Šmírák

Kdo čekal brutální vraždy nebo děsivou atmosféru, jelikož se snímek objevil na seznamu "25 nejnebezpečnějších filmů", tak je zklamán. Peeping Tom je pro mě spíše psychologické drama, nicméně moc dobré a musím uznat, že u jedné scény se mi pořádně rozbušelo srdce, což se mi u filmů stává jen svátečně. Powellovo zaměření se primárně na ústřední postavu, Marka Lewise (skvěle zahraného Karlheinzem Böhmem) jsem v tomto případě ocenil. Velmi zajímavá, charismatická, milá a přitom děsivá svým cílem dokončit svůj dokument za každou cenu. Opravdu doslova za každou cenu. Jablko v tomto případě opravdu nespadlo daleko od stromu a Powell jeho tváře zachytil, aspoň pro mě, velmi dobře. (11.04.2013)

Vcelku povedený thriller s hitchcockovskou atmosférou. Zajímavá práce kamery a záběry z pohledu filmujícího maniaka dávají tomuto snímku zajímavou podobu. Jediné, co by se dalo vytknout je částečná nedotaženost postav a jejich nedostatečná psychologická propracovanost. Karlheinz Böhm vytvořil pro naše diváky obvzlášť netypickou roli. Diváci jej znají především jako císaře Františka Josefa v romantických filmech o Sissi. Svou roli zvládnul myslím dobře a především jeho nejistá a jalová angličtina ještě více umocnila plachost a nesmělost hlavní postavy. (11.08.2008)

Podpis britskej produkcie je u Peeping Tom vidieť najmä na nekonvenčnom prístupe k filmu, aký sa v dobovom Hollywoode nenosil (a nenosí ani doteraz) a hitchcockovsky ladenom motíve trochu utiahnutého, ale inak šarmantného vražedného psychopata s príjemným vystupovaním a zaujímavým vzťahom k ženám... Pri sledovaní som si spomenul práve na Hitchcockove Frenzy, ktoré malo v zásobe podobného antihrdinu, a dokonca sa podobne hralo s divákom, ktorý nevedel, či má voči nemu cítiť odpor alebo mu fandiť. Zatiaľ čo tam bolo rozhodovanie ťažšie, tu som prekvapivo už po pár minútach vrahovi fandil. A nehanbím sa za to. Citlivá drobnokresba jeho postavy sa Powellovi vydarila náramne. Miestami sa z temného thrilleru takmer dostávame až na úroveň psychologickej drámy, potrebnú hĺbku však na to film nemá a ani nepotrebuje, keďže sa koncentruje nielen na vraha, ale aj samotný skutok a obete. Konfrontácia s matkou je mrazivá a je dielom skvelého scenára, ktorý má síce pár mierne naivnejších momentov, ale inak mu nie je čo vytknúť. Zaujímavá je kamera. 60. roky boli obdobím najväčšieho rozmachu televízie v USA a západnej Európe. Kamera sa dostala prakticky všade, množili sa drobné štúdiá. V tomto bode by sa dal film chápať ako metafora dobovej spoločnosti, ktorá chcela stále väčšiu mediálnu prepojenosť a ktorú Mark Lewis pri tvorbe svojho "dokumentu" dovádza na hranicu dokonalosti podobne, ako predtým jeho otec. K tomu nás privádza už úvodná scéna bez zjavného strihu, ktorú natáča sám antihrdina na ručnú kameru. Posledným zaujímavým aspektom filmu (mimo technickej a kameramanskej zručnosti Otta Hellera - ako vraví Matty, viz. scéna s padajúcimi ceruzkami - a hudba Briana Easdalea) je modus operandi, ktorý je až do úplného konca filmu známy len divákovi a samotný Lewis akoby sa podvedome vysmieval polícii tým, že ich natáča tou istou kamerou. Diabolské, nemyslíte? A čo ešte len režisér, v ktorého hlave sa táto myšlienka zrodila... 85% (30.05.2014)

