Kým sa skončí leto

Nějak měknu nebo co, ale poslední scénu na pláži jsem přes oči už sotva viděl na obrazovku. Přitom jsem chtěl od začátku vyčítat filmu využití té omšelé berličky, jak přiblížit divákovi iracionální mladistvé vzplanutí, totiž cancer-plot. V tomto případě se ale nejedná o tíživou deku, která dodává filmu na důležitosti, ale opravdu na něm stojí celá zápletka a vše se od něj odvíjí. Ať už zdánlivě nesmyslná vyčerpávající láska k divokému mladému narkomanovi jako možnost nahnat co nejvíce neprožitého života do svých posledních chvil, "worst parenting ever" rodiče, jejichž motivace a sporná rozhodnutí se dají pochopit v rámci toho, jak chtějí vyjít vstříc umírající dceři či Mosesova motivace scházení se s Millou, ve které se kombinuje citová vazba s přístupem k léčivům na předpis. Rita Kalnejais je navíc zkušená divadelní režisérka, která se je vědoma pastí, do kterých příběh o umírající nezletilé může zapadnout, takže si dává neuvěřitelný pozor na to, aby jí postavy nespadly do obvyklých trpitelských nebo fatalistických schémat, takže se často chovají všichni prakticky opačně vůči očekávání. Myslím, že asi nebylo původním záměrem, aby v závěru největší smíření bylo věnováno prakticky nejzápornější postavě, která zneužíváním svého postavení drží své okolí omámené tlumícími léky, aby měla sama pokoj. Považuji to ale za důkaz toho, kdy dobře napsané postavy si začnou žít v tom scénáři tak trochu sami a jejich příběh a vyústění pak nemá samotný scénárista úplně pod kontrolou. Coming of age, coming to death. (06.10.2020)

Milla, hoci má len sladkých 16, dobre chápe, že vďaka hnusnej rakovine tu dlho nebude. A tak sa snaží primerane veku, naplánovať si vlastnú smrť a umieranie, tak aby strašiaka zmenila na vzrušujúcu záležitosť a zároveň vrchol života. Tento sen sa jej aj vďaka feťáckemu kamošovi Mojžišovi a prestrašeným rodičom podarí splniť. Film rozfázovaný na množstvo drobných, navzájom rôzne prepojených fragmentov, uvádzaných medzititulkami, ukazuje dospievanie v ústrety smrti. Silná téma, výsledok stredostavovsky (mainstreamovo) alternatívny. Chápem, že na filmovom festivale v Benátkach zaujalo. Filmov o umieraní teenagerov, poskytujúcich aspoň zmierlivé východisko divákom, nikdy nie je dosť. Kým sa skončí leto je jedným z nich. Vôbec nie márny, zároveň nijako výnimočný. Jednoducho: festivalový štandard, no určite nie art. (25.09.2020)

Babyteeth je přesně prototypem indie festivalovky, která mi absolutně nesedí. Setkání na první pohled spořádané rodiny, která ovšem zápolí s velkou životní událostí, s volnomyšlenkářským živlem ze spodní části společnosti. To sebou nese jisté třecí plochy a naprosto nelogické a podivné chování hlavních postav. Pro mě navíc naprosto nesympatická ústřední dvojice mladých hrdinů, takže celkově docela i bolestná záležitost. Osvěžením je prostředí Austrálie a vždycky charismatický Ben Mendelsohn. (05.05.2021)

Tých filmov o zomierajúcich teenageroch je nejak už veľa. Čím chce byť tento iný? Že tu máme mamu na práškoch a priateľa nejakého zblúdilého pankáča tiež na fete? Niekedy sa dejom vinie podivne vybraná hudba a okrem fantastickej Smetanovej Vltavy a občasného vŕzgania na husliach tu bola skoro vždy nejaká alternatívna scéna, ktorá ma vyrušovala. A z tej vankúšovej scény mi prišlo úprimne nevoľno. Vlastne z celého toho záveru. (12.07.2020)

Možná to měl být existencionalismus, ale většinu filmu to bylo nechutné, vzplanutí lásky k vyfetovanému klučíkovi v minišortkách se špinavým obličejem od holky, co se rozpadá anatomicky, ale taky i psychicky ve vztahu k rodině a k sobě a k okolí. Není to moc ponor, proč věci má tak, jak má. Prostě jen nenávdí všechny a ve fetce spatřuje asi nějaký naturalismus. Otec je poblázněný do těhule od vedle. No. Potěš koště. (13.11.2022)