Réžia:
Rob MarshallKamera:
Dion BeebeHudba:
John KanderHrajú:
Catherine Zeta-Jones, Renée Zellweger, Richard Gere, John C. Reilly, Queen Latifah, Jayne Eastwood, Christine Baranski, Taye Diggs, Colm Feore, Lucy Liu (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Sex, vražda, lož, sláva. Muzikál vo veľkolepom a strhujúcom štýle, ktorý vás fascinuje svojím príbehom a omráči svojím stvárnením - réžiou, výpravou i bezchybnými hereckými výkonmi. Zvodná muzikálová speváčka sa dostane do väzenia za vraždu svojho tajného milenca. Všade inde by za zločin nasledoval trest. Ale v Chicagu 20. rokov sa pomocou šikovného právnika stáva z Roxie Hart hviezda a miláčik médií! (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (545)
Docela slušný muzikál, ze kterého mám velmi rozpoluplné pocity. Na jednu stranu pěkné písně, krásné ženy, výborně vybrané kostýmy a úžasné herecké výkony. Na druhou stranu černý humor, atmosféra a i samotný děj na mě nějak moc nezapůsobily. Se všemi Oscary pro tenhle snímek souhlasím, kromě Oscaru za nejlepší snímek. Catherine Zeta-Jones mě velmi překvapila a zahrála báječně. Renée Zellweger, Richard Gere, John C. Reilly či Queen Latifah určitě nezůstali pozadu, ale Zeta-Jones mě zaujala nejvíce. Myslím, že lepší celovečerní debut si nemohl Rob Marshall ani přát. Rozhodně doporučuji se na film dívat v původní znění, protože český dabing je něco hrozného. PS Nechápu jak někdo může tenhle muzikál srovnávat s Moulin Rouge, protože jediné co tyhle dvě díla mají společné je fakt, že obě jsou muzikál....... ()
"And All That... Jaaaaaaaazz..." Strhující. Srovnávat Chicago s Moulin Rouge je ovšem trochu ošidné. To je jako srovnávat Smrt jí sluší a Deník Bridget Jonesové. To, že spadají pod stejný žánr, neznamená, že jsou srovnatelné. Důležitý je taky subžánr. Moulin Rouge byl spektakulárně pojatý milostný, tedy jímavý, příběh, kdežto Chicago je cynická černá komedie v rouše muzikálovém a to vyžaduje zcela jiný přístup. Nemyslím jen od tvůrců, ale hlavně od diváků. Ale k filmu samotnému: přiznám se, že ačkoli mám muzikály (i černý humor) velice rád, nečekal jsem, že to bude taková pecka. Řekl bych, že hned několik jednotlivých scén z tohoto filmu vstoupí do filmové historie svou originalitou a jejich prostřednictvím se bude film vyučovat. Muzikálová vystoupení zde dokonale ukazují bez zdlouhavých vysvětlování myšlenkové pochody hrdinů, zejména Roxie. Herci (úplně všichni, nejen hlavní trojka) přijali hru na nadsázku a své role zvládají bez jediné výjimky bravurně. V tomto ohledu mě dost překvapil Richard Gere, od nějž bych něco takového vůbec nečekal. Také jejich hlasové dispozice plně odpovídají potřebám filmu. Zatímco Catherine-Zeta Jonesová jako Velma má hlas i vizuelní projev protřelé barové zpěvačky, která o sobě nemá sebemenší pochybnost a mínění publika je pro ni prodejnou děvkou, Rennée Zellwegerová se coby Roxie spíš snaživě rozhlíží po světlech ramp, mektá, co jí síly stačí a vrcholem její rafinovanosti je dojemně zamrkat umělými řasami jako Marilyn Monroe. (To nemyslím jako sarkasmus, ale jako chválu!) Billy Flynn, postava Richarda Gerea, není žádný zpěvák ani tanečník, takže působí velice příjemně, jak dělá drobné chybičky a není to ani v Roxiiných představách, kde se hudebně projevuje, nějaký gumový muž s hlasem jako zvon. A stejně bych mohl vychválit herečky v menších rolích - Queen Latifah, Lucy Liu a Christine Baranskou. Omlouvám se za tak dlouhý komentář, ale tak trochu jsem pochyboval, zda byste pochopili, co tím myslím, pokud bych napsal jen ŽŮŽO. 100% ()
První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. ()
Předně fantastická hudba. Za druhé skvělá choreografie. Za třetí výborný zpěv (u některých představitelů i nečekaný). Za čtvrté a další nesmíme zapomenout výpravu, herecké výkony, nápad pojmout písně jako kabaretní vystoupení, netradiční vezeňský příběh, spousta černého humoru a mnoho dalších předností... Zasloužený Oscar za nejlepší film roku 2002. ()
Scéna, kde se vražedkyně vyzpívávají a vytancovávají z likvidace (tedy náhodných pádů na kudlu apod.) svých miláčků, je brilantní - vším. Bohužel, žádná další, která by jí silou zážitku mohla konkurovat, už nepřijde. To ale nic nemění na faktu, že Chicago je poctivě udělaný muzikál a že Catherine Zeta-Jones předvedla jeden ze svých nejlepších kousků. ()
Galéria (52)
Zaujímavosti (35)
- V scéne, kde Mama (Queen Latifah) predstavuje Roxie Hart (Renée Zellweger) ostatné spoluväzenkyne, sa Roxie chvíľu rozpráva so ženou, ktorá fajčí cigaretu. Ženu s cigaretou hrala Chita Rivera, ktorá na Broadwayi hrala v pôvodnej divadelnej verzii Velmu Kelly (Catherine Zeta-Jones). (Astonko)
- Richard Gere (Billy Flynn) se učil tančit tři měsíce. Jeho stepovací scéna se natáčela půl dne. (don corleone)
- Výběr herců byl pro u filmu debutujícího Roba Marshalla zajímavou výzvou. Například ani nevěděl, že Renée Zellweger (Roxie Hart), Catherine Zeta-Jones (Velma Kelly) a Richard Gere (Billy Flynn) umějí zpívat a tančit: "Já se orientuji spíš v divadelním světě. Navíc dnes nemáte možnost jít se podívat do kina na jiné muzikály a zjistit, co kdo umí. Být tak 40. nebo 50. léta, zajdu se podívat, jak tancuje Gene Kelly, jak zpívá Judy Garland a mám to. Casting trval dost dlouho, protože pátrání po tom, co kdo v minulosti dělal, bylo jako detektivka. První jsme obsadili Catherine, protože měla zkušenosti jako herečka i zpěvačka z londýnského West Endu. Dál jsem věděl, že Richard Gere dělal ve West Endu Pomádu, nějaké muzikály v New Yorku, že v Cotton Clubu zpíval a že umí hrát na kornet. Renée Zpívala jen v Bridget Jonesové, špatně. Queen Latifah je sice rapová zpěvačka, ale muzikály má ráda. A John C. Reilly? Poslal mi pásku se svou verzí písně Mr. Cellophane - zazpíval to jednou, pak řekl, že to umí ještě úplně jinak, a taky to tak zazpíval. To je pro něj typické, protože je to velký perfekcionista. Nakonec jsem se dozvěděl, že těch verzí nazpíval třináct, což mě umrtvilo." (NIRO)
Reklama