Posledný súboj

Dobrý to bylo, ale bacha, trailery klamou tělem. Poslední souboj není zdaleka tak epická podívaná jako Království nebeské nebo Robin Hood, vlastně je to kom dvou krátkých a vcelku malých bitev a finálového střetu dost komorní záležitost, která si obvykle vystačí s tím, že si spolu pár lidí povídá. Jenže to vůbec nevadí. Poslední souboj vypráví příběh ze tří různých úhlů pohledu a logicky se za toho největšího hrdinu a nejčistší charakter považuje ten, kdo zrovna vypráví. Holt hovado se málokdy považuje za hovado… záleží na divákovi, aby si ujasnil, kdo je skutečný hrdina, kdo oběť a kdo oportunista. V tom tkví jediná pro mě zásadnější výtka, kterou k Poslednímu souboji mám. Je to celé trošku snadno čitelné a prostoru pro nějaké váhání a nejednoznačnosti tu nakonec bohužel není tolik, aby film vyvolával ty diskuse, po jakých evidentně tvůrci toužili. Respektive vyvolával, ale asi bude velmi snadné shodnout se. V každém případě Driver a Comer jsou skvělí, Damon velmi fajn a Affleck si očividně užil, že mohl hrát postavu, která mu evidentně sedí a zároveň je dost výrazná na to, aby se vedle ústředního tria neztratila. Scott navíc v komorních scénách dovede strhnout vizuálem a prodat dialogy, když pak ovšem dostane možnost pořádně do toho šlápnout, nedrží se zpátky. Díky formě a vlastně trojímu převyprávění událostí, které k souboji vedou, se navíc jede dopředu hodně rychle a ty dvě hodiny utečou nečekaně svižně. Běžte na to. A pokud možno do sálu s co nejlepším zvukem, ten souboj je po vizuální a hlavně zvukové stránce fakt nářez. (20.10.2021)

Bylo, nebylo, milé děti, jedno znásilnění... dobrá, začnu jinak. Středověké drama? Pro Ridleyho Scotta důvěrně známé a prozkoumané téma. Jenže tentokrát to nebude o špíně zakrvácených bojišť, ale o souboji pravdy. Matt Damon si ve zfanatizované Francii vezme půvabnou Marguerite (Jodie Comer z Free Guy, kterého jsem viděl nedávno a vůbec bych si netipnul, že jde o stejnou herečku). Jsme v dobách křížových výprav, Francie je chladná do morku kostí a z někdejších přátel jsou rivalové. Protože Adam Driver v době nepřítomnosti rytíře Damona znásilní jeho ženu, jejíž tělo ani po letech není „nakloněné“ k oplodnění. Zatímco o té skutečné pravdě, jak to celé bylo, má rozhodovat Bůh, my postupně sledujeme stav událostí podle jednotlivých postav, ve kterých bude hrát nemalou roli ješitnost, čest a zášť. Každý totiž vypráví po svém, každý se svou pravdou. A my postupně odkrýváme pár indicií u skutečností, které jsme už znali, ale teď u nich vnímáme jiný smysl/význam. Každopádně na toho zlého (obzvlášť v dnešní době) je třeba ukázat. Všichni ústřední herci jsou moc fajn, nicméně staří dobří kamarádi z Bostonu (a autoři scénáře) se mi líbili nejvíc – zjizvený vousáč Damon je furt nasraný a nabídne několik solidních emocí, požitkář Ben Affleck párkrát kvalitně zajoukuje, navíc svou zkaženost má na sobě vlastně rád. Závěrečný souboj moc povedený. (02.12.2021)

Úžasný film. Spolehlivě skvělá režie Ridleyho Scotta se tentokrát potkala s neméně skvělým scénářem, který si s divákem nádherně pohraje. Tři hlavní postavy, tři pohledy na jednu věc... A ačkoliv se ty pohledy liší, neznamená to nutně, že někdo z nich lže. To vše navíc v dokonalém hereckém podání, s nádhernou výpravou... A samozřejmě s tím titulním soubojem. Jen jednou za čas se objeví takový biják, jehož jediný nedostatek je, že není o něco delší. (10.04.2022)

