Tess

Na okomentování tohoto filmu stačí jedno jediné slovo- NÁDHERA. Tolik melancholie až deprese a zároveň krásy na mě při sledování filmu už hodně dlouho nevybaflo, ještě několik minut po dosledování cítím mražení v zádech, které je podpořeno naprosto chytlavou a pasující hudbou. Během 165minut jsem se nestačil nudit i přesto, že děj plyne opravdu velmi pozvolně a Polanski diváka opravdu nechává nasát atmosféru té doby a postupně a citlivě nás seznamuje se všemi postavami. I když je pravda, že se to dá nazvat jednou velkou "One Woman Show" Nastassje Kinské, naprostý herecký koncert a role ušitá na míru. A když si k tomu přidáte téměř geniální kameru, fajn dobové kostýmy a propracovanou výpravu(tři zasloužené oscary), vyjde z toho film na který se nezapomíná, naprostá spokojenost. (01.09.2009)

„Nič len márnosť.“ Takýto výrok vypustila mladá Nastassja z úst a takýto pocit som mal aj ja z toho filmu. Tri hodiny úmorného zážitku, kde sa toho veľa neudeje okrem toho, že jedna fešná holka stretáva magora za magorom. Každý ju zneužije, oklame, podvedie, odhodí. Veľmi deptajúce. Film o žene, ktorá sa v živote dočkala len nespravodlivosti. A po troch hodinách stále nepríde riešenie. Hľadala lásku, našla Stonehenge a tam aj spravodlivosť. (23.05.2021)

Zisk tří Oscarů přesně odráží silné stránky snímku. Skvělá výprava, která diváka uvede do Anglie 2. poloviny 19. století, přesvědčivé dobové kostýmy, které navozují dojem naprosté autentičnosti, a tradičně spolehlivá kamera - to všechno jsou typické opory Polanského filmů. Režisér patří od počátku do mé topky a jsem od něj zvyklý, že obvykle dokáže vzbudit mou zvědavost a zaručí pozornost. Tedy až dosud... Bezmála tříhodinová stopáž je bohužel znát. Po dramatické stránce funguje film podstatně hůř, vinu bych přičítal Thomasovi Hardymu. Anglický klasik psal romány do jiné doby a přiznám se, že ačkoliv jsem svého času přelouskal ruské klasiky, Hardyho bych dokázal číst jen s odjištěnou pistolí v zátylku. Převedení do podoby třídílného miniseriálu by bylo pro adaptaci románu, kde je jen minimum silných emotivních scén, mnohem příhodnější. Nastassja Kinski je půvabná, nevinná a romantická, v roli viktoriánské dívky přiměřeně naivní a prostoduchá, zkrátka tak akorát. Tess a její vyvolený jsou v podání Hardyho jen bezmocnými obětmi viktoriánské oficiální prudérní morálky (existovala pochopitelně i její druhá tvář, patrně nikdy a nikde se neprojevil tak markantní rozdíl mezi veřejně hlásanou zdrženlivostí a tabuizováním sexu a přízemní realitou. V Londýně připadala v době vzniku románu jedna prostitutka na sedm mužů a v jiných městských centrech, jako byl Manchester nebo Liverpool, to nebylo jiné). Od Hardyho, který měl tendenci idealizovat společnost a především venkov, se ovšem nedá čekat nic jiného. Ještě nikdy se mi v případě Polanského nestalo, že bych aspoň na chvíli zauvažoval o pouhých dvou hvězdičkách, ale Tess jsem nebyl schopný zhlédnout na jeden zátah, což taky o něčem svědčí. Snímku se nedaří vyvolávat výraznější emoce a vyvíjí se předvídatelně. Snad až na zcela zbytečnou násilnou smrt v hostinském pokoji, která ovšem v kontextu příběhu působí nesmyslně. Polanski ve snaze odvést co nejlepší práci tak trochu spadl do pasti filmového akademismu, ale budiž, odpouštím mu. Celkový dojem: 55 %. (12.12.2018)

Ne každý osud má prošlapanou cestičku tak, jak by si jeho „majitel“ představoval. Takové Tess hodil do cesty nejeden klacek a moc štěstí a klidu jí nenadělil. Své o tom ví Roman Polanski, který osud prosté venkovské dívky přetavil v téměř tříhodinovou romantickou fresku z viktoriánské Anglie. Tehdy osmnáctiletá Nastassja Kinski soustředěně zachycuje úsilí osvobodit se. Tři Oscary (výprava, kamera a kostýmy) a další nominace dokazují, že Polanského opus není radno úplně přehlížet. Jenže co by šlo říct během dvou minut, francouzsko-polský mistr roztahuje do několikaminutových pasáží. Filmařsky bez výhrad, příběhově strhává jen místy!! (06.10.2012)

Další Thomas Hardy, u kterého jsem se chtěla zastřelit. Terapie filmem aneb viktoriánská logika pro pokročilé. Nicméně s odstupem času se k Hardymu vracím v mnoha podobách a Tess už budu navždy vnímat prizmatem Polanského tragédie. Bohužel. Ačkoli samotný příběh zneužívané Tess by sám o sobě stačil na krizi identity i bez té Mansonovy partičky imbecilů. (31.08.2015)