Lucie, postrach ulice

Sérii o chobotničkách mi doma nikdy nepouštěli, ale s Lucií to byl úplně jiný případ. V dětství bych hodnotila určitě výš, ale dospěláckou optikou mi tenhle první díl (ve skutečnosti sestříhaná první polovina seriálu natočeného pro Západní Německo, což jsem ani netušila) prostě nepřipadá tak zábavný jako jeho pokračování. (19.04.2020)

I dnes mi přijde působivé jak plynule se v příběhu prolíná fantazijní svět malé holčičky ("Jsem vládkyně všech moří!") a poměrně civilní svět dospělých a ostatních dětí. Přitom je to celé vyprávěné velmi úsporně s cílem efektivně vybudovat komické nebo fantaskní situace. Prakticky tu není vata. Což může být i tím, že se (asi) jedná o sestřih televihního seriálu. (25.12.2023)

Česká pohádka z českými herci v západoněmeckých reáliích mi vždycky vytvořila iluzi, jaké by to bylo kdyby nás nepřibrzdila komunistická kontraproduktivní politika. Samozřejmě tohle jsem pochopil až později, jako děcko jsem film miloval jako úžasně vtipné dobrodružství. Dnes už se dívám se synkem a myslím, že se mu to líbí stejně jako mě kdysi. (29.02.2016)

Účast německé koprodukce (stejná, jako v případě Pana Tau) u tohoto dětského snímku je nasnadě, ale stejně, jako u ostatních Polákových filmů, šlo zřejmě jen o prachy. Bezvadné trikové scény totiž J.Polák a jeho tým umí na výbornou. Některé exteriéry se točily v přímo v Německu (tuším že v Mnichově) a částečně v obchodním domě Kotva (krádež formely). Prostě komedie mého dětství, která nemá slabinu, ty panďuláky jsem jí vždycky záviděl... (25.12.2004)

Nedávno jsem si natenhle film vzpomněl. Už jako dítě jsem z něj vždy měl takovou podivnou nostalgickou náladu. Dětství na sídlišti, dědeček na venkově, jo to je ideální model (nejen) socialistického dětství, z jehož neútěšnosti vzejdou přízraky formující se z plastelíny ukradené v obchoďáku. Figurky jsou doslovným ztvárněním hrdinčiny dětské fantazie, a je v tom něco z božského stvoření, uhněteny z hlíny, no dobře z plastelíny, vnášejí lehkost do předškolních dní, které zotročují malé děti několikahodinovým mučením v lavicích. Nechte je vyrůst jako plevel na skládce, jak by vám možná řekl Kafka. Ať se mysl osvobodí. (30.12.2009)