Spomienky z Afriky

Jeden ze 100 nejlepších romantických filmů - 100 Greatest Romance Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Romantické epické drama o jednom pořádně prožitém životě. Film plný krásných záběrů kamery - např. lvi na mohyle, nebo let nad ptačími hejny těsně nad řekou, nebo černoušci sledující hodiny s kukačkami. Herci skvělí, ale to by bylo nošení kávy na plantáže:=). Nicméně přes veškerou krásu i dramatičnost se mnou tento film citově nepohnul, přestože se mi líbil. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=kF-lNumI2qk (08.03.2009)

Myslím, že možností, jak se kochat Afrikou, existuje víc - a zajímavějších. Zajímavé.. občas prostě narazím na film, kterému technicky nemůžu nic vytknout (od režie přes kameru až po hudbu či herecké výkony), a přesto mě nezaujme. Out of Africa je přesně takový případ. Dá se říci, že Akademie udělila Oscary právem, přesto mám pocit, že mě snímek jaksi minul. Ano, byly v něm nádherné momenty. Ano, Streep i Redford předvedli skvělé herectví. Ale celkově mě to bohužel občas nudilo. Trochu kratší délka by možná neuškodila.. tedy alespoň mně to tak přišlo. (05.12.2012)

Vzpomínky na Afriku částečně potvrzují autotematičnost filmů Sydneho Pollacka, jejichž žánr se mnohdy stává i ústředním tématem. V Tootsie vidíme herce Dustina Hoffmana převlečeného za ženu, jak hraje herce převlečeného za ženu. Ve Třech dnech Kondora hlavní hrdina pročítá stovky špionážních příběhů tak dlouho, až se stanou součástí jednoho z nich. Ve Vzpomínkách na Afriku sledujeme romantické drama, které operuje s emocemi natolik střízlivě, že spíš vypráví o romantickém dramatu, než by jím samo bylo. Navíc právě vyprávění příběhů je jedním z dominantních motivů. ___ Film je natočen jako vyprávění, které má de facto několik začátků a samo sebe si uvědomuje jako vyprávění podle pravidel, které lze porušovat. Vzpomínky na Afriku tak nejsou tradičním epickým příběhem, který by podal přesnou představu o životě skupiny lidí během delšího časového období, ale řadou za sebou jdoucích vzpomínek vypravěčky ve voice overu, která události cíleně vynechává, představa o čase je pro ni de facto irelevantní a pokud určité narativní prvky nepovažuje ze svého hlediska za dostatečně zajímavé, prostě je nesdělí. ___ Úmyslně zcizující efekt vyprávění ve vyprávění tak recipientovi umožňuje potenciální identifikaci s dokonale inscenovaným prostorem, nikoli však s postavami uvnitř něj. Právě tato zvláštní diskrepance mezi vyprávěným a zobrazovaným však ve spojení s výsadní pozicí prostoru jako dalšího hrdiny zaručuje Vzpomínkám takřka nezaměnitelné postavení v žánru exoticko-romantické epiky. Fakt, že romantický motiv je sice dominantou hrdinčina vyprávění, ale ne filmu samotného, umožňuje přenášení významů na jiné prvky (modifikace organizace prostoru, vztahů mezi postavami, reakcí na tytéž podněty atp.). ___ Vzpomínky na Afriku jsou tak přes víceméně banální zápletku (hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu“ provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah) mnohovrstevnatým filmem, který implicitně sděluje mnohem více, než se na první pohled zdá. Navíc věrohodně a bez příkras zachycuje ztrátu nevinnosti Afriky s příchodem západních kolonialistů počátkem dvacátého století, ačkoli nepříjemné informace podává spíše okrajově a ani na okamžik citově nevydírá. Ostatně motiv popření všední každodennosti na úkor eskapického vyprávění příběhů je dalším z těch, který z osudů postav nakonec proniknou do struktury filmu, jenž kromě důmyslného narativního systému nabízí i jedno z nejvíce fascinujících zachycení podoby afrického kontinentu na plátně. Bez kýčovitých zjednodušení, prostě jen nádhernou, divokou a nezkrotnou zároveň, rámovanou v dlouhých panoramatických záběrech a s táhlými tóny podmanivé hudby Johna Barryho v pozadí. (20.01.2008)

Výborný romantický velkofilm s vynikajícími hereckými výkony Roberta Redforda a Meryl Streepové. Sydney Pollack ukázal těm, kteří o jeho kvalitách pochybovali (já mezi ně nepatřil ani nepatřím :-)), že dokáže natočit trhák. A hlavně, ve filmu se neobjeví vůbec žádné klišé ani patos. Důvodem jsou herecké výkony, skvěle napsaný scénář, krásná Africká příroda, nádherná hudba Johna Barryho a žádný happy-end. A přesto konec je tak krásný a dojemný (lvi na planině), že se po právu musí zalíbit. Oscary jsou po právu zasloužené (hlavně režie, kamera a hudba). (29.08.2005)

Jak český překlad názvu napovídá, jedná se o vzpomínky, tedy o zachycení životních osudů několika postav a ne o ucelený dramatický celek. To však vůbec není ke škodě, protože Vzpomínky na Afirku jsou velice příjemnou a milou záležitostí. Sydney Pollack vytvořil pro filmové plátno Afriku doby, kdy byla ještě panenská, nezkažená a nedotčená genocidami, hladomorem, válkami o nerostné bohatství a tím vším, kvůli čemu ji už dnes nelze považovat za romantické místo. Dokázal skvěle zachytit ducha doby, ve které ještě mohlo být pro bohatšího evropana krásné, zde žít a podařilo se mu to tak dobře, že snad každý musí závidět lety dvojplošníkem nad nedotčenou krajinou. Výraznou složkou jsou také zajímavé diskuze o smyslech vztahů, o tenké hranici mezi nezávislostí a sobectvím, které však nic neřeší a vlastně ani nemohou. Vzpomínky na Afirku jsou vcelku lehkým nenáročným filmem, který ale mohutně potěší a zahřeje. (31.03.2011)