Spomienky z Afriky

Příběh o lásce, natočen v africké přírodě fantastickou kamerou a podbarven krásnou hudbou Johna Barryho, který se zde stejně jako v Tanci s vlky vyznamenal. Každý záběr z přírody je jako nádherný obraz namalovaný tím nejlepším malířem, režie pana Pollacka je prvotřídní a o hereckých výkonech dvou hlavních protagonistů se netřeba rozepisovat, to je tradiční nadstandard. Ve filmu je spousta krásných scén, které na diváka udělají dojem, ale kdybych měl vybrat jednu, tak tu, kdy Robert Redford jako pilot pozve Meryl na výlet letadlem a ukáže jí Afriku z ptačí perspektivy takovým způsobem, že to bere dech. Do toho všeho zní ta krásná Barryho hudba a mně přeběhl mráz po zádech - tak mě ta scéna dostala. Navíc se dostaví i trocha příjemného humoru. (27.09.2010)

„Podstupovať riziko je v poriadku... pokým človek nesie riziko sám.“ Jeden z najultimatívnejších romantických filmov všetkých čias (ďalej napr. ANGLICKÝ PACIENT, TITANIC či ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY). Pravdupovediac, africká výprava býva vo filmoch a seriáloch tak často, až pôsobí fádne. Nie však pod taktovkou Sydneyho Poitiera, ktorý jej s kameramanom, strihačom a skladateľom, vtisol atmosféru, ktorú v realitu možno ani nikdy nemala. K tomu sústredené herecké výkony Meryl Streepovej, Roberta Redforda, stáda neposedných opíc a Klausa Maria Brandauera. Hypnotický rozprávač, silné scény, kvalitné dialógy o niečom a dojemný záver o „hrobe, ktorý chodia strážiť levy“. (15.05.2007)

Z tohoto filmu dýchá nostalgie a český název Vzpomínky na Afriku k němu opravdu sedí (přiznám se, že ale na druhou stranu moc nechápu původní anglický název...) Líbil se mi kontrast pohledu na život a na manželský svazek mezi Karen a Danysem. Oba herci (Streep i Redford) jsou sice výborní, ale jako obvykle je to především Meryl, kdo poutá divákovu pozornost tím, jak svou postavu ztělesňuje se všemi těmi rozpory - na jednu stranu silná žena, která si umí poradit, na druhou stranu ale křehká a osamocená, toužící mít oporu a jistotu v muži. Ne každý herec dokáže takhle komplexně vystihnout postavu. Meryl Streep svým uměním film hodně pozvedává. ~(4,2★)~ (05.05.2020)

Podmanivá výpravno-dobrodružná romantika, ktorá svojou veľkoleposťou pripomína najpompéznejšie diela podobného rázu z polovice minulého storočia. Herci sú presvedčiví, kulisy a lokácie vytvárajú základ pre krásny príbeh, na ktorého konci sa buď rozplačete, alebo ho zmetiete zo stola s pomyslením, že hollywoodske klišé nikdy nebolo tak prvoplánové. Hudba je síce podmanivá, ale zas počúvať ten istý podmaz dve a pol hodiny ma ku koncu začalo trošku nudiť. Každopádne ja tento film môžem len a len odporúčať, skvelý slovenský sa podpísal pod jedinečný zážitok a vedzte, že to o ňom nepíšem často. 85%. (02.01.2010)

Film uhrančivý jako oči mamby, vznešený jako lví krok, mrazivý jako sněhy Kilimandžára, palčivý jako polední slunce nad savanou a nezapomenutelný jako Afrika sama. Snad i proto pro mě temný kontinent zůstává hlavním hrdinou snímku a snad i proto, že je kolébkou lidstva, mám po každém absolvování Vzpomínek pocit, že se vracím domů. Čímž nechci ani v nejmenším umenšovat zásluhy tvůrčího týmu, protože jak by člověk absolvoval takovou cestu, byť se jedná o cestu domů, bez průvodců? A kdo by mohl být spolehlivějšími a sympatičtějšími průvodci než ústřední duo, Sydney Pollack a John Barry, kteří vás bez nejmenšího úsilí donutí, abyste tu cestu prožili i za ně? Jsou věci, které nepomíjejí, a já teď pro tuto chvíli nechám za sebe mluvit člověka, kterého si nesmírně vážím, vědce a ochránce přírody Bernharda Grzimka, který také patří mezi mnohé, kterým se stala Afrika osudovou: "Za padesát let se již nikdo nebude zajímat o výsledek konferencí, které dnes zaplňují titulky novin. Ale vyjde-li v červenavém úsvitu z houštiny lev a dunivě zařve, i za padesát let se lidem sevře srdce. Bez ohledu na to, zda budou mluvit anglicky, svahilsky nebo německy. A budou stát oněmělí a hledat ruku souseda, spatří-li poprvé v životě, jak dvacet tisíc zeber táhne nekonečnou stepí." Myslím na tato slova a vše skryté za nimi, když se dívám, jak se letadlo s Dennisem a Karen vznáší nad pláněmi s uhánějícími pakoni a uprostřed hejna plameňáků, připomínajícího oživlý úsvit. Myslím na to, že láska a život bohužel nepatří mezi věci, které nepomíjejí, ale i za padesát let bude někomu dalšímu bušit srdce jako zvon, až bude stát vedle toho, komu to srdce věnoval. A myslím na to, že vzpomínky nepominou nikdy - zvlášť tak napsané, jak to uměla Karen Blixenová, a tak natočené, jak to umí Sydney Pollack. (07.05.2008)