Chicago

Chicago má propracovaný a komplexní děj (narozdíl od MR), taneční čísla jsou perfektní, nejen choreografií, ale i zasazením (opět bod oproti MR), herecké/taneční/pěvecké výkony jsou vynikající (stejně jako v MR), písničký vás chytnou (pokud vám nevadí jazz), třešničkou je vlastně zvrhlá podstata toho příběhu. Precizní, brilantní, SKOROperfektní. Moulin Rouge byl možná jednoduší, ale měl SRDCE a byl nabitý emocemi. Tohle Chicago postrádá. 90% (30.04.2003)

Film, u něhož jsem si v kině už při prvních záběrech uvědomila, proč miluju filmy a že tohle bude jeden z těch nejmilovanějších. A taky, že jo, pro mě jeden z nejlepších filmů všech dob s nedostižnou Zeta Jones. Ta ženská se pro muzikály narodila! Viděno snad už stokrát (to bez přehánění). Moje první a zároveň i poslední dvd, jehož vydání jsem se nemohla dočkat (a taky moje první speciální edice XD). 100% a ani o chlup míň. (02.12.2012)

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)

Nesmyslné herecké a scenáristické oscarové nominace si podávají ruku s technickou brilantností ve stominutové zábavě, která uteče jako voda. Hudba je v čele s chytlavou hitovkou All That Jazz perfektní (mám rád jazz), taktéž choreografie tanečních výstupů je pozoruhodná, z nichž nejvíc mě upoutaly novinářské "loutky" na šňůrkách se skvělým výstupem příjemně překvapivého Gereho a Zellweger. Ta, stejně jako Zeta-Jones, velmi dobře zpívá, skvěle tancuje, ale bohužel také předvádí svůj omezený herecký rejstřík s polohou č.1 - "blbka Bridget". Ve výsledku jsem měl pocit, jakobych seděl v nějakém přepychovém chicagském klubu, sledoval v rámci představení o dvou vražedkyních a jednom chamtivém obhájci jeden jazzově-taneční výstup za druhým a ignoroval fakt, že celé to bombastické pozlátko maskuje chatrný scenář a nevzrušivost zápletky. Hlavně, že se oči a uši popásli. A ještě k tomu nalévali skvělé šampáňo..... (14.07.2006)

Chicago patří k filmům, které se snad ani nemohou vyloženě nelíbit, potažmo házet do odpadu, přesto však tento snímek nenabídne prakticky nic nového/inovativního a divák se po čas projekce pravděpodobně neubrání pocitu nudy. Strhujícím způsobem natočené taneční scény v kabaretech nepokryjí poměrně tristní scénář a hlavní zápletku filmu. Výtečné herecké výkony jsou plně na místě a především herci tvoří motor filmu, který by bez nich trpěl syndromem nudy ještě o trochu více než by bylo zdrávo. (26.10.2003)