Réžia:
Ludvík RážaKamera:
Milan DostálHudba:
Jaroslav UhlířHrajú:
Alois Švehlík, Eliška Balzerová, Eva Kudláčková, Jan Potměšil, Eva Hudečková, Libuše Havelková, Radovan Lukavský, Jaroslav Moučka, Pavel Soukup, Jan Teplý st., Nela Boudová, Svatopluk SchullerObsahy(1)
Příběh o jednom setkání a o vztahu, který po mnoha letech odloučení dostal šanci na obnovení. Otec Vácha (A. Švehlík) se dozvídá o tom, že jeho syn Tomáš z prvního manželství (J. Potměšil) se ocitl na psychiatrické klinice. Je citově nevyrovnaný, apatický, na kliniku ho poslali kvůli jeho nepochopitelnému agresivnímu činu. Pomoci mu může jen klidné rodinné zázemí jeho otce. Vácha už má po rozvodu novou rodinu, syna dvanáct let neviděl, i když ne vlastní vinou, a váhá. Netuší, jak by mu mohl pomoci, zvláště když má sám starost o svou ženu a dceru, která zůstala po automobilové nehodě na vozíčku a má před náročnou operací. Ti dva však postupně k sobě najdou cestu a při sbližování, které iniciuje Váchova žena (E. Balzerová), se rozkrývají jejich nelehké osudy… (Česká televize)
(viac)Recenzie (20)
Film mě dojal, strašně moc. Jen mě trápí ten důvod, pro který byl Tomáš umístěn do psychiatrické léčebny. Já například bych svůj vztek obrátila vůči těm dvěma, co mu tak ublížili, ale spíš bych se jen složila a chtěla se utopit. Ta jeho příšerná reakce je pro mě nepochopitelná a zbytečná. Jenže asi důvodem pro to celé bylo, aby kluk skončil na psychiatrii a ne v detenci nebo podobně. Ale i tak by šel film udělat, zkrátka by kluka propustili odjinud než zrovna z psychiatrie. Takhle mi celý film bylo zle z toho důvodu a nemohla jsem se přes to dostat. Možná se tak jako já měli cítit i Jenda s Jiřinou... Jinak bez ohledu na to, co mi tak vadí, je to velice krásné a citlivé drama. S odstupem mi pořád zní v hlavě hudba z tohoto snímku a tak nějak naivně doufám, že na světě není tolik nešťastných dětí, které by dostávaly nebo i nedostávaly poslední šanci. ()
Souhlasím s kolegou "sator".... Viděl bych to jako lepší průměr čili 3,5. Ale za tu hudbu, která mi vůbec nesedí ke jménu Jaroslav Uhlíř (ale už jsem podobně psal u seriálu "Když se slunci nedaří", kde byla jeho hudba vyloženě nepříjemná), jsem tu půl hvězdu, která stejně nejde dát, smazal a dávám nakonec 3... 26.08.2024 po druhém shlédnutí, které mne utvrdilo v tom, že to nebyl ztracený čas a že díky výkonům a celkovému podání příběhu, bych neměl dát jen 3*, zaokrouhluji na 4. ()
Shodou smutných okolností skončil Jan Potměšil na vozíku sám. Rodinné zázemí každého z nás je formou, která nás tvaruje, ale též nám něco dává do života. Ne každý má to štěstí a pak se to s ním táhne. Tomáš takovou smůlu měl a teď dostává novou šanci. Má to těžké, rodina si ho spíše bere z povinnosti. Trvá dlouho, než se zase zapojí do běžného chodu. V tomto ohledu je malé dítě hodně velkou pomocí. Před bezprostředností dětí roztály už jinačí ledy. ()
Jemný, citlivě vyvážený příběh o křehkosti a zranitelnosti lidství, o tenkém rozhraní mezi pádem a povstáním a o schopnosti vzájemně si pomáhat. Jak je pro předlistopadové televizní inscenace častým pravidlem, špičková režie je doprovázena brilantním výkonem obsazených herců a slibným Potměšilovým uměleckým příslibem, který zbrzdil tragický úraz. Je se na co dívat a je se čím těšit a povzbuzovat. ()
To vysoké hodnocení mě překvapuje. Já přes tři hvězdičky nejdu, ačkoli se sama vnímám jako dost shovívavá. Obě mužské postavy na mě působí schematicky. Švehlík v roli otce má plnou pusu morálky, hodnotí, odsuzuje, křičí... Přesně ten typ, kterého minulá doba oslavovala jako chlapa, jenž to má v hlavě srovnané a musí občas zakřičet, nebo se dokonce porvat, protože on je ten bojovník za spravedlnost. Ach jo, tohle nepobírám. Nulová sebereflexe, přesto má vyznít jako kladný hrdina? Stejně tak role jeho syna (Potměšil). Je od dětství frustrovaný nezájmem otce a chováním matky alkoholičky. A ejhle, on se po pár dnech v cizí rodině naprosto uzdraví, i když ani v léčebně nebyl schopen komunikovat? Ne. I když má námět potenciál zaujmout, psychologicky je inscenace postavená na charakterovém konstruktu, jenž cílí na emoce diváka a podle mě je od reality vzdálený. ()
Reklama