// Komorní historické #MeToo okénko do Francie za 14. století, kde se ze dvou přátel stali postupem let úhlavní protivníci, zatímco ženy okolo musely ustavičně snášet jejich bullshit. Ridley Scott na stará kolena ukázal, že furt umí, jen k tomu potřebuje dobrý scénář, skvělé herce (Jodie Comer a Ben Affleck ftw) a taky zjevně smíření se s faktem, že z takového filmu nikdy nemůže být komerční hit. O to víc je skvělé, že něco takového vzniklo. Není to bez chyb, ale vtáhlo mě to a nepustilo až do konce. 8/10 (20.10.2021)

Opojně opulentní velkospektákl, nechtěně přitažlivý zejména pro diváky z našich lůzrů a hnojů, neboť věrně pojednává o tom, co by se asi tak společensky dělo, kdyby ve 14. století Pavel Liška vyprcal Jágrovi starou, když Jarda zrovna nebyl doma, protože někde kasíroval monarchu a uzurpátora za reklamu na Dyžonské kuře. A jak už to chodí, Jarda, prohlašující se za chitrého, cytlyvého a něšného romatyckého mylovňýka, to chce vyřešit na hřišti, Pavel, prohlašující se za neodolatelného donchujána, kterému se figurantky samy chtivě napichují na kůl, jen tak s mongoloidním výrazem čumí, no a pyjem dotčená pydlooká Margaryta #Onataky, která by měla držet piču u plotny, kojit fakany a starat se, aby nebyl bordel v hradním obýváku, prohlašuje, že jsou oba zkurvení šovinisti a už je akorát tak nejvyšší čas, aby ji nějaký ten zasraný seksuální predátor pasoval na rytířku. Až na to kňučení nad hřadovacími právy tady do kontextu díla hladce zapadá velmi kulantní a originální scénář, protože jeho autory jsou dva snad největší obrněnci současného filmového průmyslu, kteří neváhali nechat se i rovnou obsadit. No chudák Rydly! Naštěstí je to totální frajer. Nejen, že ve třiaosmdesáti rutinérsky zvládl ukočírovat velkovýpravnou historickou fresku, ale DOKONCE!!! i přinutil, snad poprvé v jeho „herecké“ kariéře, jakž takž hrát i doposud zcela prkenného Démona. Eflek naštěstí neměl moc času, asi měl už předtím sjednáno nějaké to neodkladné opíchávání botoxem, tudíž jeho menší role ochrnutého tymolínového slizáka filmu příliš neuškodila a dědu Rydlyho určitě tolik nesral. Docela úsměvně zajímavý je i historický podklad. Ať už to kdokoliv zromantizoval a zesvižnil, jak chtěl, padesátiletý Karůž si tenkrát nabrnknul třicetiletou pannu, což byla na středověk, kdy dodnes obvyklý, klérem dicktovaný společenský vkus běžně velel prcat hlavně třináctky i mladší, už pěkně plesnivá makrela (dnešní analogie zatuchlé šedesátky), o kterou by neopřel kopí snad ani ten nejzoufalejší či nejnasranější sok, protože by se mu pak kluci v šenku smáli. Vlastní souboj, mimochodem opravdu fantasticky udělaný a ani trochu nepřipomínající onu obvyklou skupinu hysterického šermu Bukanýři z Vizovic, se pak fuckticky odehrál mezi šestapadesátiletými geronty, zakovanými do padesáti kil železa. No, já bych řek, že to tehdy až tak svižně asi moc nevypadalo a že by frajeři pošli vyčerpáním nebo na kornatění už při klanění se „dívce“ svých polucí či při uvažování nad tím, kolik tak asi váží válečná sekera. Každopádně se jedná o další úžasný a vynikající Rydlyho historický velkofilm a scénografické orgie, a mně nezbývá, než si závěrem opět stařecky konzervativně a decentně povzdechnout, jaká je to, kurva, věčná škoda a degenerace, že se místo do takových hodnotných, zábavných a poučných děl dneska raději majoritně vrážejí prachy do furtdokolových dementních pičočalamád se svištícími Superbukvami pro dyslektické potraty uklízeček a řidičů hovnocuců. (29.10.2021)