu do kín. Švédsky filmový inštitút udelil Mlčaniu tri národné ceny Gudbagge: za najlepší film, réžiu a herecký výkon Ingrid Thulinovej. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (115)
Obávám se, že Bergman jde mimo mě - Mlčení mě nudilo podobně jako Sedmá pečeť nebo Persona. Otázku, zda je sledování filmů ztrátou času či nikoli, by si šlo asi klást univerzálně, ale zrovna u tohoto filmu jsem ten dojem měl velmi intenzivní - proč koukat na 54 let starý film, který je téměř děju-prostý a v němž se dvě nesympatické postavy chovají jak krávy, pronášejí divné repliky a řeší nějaké nepochopitelné problémy, které vám můžou být ukradené? Snad pro těch pár erotických scén, které v průběhu let dokonale ztratily všechno, co na nich kdy bylo skandálního, a které se vedle současné pornoprodukce jeví už jen jako její cudný protějšek z časů, kdy ukázat na plátně prsa byla velká věc? Ech... Člověk samozřejmě může být za ignoranta, ale zrovna u tohoto filmu si fakt myslím, že lze žít, aniž by ho člověk viděl. Jasný, pár lidem se to i dneska trefí do vkusu, ale nejspíš jich bude tak málo, že to nestojí za řeč. Podruhé už bych se tomu filmu obloukem vyhnul. ()
Dvě sestry, které se už ani nesnaží najít k sobě cestu. Jejich vzájemný chlad podtrhují "povinné" dialogy v podstatě o ničem. Mezi tím vším malý kluk, který cítí to mrazivé citové nic, ale postata věci mu ještě naštěstí uniká. Film ve kterém se toho příliš nenamluví, ale přesto ve Vás rozpoutá pravou pocitovou bouři. ()
Príbeh dvoch sestier, ktoré sú natoľko odlišné, že aký taký vzťah medzi sebou udržujú iba vaka synovi jednej z nich, malému Johanovi. Dočkali sme sa výbornej psychologickej drámy, ktorá sa vďaka masturbujúcej žene dostala medzi kontroverzné filmy, nie úplne oprávnene. Avšak práve vďaka tomu som sa k filmu dostal ja a pozrel ho bez toho, aby som vedel, že patrí do komornej trilógie. To však z veľmi dobrého pocitu, ktorý film vo mne zanechal nič neubralo. Určené skôr náročnejšiemu divákovi. ()
Bez klíče. Bloudění. Blouznění. Nemožnost, neschopnost promluvy. Rty jsou sevřeny. V cizí zemi, není k nalezení, skutečná, společná řeč rodinné intimity. Bezúspěšné, bezútěšné jsou průniky do ní. Mystérium scén brání v anamnéze její identity. Stíny zalknuta, zanícená je duševní komnata. V ní nenápadně plápolá nenávratná temnota. Hoří a spaluje bytí - nebytí. ()
Přepsáno v lednu 2019. Mlčení je jedinečným dílem filmové estetiky v expresivním zaujetí pro objekt pozorovaného zájmu. Obrazové kompozice používají prostor i detail pro zvýraznění psychického stavu okamžiku, pečlivě nakládají se světlem a stínem, symbol se hrdě klaní, čas a místo jsou vzpomínkou i epitafem, osamělost lidské duše uprostřed života dostala své zřetelné křivky smyslnosti, odcizení a rozpadu. Pohyb se laská s vnitřním napětím s důvěrou v intimnost, éterické opojení tančí kolem gest niterného boje jedince. Osamělost je nutnou definicí nevyhnutelného a předurčeného, smrt je vládcem a jedinou jistotou života, krutost odcizení je povinností obranyschopnosti lidského organismu. Žena je obdivována, vyzývavě si zjednává pozornost, vlastní strach se zlosti nemilosrdně trestá v instinktivním pudu. Nevyzpytatelnost života otvírá svou existenciální náruč pochybností a předvádí svou nahou podstatu bytí. Hlavní postavou zásadní životní zkušenosti je Esther (velmi dobrá Ingrid Thulin), vážně nemocná intelektuálka a překladatelka. Osamělost je jejím osudem, smíření není ještě připraveno k poslednímu přijímání a staré pocity křivd po dálkách času ve strachu znovu a znovu v obraně bodají do starých i nových krvácejících ran. Svoboda je mžikem alkoholické bujarosti a pudu uvolnění, jediná nehynoucí jistota vábí strach z prázdnoty. Výčitky jsou prosbou o slitování. Druhou stranou odcizení je Anna (vynikající Gunnel Lindblom), mladší sestra Esther. Příchuti smrti se čelí zvýšeným apetitem po tělesnosti, frivolitě a zásadní revoltě. Na strach se zapomíná ve víření prožitků a v ostrosti rozhodných slov. Výčitky jsou prosbou o odpuštění a útěkem před nevybíravou skutečností. Důležitou postavou je Johan (velmi zajímavý Jörgen Lindström), malý Annin synek a tichý pozorovatel hrozivého mlčení života. Fascinace ženou zde dostává své psychoanalytické vyjádření, osamělost je součástí pochopení. Z dalších rolí: číšník a prostředek Anniny vzpoury a provokace tělesností (Birger Malmsten), svérázný stařec a ochotný zaměstnanec hotelu (pozoruhodný Håkan Jahnberg), či vedoucí varietního souboru trpaslíků (Eduardo Gutiérrez). Mlčení je vynikající básní existencialismu, obrazově úchvatné, pocitově podmanivé. Stav osamělosti a odcizení dostal svou stylovou definici. Panna Marie je modlou posvátné úcty ženskosti i pokušením smyslnosti v hříchu pomíjivého i věčného života. Panna Marie je rozpolcenost života. Film přináší velmi zajímavý umělecký prožitek. ()
Galéria (20)
Fotka © Svensk Filmindustri (SF)
Zaujímavosti (3)
- Svým otevřeným zobrazením sexuality film vyvolal nejen bouřlivou diskuzi, ale přitáhl také mnohem více diváků než většina Bergmanových děl. Podle Ingmara Bergmana šlo však o to nejnechtěnější publikum. (džanik)
- Ačkoli jazyk ve filmu zní “slovansky“, je jeho autorem sám Ingmar Bergman. Název města, "Timoka", je ovšem reálný výraz, který Bergman našel v estonské knize svojí ženy, Käbi Laretei. Znamená údajně "náležející katovi“. (džanik)
Reklama