Jiří Trnka: Nalezený přítel

Čekal bych přínosnější dokument o legendě takového formátu, jakým Jiří Trnka byl. Mě vždycky vadí, když si režisér vylívá nostalgickou náladu a se samotným tvůrcem to nemá v podstatě nic společného. Ale buďme rádi, že vůbec takový dokument v dnešní době vznikl, i když scénář Terezy Brdečkové má taky svoje hluchá místa. Jiří Trnka byla obrovská osobnost, kterou už nikdy nikdo nepřekonal a v rámci loutkového filmu zůstane navždy jeho bohem. (15.11.2020)

Nevím, jestli těch úvah na téma Trnka a tehdejší komunistická moc nebylo ve filmu až příliš, přece jen bez konkrétního osobního svědectví, jak soudruhy a jejich moc vnímal, jsou to trochu jen domýšlené úvahy druhými, ale i tak je dobře, že vzniknul tento další film o Trnkovi: Jeho tvorba i jeho vlastní hlas i postava má vždy nové kouzlo. A také se určitě podařil ten začátek přes vzpomínky bývalého francouzského dítěte na jeden konkrétní film i třeba na ten titulek česk. filmů "konec". (03.12.2019)

Účel dokumentu splnený. V traileroch nám predstaví významné diela Jiřího Trnku a mňa ako diváka natoľko očarili, že ma aj pozvú k ich zhliadnutiu. Formálne ma však dokument nestrhol, pátranie cudzinca po významnom človeku je fajn v úvode, no neskôr prišli na plátno čudné rozhovory kdesi v čudnej sklenenej miestnosti, v ktorej sme sledovali prácu štábu. Čudne sa strihalo medzi češtinou i francúzštinou, ešte že sa chronologicky predstavovali diela majstra. (20.12.2020)

Ne že by tenhle film neměl svoje slabiny. Nejvíc mi vadila strojenost rozhovorů Joëla Fargese s Terezou Brdečkovou, ze kterých byla cítit marná snaha o přirozenost, protože předpřipravenost jejich obsahu byla do očí bijící. Na druhou stranu nemůžu popřít, že i přes tahle rušivá místa mě film dokázal vtáhnout do poetického světa Jiřího Trnky. -------- V titulcích filmu uvedeno: český název Jiří Trnka nalezený přítel. (02.12.2020)

Pro mě fantastické zpracování. Obraz československého tvůrčího génia, nádherně tajemný, vševypovídající, jak v rovině politické, tak v rovině filozofické i lidské...mistr Werich k mistru Trnkovi...Ty maluješ oběma rukama?". Ne pokaždé, ale teď tu nikdo není a já pospíchám. Chci také usnout v hračkárně, kde hračky nejsou zlé, kde jsou jen ty, co v dětské dušičce zanechají tolik životní energie, že z ní lze čerpat do konce života, jak nám zde dokazuje ten Francouz, pátrající po našem národním tvůrčím pokladu...a Bajaja v Ponrepu? Nádhera! (14.11.2020)