Chicago

Nesmyslné herecké a scenáristické oscarové nominace si podávají ruku s technickou brilantností ve stominutové zábavě, která uteče jako voda. Hudba je v čele s chytlavou hitovkou All That Jazz perfektní (mám rád jazz), taktéž choreografie tanečních výstupů je pozoruhodná, z nichž nejvíc mě upoutaly novinářské "loutky" na šňůrkách se skvělým výstupem příjemně překvapivého Gereho a Zellweger. Ta, stejně jako Zeta-Jones, velmi dobře zpívá, skvěle tancuje, ale bohužel také předvádí svůj omezený herecký rejstřík s polohou č.1 - "blbka Bridget". Ve výsledku jsem měl pocit, jakobych seděl v nějakém přepychovém chicagském klubu, sledoval v rámci představení o dvou vražedkyních a jednom chamtivém obhájci jeden jazzově-taneční výstup za druhým a ignoroval fakt, že celé to bombastické pozlátko maskuje chatrný scenář a nevzrušivost zápletky. Hlavně, že se oči a uši popásli. A ještě k tomu nalévali skvělé šampáňo..... (14.07.2006)

Chicago síce nie je obsahovo natoľko úchvatné, emocionálne a načinčané ako Moulin Rouge, no je dokonalé v iných aspektoch aj napriek tomu, že motivácie a konania postáv zostávajú v rovine povrchnosti a pretvárky. Práve to drsné vystihnutie obdobia, práve to odmerané pojatie príbehu dodáva snímke osobité kúzlo. A emócie nečerpá z chladného príbehu, v ktorom sú postavy divákovi úplne ukradnuté, ale z tých strhujúcich vášnivých choreografií, plných zvodného podmanivého jazzu. Famózne elegantný, oduševnený muzikál a jeden z mála filmov, pri ktorom mi nevadí, že som s hlavnými postavami nebola stotožnená. (29.01.2012)

Úžasný film. Svého času byl můj úplně nejoblíbenější. Skvělá herecká vystoupení, čísla, zpěv. Catherin Zeta-Jones zpívá úžasně. Renée Zellweger jí sice se svou naivní tvářičkou šlape na paty, ale nikdy jí nemůže předehnat. Cell Block Tango je jedna z nejlepších scén a muzikálových písniček, která kdy vůbec vznikla. 5* (15.11.2009)

Mrtvý film. Relikvie vytažená z minulosti, jejíž oceněním Akademie ukázala, že hledí víc dozadu, než aby zvládla pochytávat to nejnovější. Chicago má styl, slušně zrežírované hudební výstupy a jako ozvěna éry klasických divadelních muzikálů (s oddělenými dialogy od zpěvu a okázalými přechody na divadelní prkna) rozhodně neurazí, jeho vznik by šlo ovšem klidně datovat o třicet let nazpátek. Energie schází, vítězí naškrobená elegance a krotký cynismus. Už po šesti letech vyšeptalý oscarový triumfátor. (02.01.2009)

Já muzikály nerad, tedy až na výjimky. Chicago ovšem ode mě výjimku nedostane. Na rozdíl od Moulin Rouge, jenž se odehrává dějově asi o 35 let dříve, ale přesto je hudební aranžmá (skvěle) přizpůsobené modernímu divákovi, tady v Chicagu tvůrci tvrdošíjně (a asi i vcelku logicky) setrvávají u jazzové hudební složky, no a v tom je právě ten zádrhel. Jazz mě asi jako jediný hudební žánr zkrátka nikdy neoslovil a ani neosloví. Ale abych jen nekritizoval - taneční scény jsou skvělé, obě hrdinky tančí a zpívají naprosto precizně, ani bych to do nich neřekl. Výborná je i choreografie, samotný příběh není překvapivý, ale originální je právě jeho muzikálové pojetí. Nicméně na Oscara bych to já osobně neviděl. Bohužel. (15.10.2003)