Hysterický rozruch a totální odsouzení kritikou - to je něco, co v případě Šmíráka zároveň naprosto chápu i naprosto nechápu. Ve stejném roce a stejné zemi přece přišlo do kin Hitchcockovo Psycho, kde minimálně slavná scéna ze sprchy je snad brutálnější, než dohromady celý Peeping Tom (kde se neobjeví jediná kapka krve)! Tak proč bylo Psycho vychvalováno a Šmírák všechny tak nepříjemně šokoval? Psycho je po technické stránce bravurní, všechno v něm šlape jak má, aby byl divák co nejvíce napjatý; je to zkrátka taková fantastická učesaná atrakce. Po stránce obsahové jde ovšem o velmi průměrný thriller s bizarní, skoro až groteskně směšnou pointou. Šmírák je pak téměř dokonalým protipólem Psycha - důležitá zde není forma, hlavním úkolem filmu není přinášet geniálně nastříhané scény vražd, ani napínat diváka k prasknutí (proto mi vadí, že velké procento zdejších komentátorů Šmíráka s Hitchcockovými opusy srovnává). Peeping Tom není strašidelným hradem jako jeho úspěšnější kolega, nejde "zvnějšku", ale "zevnitř". Je spíše esejem o voyeurismu, zkoumáním role diváka. V různých obměnách se tu hraje s tématem šmírování, pozorování. Psychopatický otec vystavuje svého syna neustálému pozorování okem kamery, doširoka otevřené oko je také to první, co ve filmu vidíme. Jediný, kdo včas odhalí blížící se nebezpečí je slepá žena, protože lidi neposuzuje zrakem (,,Cítím, že všechno to filmování není zdravé."). Dívky, než jsou zabity, vidí v zrcadle připevněném na vražedné zbrani svůj vlastní obraz v momentu smrti. Což je něco nechutného, perverzního, ale zároveň jaksi podivně vzrušujícího. Vrah Mark při tom své oběti natáčí a my vidíme jejich utrpení přímo jako bychom ho páchali my sami. Jsme v tu chvíli diváky, šmíráky, režiséry nebo vrahy? Neneseme náhodou vždy díl viny za to, nač se díváme? Když si navíc uvědomíme, že Markova otce hraje sám režisér Powell a Marka v dětství Powellův skutečný syn - scény mučení malého synka jsou náhle kvůli přesahům do reality ještě nepříjemnější a provokativnější. Je to celé jen fikce a nebo si režisér tímto filmem sám něco léčí? Šmírák je jistě pomalejší a méně efektní než Psycho. Ale zato je podvratnější, temnější a mnohem více znepokojující. A nejspíš proto byl ve své době odsouzen k zatracení... (Mimochodem - nad to všechno je to také film o absolutní lásce k filmování. Vlastně taková perverznější Americká noc.) (21.02.2016)

Chorobná posadnutosť ústiaca do sledovania výrazov tvárí žien v momentoch strachu. Film samotný vyzerá tak, akoby režisérom bol niekto, kto sa rovnako vyžíva v očumovaní a špehovaní života šialeného voyeura. Veď on sám ako hrdina filmu ani jeho sliedivé kameramanské oko temer nezídu z obrazu. Spôsobom spracovania sa teda zároveň odhaľuje pozorovacia mánia diváctva. Spočíva v túžbe dozvedieť sa čo najviac o každom pohybe vraždiaceho maniaka, pretože čokoľvek sa môže ukázať ako potencionálna príčina poruchy. Viacúrovňová idea pozorovateľa je prítomná i v deji.Pohľad hlavnej postavy (životná situácia alebo nakrúcanie) ; úroveň neskoršieho sledovania nakrúteného, úroveň zostrihu nakrútenej suroviny, úroveň sledovania príčin zachytenom v domáckom filme z detstva hrdinu a úroveň zamestnania hlavnej postavy - asistenta kamery či fotenia soft erotických fotiek. Priaznivci hororov sú trochu sklamaní. Peeping Tom im pripadá nudný, s minimom záberov násilia a krvi. Intelektuálom zase často pripadá príliš drsný a naturálny. Pritom je to skvelé stvárnenie obsesie, rozoberajúce z viacerých strán chorobne nutkavú pozorovaciu vášeň. (17.12.2013)