Lucie, postrach ulice

"Jdeme se podívat na tuleně. Jeden je zelenej a druhej oranžovej." V době nástupu malé Lucie jsem už byl velký chlapák, který už si dávno hrál s Merkurem a Legem, takže mě ta plastelínová mánie poněkud minula. Nicméně moje děti v období nástupu do školy Lucii se zájmem sledovaly, takže mám podezření, že to pořád funguje. (26.04.2018)

Lucie postrach západoněmecké ulice. To vše určeno primárně pro německé západní děti žijící v NSR. Ovšem není důvod aby se nepodíval i děti v ČSSR a také DDR. Ta rozdílná “západní” mentalita je dobře viditelná v roce 1984 kdy jsme to viděli poprvé tam něco nehrálo, malý kluk s helmou a skejtem v ruce, dědeček v obleku a nažehlený oproti našim odrbaným důchodcům nemaje nic natož Mercedes. Kolářová ošmigáná jako správná Němka i Hanzlík je německý typ tedy “casting” vše na 1 co se týče námětu kluci s plastelíny nebo německy formely, budiž. Jen jsem nikdy nepřišel na chuť “uječen锎anetě Fuchsové, ta se mi nevadila až jako větší méně upištěná v české verzi s nádechem také západní Evropy tj. Chobotnicím které se mi líbilo víc než malá zlodějka co štípla Formelu od Necrmanna. (05.05.2023)

Detská klasika, ktorá ma ako malého celkom minula, alebo si iba nepamätám. Ale aj teraz sa na to dá pozerať, myslím, že ani dnešné deti to neotrávi, hoci príšerky nie sú v štýle zombie ani transformerov, ale obyčajné plastelínové. Príbeh má spád, vylomeniny vládkyně všech moří stoja za to a dospeláci tiež prednesú pár dobrých hlášok. Dabing figúriek sa vydaril a Bohdalovej bojim, bojim všeobecne zľudovelo. –––– BIL JSEM ZDE. FANTOMAS (31.03.2014)

Dvě formelové postavičky ožijí v jedné krabičce, a začnou se dít věci. Trochu to připomíná Chobotnice z II. patra. Poznámka: Těmhle dětem rozhodně Facebook nechybí. 🙂👍 A je to krásné dětství. Film je hlavně pro děti, ale nostalgicky můžete zavzpomínat i vy starší 30 let. Poznámka: Kouzla všem zamotají pěkně hlavu. Poznámka: Ta voda v bytě je síla. 😀 Hvězdiček 3 (25.02.2020)

Nedávno jsem si natenhle film vzpomněl. Už jako dítě jsem z něj vždy měl takovou podivnou nostalgickou náladu. Dětství na sídlišti, dědeček na venkově, jo to je ideální model (nejen) socialistického dětství, z jehož neútěšnosti vzejdou přízraky formující se z plastelíny ukradené v obchoďáku. Figurky jsou doslovným ztvárněním hrdinčiny dětské fantazie, a je v tom něco z božského stvoření, uhněteny z hlíny, no dobře z plastelíny, vnášejí lehkost do předškolních dní, které zotročují malé děti několikahodinovým mučením v lavicích. Nechte je vyrůst jako plevel na skládce, jak by vám možná řekl Kafka. Ať se mysl osvobodí. (30.12.2009)